Pražská Palmovka je místo zčásti neutěšené. Je tu hodně lidí bez domova, i těch, co berou drogy. Komunitní centrum a zahrada Kotlaska tu působí jako oáza pro místní a hlavně pro ty, kteří zde mají příležitost k sociálnímu začlenění a připravují se na svůj nový start do života. Organizace RUBIKON Centrum, z.ú., která centrum spravuje, totiž pomáhá lidem v překročení jejich trestní minulosti. O Kotlasce i o tom, jak jim v provozu pomáhá manuální dobrovolnictví, mluvila Kateřina Jirová. Proč jste Kotlasku založili? Chtěli jsme realizovat projekt, který by našim klientům nabízel kvalitní trávení volného času a rozvoj sociálních vazeb. To byla oblast, kterou jsme do té doby měli nepokrytou. Lidé po výkonu trestu často nemají sociální zázemí. Hledají nový způsob života, jak fungovat mimo struktury, ve kterých žili dříve. Je to prevence toho, aby se navrátili k trestné činnosti a volný čas měli smysluplně vyplněný. Jak dlouho už v Kotlasce působíte? Naše organizace je docela velká a Kotlaska je jen jednou z mnoha projektů a většina naší činnosti je sociální práce. RUBIKON Centrum už existuje třicet let, Komunitní centrum a zahrada Kotlaska sedm. “Našli jsme místo, které je spojené s velikánskou zahradou. Zrodila se myšlenka, že naše aktivity s klienty propojíme se zahradničením, s kultivací místa.” Vybrali jste si Palmovku z nějakého konkrétního důvodu? Našli jsme tu místo, které je spojené s velikánskou zahradou. Tam se zrodila myšlenka, že naše aktivity s klienty propojíme se zahradničením, s kultivací místa. Velice se nám to osvědčilo. No a také jsme od začátku věděli, že centrum nebude určené jen našim klientům. Je to znevýhodněná skupina, která má spoustu problémů. Není dobrý nápad dávat ty lidi dohromady jen mezi sebou. Už od počátku to mělo být místo pro místní komunitu, kde se budou moci naši klienti začlenit. Kotlaska slouží Libeňákům, aby zde mohli trávit čas v městské přírodě, zahradničit, chodit na workshopy. Můžou sem přijít na kafe, na internet, popovídat si a tak dále. Díky Kotlasce jsme se stali poskytovateli služeb i pro místní komunitu, což pro nás bylo nové. Jak to začleňování vašich klientů probíhá? Prostor funguje nízkoprahově, není potřeba mít členství, nebo průkazku, jsme velice otevření. Přijít mohou obyvatelé místní komunity i naše klienti, bez toho, aby se to nějak rozdělovalo. Já to většinou vím, odkud kdo přichází, ale snažíme se, aby to věděli naši pracovníci a nikdo další. Samozřejmě, někdy to je očividné, jindy ale vůbec. Mezi naše klienty s trestní minulostí patří i lidé, které ve společnosti na první pohled nerozeznáte od ostatních. Včleňování by mělo fungovat co nejpřirozeněji. Snažíme se jim pomáhat, protože pro ně je někdy těžké navazovat vztahy, bavit se s lidmi mimo jejich minulou subkulturu. Skvělé je, když tento proces probíhá při nějaké činnosti. Jaké aktivity jim nabízíte? Zjistili jsme, že nejvíc naše klienty uspokojuje, když můžou něčím přispět. Ze začátku jsme vymýšleli celou škálu činností, snažili se řídit tím, co by mohli potřebovat. Většina klientů však není zvyklá na takové ty klasické strukturované volnočasové aktivity. Je pro ně mnohem přirozenější společná práce, třeba na zahradě, to zvládne dělat každý hned. Můžou něčím přispět, někdo jim za to poděkuje. Navíc je to i skvělý způsob co se týče navazování nových kontaktů. Je to přirozené, při práci, probíhá zde spolupráce, takhle to hezky funguje. “Je tu spoustu vzrostlých ovocných stromů, ořešáků, lidé si sem mohou přijít odpočinout. Srdečně sem zvu, jsme rádi, když tu je plno.” Máte nějakou stopku, kdy klienta kvůli jeho trestní minulosti mezi sebe nevezmete? Vůbec to nerozdělujeme. Máme několik pravidel, kterými ošetřujeme rizika. Základní pravidlo je, že spolupráce s námi je dobrovolná. Člověk k nám přijde pro podporu, protože má motivaci ke změně. Chce svůj život vést jinak než dříve. Máme pravidla, která platí pro všechny, například že se sem nesmí vstupovat pod vlivem návykových látek a projevovat se tu agresivně. Mezi našimi klienty jsou i ti, kteří byli odsouzeni za lehčí trestné činy, ale jsou zde i klienti s vážnější trestní minulostí. Jak to vnímá komunita, sousedi z Prahy 8? Jsem tu od vzniku projektu, vedu ho, takže mám možnost ho pozorovat celou dobu. Hledám klíč k tomu, proč se to tak povedlo. Myslím, že jsme vytvořili prostor, který navštěvují lidé, kteří mají přátelského ducha, jsou tolerantní, sociálně citliví. Ale současně to přisuzuji i té zahradě. Máme komunitní záhonky, Libeňáci chodí odpočívat do zahrady, to je taky nějak spojuje. Dokonce jsme se nikdy ani nesetkali s útokem, proč pracujeme s lidmi s trestní minulostí. Vztahy jsou moc pěkné, přestože ne každý klient je jednoduchý na přijetí. Jsou třeba průměrně sprostší, protože jsou zvyklí se pohybovat v kruzích, ve kterých se pro sprosté slovo nejde daleko… Museli jste řešit nějakou krizovou situaci? Určitě, trestná činnost v České republice velice často souvisí s drogovou závislostí. Pokud někdo přijde v takovém stavu, je to komplikace. Ale za těch sedm let bych to spočítala na prstech dvou rukou, není to časté. Jak to řešíte? Spoléhám na svoji odbornost a komunikační dovednosti. Laskavou a pevnou formou je nutné nastavit hranice a poradit si. Policii jsme kvůli tomu nikdy nevolali. “Když za nás někdo akci zprocesuje jako Tamjdem, víme, že to bude fungovat.” Jakou máte úspěšnost ve vašem poslání a jak to měříte? Můžeme se zaměřit na několik věcí, které jde měřit. U nás je důležitá desistence, což je nepáchání trestné činnosti. To se měří těžko, protože takové informace nejsou veřejně přístupné. V rámci výzkumu jsme se tím však jednou zabývali. Měli jsme možnost anonymně zjistit z Rejstříku trestů, jestli klienti, kteří prošli našimi službami, nespáchali trestný čin. S dvouletým odstupem od zapojení u nás. Další trestný čin spáchalo jen jedenáct procent z nich. To je úžasné číslo, protože v České republice je recidiva sedmdesát procent. Další měřítko je zaměstnání, jestli člověk pracuje. Tam se pohybujeme na padesáti procentech, což je také dobré. To, že někdo nepracuje, totiž neznamená, že nechce. Může být nemocný, být na mateřské apod. To je také pozitivní ukazatel. Vzpomenete si na někoho, komu se podařilo svůj stín z minulosti překročit? Takových lidí tu prošla spousta. Snažím se být v kontaktu s těmi, kteří na Kotlasku chodili intenzivně. Hned v prvním roce jsme měli na pracovním tréninku kolegyni, která byla po léčbě závislostí. Ve vězení nebyla, měla jen alternativní tresty. Byl to klasický příběh, začala brát drogy už jako teenager, celý dosavadní život se skládal z průšvihů vedoucích k tomu, že ji odebrali děti. Rozhodla se pro změnu a léčila se z drogové závislosti. Bylo jí asi dvacet pět a neměla žádné pracovní zkušenosti, ale velkou vůli to zvládnout. Nastoupila na trénink a fungovala výborně. Hned po něm si našla zaměstnání, pracuje stále, stará se o své děti a krásné je, že už nám to nějaký ten rok vrací zpátky. Přijde už jen na kafe, vždycky něco pro ostatní přinese, třeba oblečení. Sama dobře ví, jaké to je ocitnout se v takové situaci. Chodí i pomáhat s aktivitami pro děti jako dobrovolník. Je to už naše dobrovolnice a velká podporovatelka. “Dobrovolníci nám svou energií a chutí do práce pomáhají nevyhořet, jejich návštěva je vždycky příjemná vzpruha.” Na co můžete pozvat čtenáře, kteří by se k vám chtěli podívat? Máme už osvědčené aktivity. U nás lze zahradničit, máme asi šedesát záhonků, na které jsou ale pořadníky. Každopádně jen pobýt na zahradě je fajn. Je tu spoustu vzrostlých ovocných stromů, ořešáků, lidé si sem mohou přijít odpočinout. Je to jiný charakter než běžná zeleň v Praze, vlastně sad. Srdečně sem zvu, jsme rádi, když tu je plno. Je to malý kousek toho, co třeba děti v Praze jen tak nezažívají. Pořádáme workshopy spojené s přírodou a máme několikrát ročně komunitní slavnosti. Patří sem program pro děti, přednáška, workshop, ohýnek. Na kurzy řez ovocného stromu se sjíždí i lidé ze širšího okolí Prahy. Je čím dál více populární, že se lidé snaží obnovovat staré sady, šetrně se starat o stromy. Je pro vás manuální dobrovolnictví zásadní? Mohli bychom bez něj fungovat, ale těžko bychom udělali takové ty větší zásahy do prostoru. Staráme se o prostor tři tisíce metrů čtverečních velké zahrady, takže práce je tu pořád. Je fajn, když sem naběhne více lidí v jeden čas a práce se udělá. Proč spolupracujete s Tamjdemem? V Tamjdemu jsou ty procesy tak stabilní, že je stoprocentní, že dobrovolníci přijdou. Co se týče firemního dobrovolnictví, to je trochu loterie, jestli na to bude mít firma prostor, jestli nám nějakou partu pošlou. Když za nás někdo takovou akci zprocesuje jako Tamjdem, víme, že to bude fungovat. Vyplatí se vám dobrovolnické akce? Někdy to zvažujeme, jestli se nám dobrovolnický den vůbec vyplatí. Když spočítáme, kolik času věnujeme péči o dobrovolníky, firmu a tak dále. Jestli není jednodušší to udělat s lidmi z komunity, než když sem naběhne třicet lidí z IT firmy. Proto tak rádi spolupracujeme s Tamjdemem, tam víme, že se nám to rozhodně vyplatí. Vždycky tam navíc vidíme nějaký další přínos. Ať už je to dobrovolník Tamjdemu, z místní komunity, nebo nějaké firmy, přijde nový člověk, který naše místo uvidí, něco zde odpracuje a tím získá ke Kotlasce vztah. Navíc k nám může dál docházet nebo někoho pozvat. Zkušenost ukazuje, že to tak je. Za dobrovolnické skupiny cítíme zodpovědnost, každý, kdo sem přijde, odnáší do světa obraz naší organizace. Vážíme si času, který nám každý člověk chce věnovat, takže příprava je veliká. Můžete zmínit konkrétní věci, ve kterých vám dobrovolníci z Tamjdemu pomohli? Výsadby, renovace zázemí, údržba prostor a pozemku… Většinou se to točí kolem zahrady. Na závěr bych ráda také zmínila, že dobrovolníci nám svou energií a chutí do práce pomáhají nevyhořet, jejich návštěva je vždycky příjemná vzpruha. PROHLÉDNI SI FOTOGALERII Rozhovor s Kateřinou Jirovou je součástí seriálu o neziskových organizacích, kterým Tamjdem s dobrovolníky pomohl. Dokládá význam manuálního dobrovolnictví pro organizace, které díky němu mohou růst a věnovat se svému poslání. Do jaké milé české neziskovky se podíváme příště? To se nech překvapit! Na další a zároveň poslední díl seriálu se můžeš těšit už za měsíc! Unikly ti minulé díly? Přečti si první díl seriálu o jistebnickém mlýně, který byl odsouzen k demolici.Druhý díl seriálu tě vezme do Moravičan za spolkem, který buduje komunitní místo a zahradu v srdci obce. Třetí díl tě přenese do malebné Třeboně, kde místní záchranná stanice otvírá dveře dokořán všem generacím a realizuje nespočet edukativních aktivit. Čtvrtý, červencový, díl ti představí nezávislé kulturní centrum Farmstudio, které vzniká v prostorách starého zemědělského statku z 19. století. V pátém díle se dočteš dojemný příběh o psím hospicu, jediném svého druhu u nás. Šestý díl tě seznámí s aktivitami ekologického střediska SEVER v Krkonoších.Sedmý díl seriálu tě zavede do komunitního domu, kde žijí i pracují lidé s hendikepem se svými asistenty ve vzájemném společenství. V osmém díle se podíváš do Klecan u Prahy, kam se mladé rodiny stěhují za spolkem Pravý Hradec. Fotomedailonek vznikl v rámci projektu „Dopad manuálního dobrovolnictví na rozvoj českých neziskovek”. Projekt podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska. The post Vážíme si času, který nám dobrovolník věnuje appeared first on Tamjdem, o.p.s..
Pokud přemýšlíte nad nastřelením vlasů, jistě vás bude zajímat, jaký je průběh zákroku a jak výsledek transplantace vlasů vypadá s odstupem času. Jelikož se jedná o velmi citlivou věc, mnoho našich klientů se nechce veřejně chlubit tím, že absolvovali tra
projít na článekBRUNTÁL | Během čekání na Ježíška můžete nakrmit zvířátka ve Středisku volného času Bruntál, p. o. Bruntál. Přijít můžete od 10 do 12 hodin 24. prosince. Foto: Plakát akce The post Středisko volného času Bruntál zve na krmení zvířátek appeared first on S
projít na článekInterview z lodi s Alenkou Matějíčkovou Obětavá, podporující, empatická, pečlivá, spolehlivá, pokorná, vděčná, akční, vždy usměvavá a veselá to vše je paní Alenka Matějíčková, která je další MLM dámou, která o MLM pouze nemluví, ale naopak je síťový marke
projít na článekZ Nadace na ochranu zvířat jsme byli obdarováni finančním darem ve výši 10.000,-Kč. Využijeme jej na úhradu faktury za poslední závoz steliva, artiklu důležitého pro chod každého kočičího útulku. Protože … bez steliva to nejde. Děkujeme za usilovnou práci
projít na článekVážení klienti a obchodní partneři, Rádi bychom Vám poděkovali za přízeň v roce 2015. Velmi si vážíme toho, že jsme měli možnost spolupracovat právě s Vámi. Přejeme Vám poklidné prožití Vánočních svátků a těšíme se na spolupráci v roce 2016. František Kaf
projít na článek