„Úmluva proti násilí“, „Istambulská úmluva“ nebo asi nejpřesněji „Úmluva o prevenci a potírání násilí“ jsou hned tři zkrácené názvy pro dokument „Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí“, což je celý název pro dále zkráceně Úmluvu, která byla na konci ledna 2024 projednávána v Senátu. Protože okolo celého projednávání Úmluvy se objevilo celé množství různých zpráv a zaručených informací a bohužel i dezinformací, pokusím se alespoň krátce popsat o čem jsme vlastně v Senátu hlasovali. Přestože je to zřejmé, raději ještě zdůrazňuji, že se jedná o můj osobní pohled, který vychází z podrobného studia Úmluvy, dalších zdrojů a odborných i laických diskusí. Senátu byla Úmluva předložena k vyslovení souhlasu s její ratifikací na základě Usnesení vlády České republiky. V Usnesení vlády je zároveň napsáno, že Vláda ČR souhlasí s návrhem na ratifikaci Úmluvy a že ukládá ministrovi spravedlnosti odůvodnit návrh na ratifikaci Úmluvy v Parlamentu České republiky, tedy v Senátu i v Poslanecké sněmovně. Nyní je asi vhodné napsat, že Úmluva vstoupila v platnost v srpnu 2014 a že v současné době je pod ní platný podpis 44 států včetně podpisu České republiky. Po podpisu je dalším krokem ratifikace Úmluvy. Teprve ratifikací se Úmluva totiž stává součástí právního řádu země, která před tím Úmluvu podepsala. V současné době Úmluvu neratifikovaly Azerbajdžán, Turecko, Bulharsko, Česká republika, Maďarsko, Litva a Slovensko. Všechny ostatní země EU a mnoho dalších – celkem 37 již Úmluvu ratifikovalo. Při jednání na schůzi Senátu se pro souhlas s ratifikací Úmluvy vyslovilo 34 senátorek a senátorů ze 71 přítomných a k vyslovení souhlasu s ratifikací tedy chyběly pouhé 2 hlasy. Argumenty podporovatelů souhlasu s ratifikací Úmluvy, mezi které se dlouhodobě řadím, se opíraly o jasná data dokazující nedostatečnou podporu obětí násilí, jak v oblasti prevence, tak v oblasti samotného potírání a postihování násilníků. Rovněž považuji za naši povinnost se připojovat ke všem mezinárodním úmluvám, které mohou nejen u nás, ale zejména v jiných zemích napomoci řešení problémů, jako jsou kromě boje proti násilí například boj proti rasismu, extremismu nebo podpora demokracie nebo obhajoba lidských práv a svobod. Odpůrci souhlasu s ratifikací naopak argumentovali právní zbytností Úmluvy, možným nárůstem administrativy a bohužel také pro mě naprosto nepochopitelně i hrozbami narušení tradiční rodiny nebo strašením genderovou ideologií a jejím zaváděním včetně například hrozby výchovy tzv. „bezpohlavních jedinců“. Musím se přiznat, že jsem měl snad poprvé na schůzi Senátu pocit, že množství a síla dezinformací některé senátorky a senátory výrazně při jejich rozhodování ovlivnily. Osobně pro mě bylo celé jednání o Úmluvě velkou lekcí a poučením a myslím, že nejen pro mě. A netýká se to zdaleka jenom Úmluvy a schůzí Senátu, ale platí to obecně. Jsem přesvědčen, že do budoucna bychom si měli mnohem více než dříve dávat pozor na to, odkud čerpáme informace, zda je máme ověřené a zda jich máme dostatek a zda jsme nepodlehli nebo neuvěřili nějaké dobře promyšlené a naplánované dezinformační kampani. Jednoduchý návod, jak rozpoznat dezinformace bohužel neexistuje. Mezi hlavní pomocníky patří zdravý selský rozum, životní zkušenost a práce s více nezávislými zdroji. Zkrátka naše dvakrát měř a jednou řež platilo a platit bude a zdá se, že čím dál více a silněji. Zveřejněno 6. 2. 2024 v Jihlavských listech.The post Úmluva first appeared on Miloš Vystrčil | senátor | senátní obvod č. 52 – Jihlava.
Jaroslav Brousil, moderátor ——————– Násilí na ženách, to je téma, které teď hodně hýbe českou společností. I proto, že Senát minulý týden odmítl přijmout tzv. istanbulskou úmluvu. Což je dokument Rady Evropy proti násilí na ženách a domácímu násilí. Ve vy
projít na článek„Jeden z atributů politiky by měla být slušnost. Myslím, že třeba Petr Fiala je toho příkladem. To znamená, že lidé, byť jsou politickými soupeři, se k sobě chovají slušně a korektně,“ říká předseda Senátu Parlamentu ČR Miloš Vystrčil (ODS). Podle něj sou
projít na článek