Koncem května oslavil doc. PhDr. František Vrhel, CSc. své kulaté narozeniny – bylo mu 80 let. Pár dnů nato, 16. 6. 2023 ve večerních hodinách, zemřel. Vystudovaný rusista soustředěný na Puškina a hispanista se svými Bioyem Casaresem a Borgesem se během celoživotního působení na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (na studia nastoupil v roce 1961, a odešel prakticky poslední přednáškou 22. února 2023) posouvá od tématu k tématu. V devadesátých letech dvacátého století se mu po vzoru Franze Boase, zakladatele americké antropologie, říkalo Papá Franz. Všichni si ho pamatujeme jako dlouholetého ředitele Ústavu etnologie FF UK. František Vrhel nebyl jen porevolučním ředitelem Ústavu – vedl ho od roku 1990 až do roku 2015. Dvě volební období (1994-2000) děkanoval Filozofické fakultě UK a tři roky před tím (1991-1994) působil na téže instituci jako proděkan pro zahraniční záležitosti. Doba jeho působení na vysokých postech fakulty byla jakýmsi dovršením jeho formální kariéry. Každý, kdo ho z té doby pamatuje, vzpomene nejrůznější úspěchy, kterých bylo v devadesátých letech zapotřebí. Nebál se velkých projektů, jako byla rekonstrukce Šporkova paláce v Hybernské ulici. Nebál se dlouhodobých zahraničních projektů, za všechny vzpomenu každoročně se vracející jarní přednáškové cykly francouzských kolegů, pořádané v květnu ve spolupráci s CEFRESem (Francouzský ústav pro výzkum ve společenských vědách v Praze od roku 1991). Vždy přitahovaly značnou pozornost a působily jako osvěžující zdroj inspirace. František Vrhel byl totiž schopen soustředit kolem sebe zajímavé a inspirativní osobnosti a přesvědčit je ke spolupráci. Nutno dodat, že nejen z Francie. Jeho erudovaný a laskavý přístup ke kolegům téměř vždy v tomto ohledu zvítězil. I ti, kteří byli zaměstnání na nejrůznějších odděleních tehdejšího děkanátu, na něj vzpomínají slovy „byl to nejlepší šéf, kterého jsme měli“. Ne, to není vlichocení se, to je fakt. Samozřejmě by skromně řekl: „…zase přeháníš…“. Celoživotním zájmem Františka Vrhela se stalo dílo argentinského spisovatele Jorge Luise Borgese (1899-1986), jehož překlady představil již v osmdesátých letech. Jeho nezapomenutelným překladem byla Borgesova sbírka „Fantastická zoologie“, která spatřila světlo světa poprvé v roce 1987. Když studenti etnologie začali vydávat studentský časopis Cargo, s nadšením pro ně přeložil Borgesovu povídku „Etnograf“ (Cargo 1999, sv. 3,4, s. 277-278). Jeden z největších okamžiků pro něj bylo setkání s Borgesovou ženou, Maríou Kodamou, když přijela do Prahy. František Vrhel se často vracel k Borgesovu dílu ve všech jeho podobách a věnoval mu mnoho svého úsilí („Borges y Praga in: El siglo de Borges“, Vervuert 1999, sv. 1, s. 439-449.; Borges a Kafka: slovo k povídce „Tajný zázrak“ Svět literatury 2004, č. 28, 29, 30, s. 120-129. – jen příklady). Druhou osobností, které se s oblibou věnoval, byl francouzský strukturalista Claude Lévi‑Strauss (v rámci série studií věnovaných pražského strukturalismu také ve studii „Etnologie a pražský strukturalismus II: Claude Lévi-Strauss“, in: Český lid 2007, sv. 95, č. 1, s. 1.15.). Vědecké působení Františka Vrhela samozřejmě nelze zúžit na dvě osobnosti. Byl schopen se vyjádřit k tématům, které přesahují běžný etnologický rámec – jako mistr krátkých, výstižných textů, které se vyznačovaly precizní volbou argumentů i slov. Vždy odkazoval na svého velkého učitele, profesora Vladimíra Skaličku, jehož byl studentem a kterého si upřímně vážil. František Vrhel se zabýval také studiemi pojednávajícími o chaosu, antropologii sexuality, a zejména se zaměřoval na lingvistickou antropologii, která byla základem jeho původního studia jazyků. Nenechávala ho klidnou typologie jazyků, stejně jako vztahy mezi jazyky – mezi jeho významné práce patří studie zaměřená na tarahumarštinu a kavkazské jazyky. Nesmíme zapomenout na jeho začátky v oblasti amerikanistiky, které věnoval svá raná léta – jeho pobyty jak v Mexiku (roční pobyt na INAHu), tak v Peru, ho nasměrovaly nejen lingvisticky, ale i kulturně. Přednášení však začínal – alespoň to takto vždy tvrdil – amerikanistickými zájmy. Také některé studie tomu odpovídají („Popol Vuh y la Cosmología Maya“, Ibero-Americana Pragensia, r. 8, s. 171-178). K jeho spíše kulturním aktivitám patří nejrůznější překlady amerikanistických a literárních děl, včetně prací již zmiňovaného Jorge Luise Borgese, Adolfa Bioy Casarese a Friedricha Katze (Staré americké civilizace, Odeon 1989). Během svého pobytu v Mexiku se v něm probudil zájem o antropologii, ačkoli vždy zdůrazňoval blízkou spojitost mezi etnologií a antropologií, navzdory současnému duchu disciplíny. Měl k tomu vždy opodstatnění: vliv německé koncepce oboru. V tomto duchu také orientoval katedru, později Ústav etnologie. Široce rozkročený program zahrnoval antropologii, historii a dosti masivní domácí českou etnografii, přičemž zahrnoval do studijních programů i významný aspekt folkloru, který při studiu kultury považoval za velmi důležitý. Od devadesátých let se spolu s kolegy na Ústavu zaměřoval na rozvoj výuky etnicity a etnologie areálů. V posledních několika letech, během jeho řízení Ústavu, se v oblasti areálových studií rozšířila škála specializací o vietnamistiku a indonesistiku, které se staly velmi úspěšnými studijními programy. Jeho přednášky byly žádané i v zahraničí. Během svého života přednášel na nejrůznějších univerzitách světa – v Kanadě, Španělsku, Mexiku, do Paříže se vracel na přednáškové cykly na EHESS, v Německu, na Slovensku – zvláště na bratislavské Univerzitě Komenského, několik let působil na Trnavské univerzitě. Přednáškově působil i v Polsku – v univerzitních městech Wroclaw, Krakov a Toruň. Nejen v rámci Ústavu etnologie absolvoval a aktivně se podílel na organizaci mnoha konferencí, které se zaměřovaly na různorodá témata. Není přehnané říci, že byl oblíben u svých kolegů, podřízených, blízkých přátel i vzdálenějších známých. Není přehnané říci, že jej obdivovali i studenti. Skupina z nich kolem časopisu Cargo byla jen začátkem. Do svých posledních dnů, do posledních svých přednášek, které násilím přerušila nemoc a skon uprostřed semestru, se o něj jeho současní i bývalí studenti zajímali. Vzpomínáme a dlouho budeme. Zuzana Korecká Rozhovor s emeritním děkanem FF UK doc. Vrhelem (Kulturní studia 2/2018) Parte
The post Poslední vzpomínka first appeared on Nejlepší české vtipy.
The post Vzpomínka z roku 2019 first appeared on Nejlepší české vtipy.
POO delší trasy 2023.docx (7426966) POO trasa 4,6 km 2023.docx (1146413) TJ Sokol Ořešín, www.tjoresin.cz
Papež František jezdil ve voze značky Škoda
projít na článekJedenáctý ročník onsemi VKV jsme uzavřeli v sobotu 3. února v Domě kultury Vsetín slavnostním předáním cen. Odpolední část programu patřila hlavní kategorii onsemi VKV a kategorii Navmatix VKV bez bariér. Informace pro držitele, kteří se nemohli slavnostn
projít na článek