Zastupitelův epilog 2018 2022

Dnes pro mne skončila další kapitola života. Proběhlo poslední zasedání zastupitelstva Města Velká Bíteš a tím pádem i končí můj čtyřletý mandát v roli opozičního zastupitele. Chtěl bych poděkovat kolegům v zastupitelstvu (ať už těm opozičním, tak i koaličním) za snahu dělat pro Bíteš to nejlepší, co je v jejich silách, voličům za důvěru a doufám, že jsem je svým počínáním v zastupitelské funkci nezklamal, rodině a blízkým za podporu a kamarádům s fanoušky za toleranci k této né vždy úplně dobře brané aktivitě. Je asi zbytečné dlouze bilancovat, říkat co jsem udělal dobře, co jsem měl udělat lépe a vypisovat věci, které s odstupem času hodnotím kriticky. Funkce zastupitele je poměrně nevděčná, osobní volno všichni investujeme do snahy dělat svůj svět lepším a kolikrát je to jen házení hrachu na zeď. Nikdy se člověk nezavděčí všem a vždy budou lidé, kteří budou tvrdit, že by to dělali lépe, rozhodovali jinak nebo polemizovali nad motivy, proč člověk do komunální politiky šel. Před 8 lety by mne ani ve snu nenapadla ta šílená cesta politickou strukturou, až do dnešních dní kdy se čas od času mihnu na Sněmovní v Praze. Poznal jsem spoustu lidí, se kterými bych se v životě asi názorově bez politiky neprotl, naučil se spoustu nových věcí a zažil okamžiky zmaru, štěstí i dojetí, politika mi dala větší toleranci, klid, rozhled a nadhled. K pocitům štěstí a dojetí se ale musím ještě vrátit, protože moje funkce komunálního zastupitele za těch 8 let přinesla i 17 krásných svateb a pokud mi opravdu něco zůstane z toho všeho hluboko v srdci, jsou to ty chvíle štěstí, dojetí, mrazení v zádech a slz v očích, tak, jako tady na obrázku z poslední svatby, na kterou jsi mne za oddávajícího vybrala Vlaďka. Na každý ze zmíněných obřadů jsem si psal vždy jiný projev, hlavně proto, aby to bylo autentické, jedinečné a něčím se to snoubenců dotýkalo a v tom posledním je možná celé mé poznání, pochopení a růst mého já, který s věkem, zkušenostmi a těmi 8 lety asi automaticky přichází. Nic není dokonalé a ani ty řádky níže (i výše) nejsou bez chyb. Byly ale psány od srdce a já bych se jimi v rámci tohoto epilogu rád s tímto mandátním obdobím rozešel. Jedna kapitola končí, další navazuje zítra napsal jsem kdysi do jednoho ze svých textů a jsem vděčnej za to, že to bylo, že to je a že to třeba zase jednou bude moci být. Díky za všechno to, co sebou ten život nese. Přijímám to s pokorou PROJEV ODDÁVAJÍCÍHO 20.8.2022 PAZDEROVI Vážení snoubenci Vlaďko a Bohuslave,jménem města Velká Bíteš i jménem svým Vás vítám v této jedinečné obřadní síni, která nemá oken ani dveří, cihel ani štuku a svojí nekonečností symbolizuje vlastně i tento slavnostní den a spolu s Vámi bych chtěl přivítat i Vaše rodiny, blízké, všechny ty, kteří tento okamžik prožívají spolu s námi. Stojím zde nejenom jako zákonem pověřený oddávající, ale hlavně jako člověk, který si uvědomuje sílu této chvíle a věřte mi, že je mi vážně ohromnou ctí, provést Vás touto životní událostí. Každý z nás si od narození prochází jedinečnými chvílemi, a přitom jsou naše příběhy povětšinou v základu stejné. Smutek často střídá radost, tak jako se paniky mění v euforie. Občas máme energie na rozdávání a jsme skoro k nezastavení, jindy si připadáme, že ta nejtěžší věc v celém vesmíru je vůbec ráno vstát a jít plnit povinnosti, plány a smyšlené cíle. Žádný život není stereotypní a kouzlo chvil je nejenom v poznávání druhých, ale hlavně také _ sebe samých. Kdysi jsem v jednom textu použil známé sousloví, že cesta je cíl a čím jsem starší, tím více si uvědomuji, že právě ta cesta dělá ze života palác plný překvapení, ve kterém každý den rosteme a moudříme. Palác plný našich tajných schopností, předností i nedostatků, který je ale nekonečnou studnicí jedinečnosti, inspirace a emocí včetně tohoto okamžiku. Už dávno před námi si tu cestu k sebepoznání lidé uvědomovali a možná proto Publius Ovidius Naso před dvěma tisíci lety napsal: Moudře milovat bude jen ten, kdo pozná sám sebe, ten jež každičké dílo vykonává podle svých sil. Proč o tom mluvím. Díky Vlaďce a jejím slovům jsem mohl aspoň na dálku poznat Váš kouzelný příběh a byť s Bohuslavem, doufám, že nevadí když budu používat to kratší a bližší oslovení – Bobem, jsem nikdy neseděl a dlouze nehovořil, obdivuji na dálku jeho zručnost, pracovitost a cestu k vlastnímu poznání. „Podívej beruško… dej mi kus železa a já ti z něj něco ukuju, ale dřevo dřevo to ne Ze dřeva po mně nic nechtěj s tím já pracovat neumím“ řekl prý kdysi Bob. Ti, kteří ho znáte, dobře víte, čemu všemu dřevěnému už od těchto vět vdechl nový život a jak moc se tehdy mýlil, když Vlaďce, byť jen v jediné z tisíce žádostí, odmítal vyhovět. I to je v té kouzelné cestě našimi paláci dané. Nikdy neříkej nikdy. Když mluvím o obdivu k Bobovi tak nejde nezmínit, jak neskutečně obdivuji empatii, lásku, kreativitu a inspiraci, kterou Vlaďka na všechny strany rozdává. Pamatuji si jako dnes, kdy jsem zazvonil na zvonek jednoho z baráčků ve Křoví, tehdy jsem byl kluk s čistým srdcem, snahou pomoci a potřebou splnit důvod svojí práce, abych měl z čeho žít. Přišel jsem s nabídkou tak všední a tolikrát lidmi zneužitou. Sto tváří za dveřmi mne ten týden odmítlo, vlastně mě nepustili ani ke slovu, ale Vlaďka ne. Nalila mi vodu, usadila v kuchyni a dala prostor mluvit. Už si nepamatuji co všechno jsme za ty desítky minut probrali, ale vím, že když jsem odcházel, měl jsem pocit, že svět je na chvíli v pořádku. Že pořád ještě je naděje. Stejně jako stovky dalších, kteří se s Vlaďkou denně potkávají, kteří ji píší, pro které tvoří a je oporou v časech dobrých i zlých. Proto jsem vděčný, že když vidím tyto dvě úžasné bytosti bok po boku s odhodláním nadobro spojit své životy v jedno, nemusím řešit, co bylo nebo co bude. Svět, zem pod nohama i hvězdy nad hlavou mi připadají, jako by zastavily na chvíli čas a já si jen užívám ten hřejivý pocit na hrudi. To je štěstí, štěstí ve své nekonečné jedinečnosti. Často říkám, že to skutečné celkové štěstí je jako náramek z malých korálků, který si nosíme někde v srdci. Náramek na kterém každý ten malý korálek je svým způsobem malá část celku, jenž v nás tvoří ten pocit. Korálkem mohou být naše děti, naše rodiny, naši blízcí, naše lásky, naše úspěchy i vstávání pro náročných pádech. Jsou to vteřiny, minuty, hodiny, dny. Dny jako je právě ten dnešní… Den, kdy dva lidé, dvě srdce, dvě duše oficiálně spojí své životy před zraky svědků. Nechci Vám na tomto místě slibovat, že každý ze společných dní od toho dnešního až do konce našich životů, bude pouze šťastný a prozářený sluncem s nebem bez mraků. Vím, že si to moc dobře uvědomujete. Přijdou znovu výšky a pády, tak jako Vaše životy procházely určitými etapami, budou jimi procházet i nadále a záleží jen na Vás, jak se k nim postavíte. Neustále opakující se kruh. Kruh je totiž, znamení nekonečna, jenž symbolizuje koloběh života a spojení dvou duší. Přesně tím budou i Vaše prsteny, které si za chvíli vyměníte. Symboly, které Vám budou od dnešního dne vždy připomínat to, co už jste jistě poznali. Že radost se lépe sdílí ve dvou a stejně tak i bolest, že ve dvou se každá překážka lépe překonává a každá volná chvíle lépe naplňuje. Že ve dvou, jsou všechny vzdálenosti dvakrát kratší. Že každé štěstí ve dvou roste rázem dvojnásobně. A že nejen pro Vás dva je rodina tam, kde je láska. Tak jako věřím v lásku, věřím ve spojení dvou duší, které spolu mohou souznít možná i navěky, a proto Vám Vlaďko a Bobe z celého svého srdce přeji, ať to Vaše souznění nesoutěží s časem ani lidmi. Ať bez problémů překonává všechny budoucí životní etapy a roste s každým dalším nádechem Vašich těl. A závěrem svých slov, budu tak trochu sobecký. Miluji Malého prince, knížku, která vychovává generace a která skrývá spoustu inspirace a sebepoznání. Proto bych Vám na tomto místě chtěl věnovat jedno z těch největších, které je jedním z mých korálků štěstí: Sbohem, řekla liška. Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné. Co je důležité, je očím neviditelné, opakoval malý princ, aby si to zapamatoval. A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá. A pro ten čas, který jsem své růži věnoval, opakoval malý princ aby si to zapamatoval. Lidé zapomněli na tuto pravdu, řekla liška. Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži Jsem zodpovědný za svou růži, opakoval malý princ, aby si to zapamatoval. Buďte tedy tedy také zodpovědní každý za tu svou. Eda RovenskýThe post Zastupitelův epilog 2018 – 2022 first appeared on Eduard Rovenský.

Web: Eduard Rovenský
Aktualizace: 16.5.2023

projít na článek

Zastupitelův epilog 2018 2022

Video galerie Hankook 24H EPILOG BRNO

Festival ohňostrojů IGNIS BRUNENSIS

Výstava vín Podivín 2022

Otevírací doba Vánoce 2022

Termíny pedagogických rad a rodičovských schůzek