V květnu se budím s rozedněním. Někdy i dřív. To pak pobíhám v županu s baterkou po pastvině a kontroluju kobylky, jestli nějaká neleží a nemá problémy Zatím to vždycky zvládly bez pomoci, ale jistota je jistota. Tentokráte mě vzbudil telefon. Zdeňka, která tu letos s foťákem číhá, aby zachytila první okamžiky tohoto zázraku byla rychlejší. Očekávali jsme to. Perlička byla večer jiná, chodila za mnou a mazlila se. Už několik dní měla bolení a bílé krupičky zaschlého mléka na vemínku nalitém k prasknutí, byly neklamnou známkou toho, že její den už se blíží.Rychle jsem na sebe hodila připravené věci, vklouzla do gumáků a vyběhla ven. První sluneční paprsky právě vykukovaly nad lesem a obloha se pomalu rozzařovala. Už jí vidím leží. Kousek dál od zbytku stáda, ale zatím to vypadá, že sama. Jdu pomalu k ní a tiše na ní mluvím, abych jí nevylekala. Zvedne hlavu a koukne na mě hlubokýma černýma očima, nozdry mi zafuní do dlaně. „ To jsem já, neboj, holčičko, zvládneme to,uklidňuji jí. Opatrně jí obejdu. Znova pokládá hlavu a tlačí. Už vidím plodové obaly. Modlím se v duchu, tak jako vždy, aby poloha byla správná. A už jsou venku kopýtka. Chvíli si odpočine a znovu mohutně zatlačí . A je vidět hlavička, zatím vidím nozdry a vyplazený jazyk, poloha v pořádku, první oddychnutí. Hlavička mi zase mizí, jak stahy povolí. A znovu už je vidět skoro celá. A opět stah a tlačení a už je venku prcek skoro celý. Teď už to jde hladce. Trochu jí pomůžu a hříbátko za nohy lehce popotáhnu . Odstraním plodové obaly z hlavičky , aby se mohlo nadechnout a zjišťuju, jestli žije. Klisna si natáhla hlavu a odpočívá. Pupeční šňůra se při rychlém vyklouznutí přerušila sama. Miminko si odfrkne, zvedne hlavičku a vykulí na mě oči. Je to klisnička, celá mokrá a zmačkaná. Perla zbystří, otočí se a začne ho očichávat. První kontakt, tak důležitý pro to, aby se v budoucnu poznali. Trochu se poposune, aby ho měla blíž. Chvíli oba dva leží a oddychují. Bylo to namáhavé. Přichází Dolores, zjistit, co se tu děje. Očichává hříbátko a flémuje. Odstupuji a zpovzdálí je sleduji. Perla s ušima přilepenýma na hlavě vstává a odhání vetřelce. „ Tohle je moje dítě. Teplým jazykem mu masíruje celé tělíčko.A nastává další fáze seznámení se životem. Postavit se na vlastní nohy. Není to jednoduché. Nohy jsou ještě slabé a celé křivé a navíc 4. A ještě je to tu z kopce. Tak nejdřív natáhnout jednu přední, pak druhou. Malá pauza a teď zadek. To se musí zadní složit pod sebe a oběma zabrat. Zadek se zvedá, jenže máma svou péčí narušuje , zatím ještě špatnou stabilitu a zadek se překlápí na druhou stranu. A znovu poloha ležmo. Tak druhý pokus. Nejdřív přední, pak zadní a hop nahoru. Jejda přední to neudrželi a podlomili se a máme tu krásný kotrmelec přímo po čumáčku. Do třetice všeho dobrého. Jedna, druhá, třetí, čtvrtá, pořádná základna musí být a hop. Stojí. Nožičky daleko od sebe jak Eiffelovka. Námahou roztřesené. Ale stojí a zhluboka dýchá, byla to dřina. A co dál? Máma je až támhle, tak musím za ní. První pokus o krok a bác. Znova na zemi. Teď už to jde lépe, už ví jak na to, 3 kroky a je zase u mámy. Vyčerpaná a hladová. Jazýčkem rejdí po jejím těle a hledá ten životodárný zdroj mléka. Perla už ví jak pomoci a nastavuje se jí bokem. Už , už tam skoro je, už jazýček olizuje vemínko, ale nožičky nás zradili a popošli o kus dál. Bezradně se rozhlíží, co teď. No nic je třeba znovu. Přiblíží se k mamině a hledání začíná nanovo. Konečně se podařil a hladový čumáček se přisaje. Mléko stříká všude okolo, nestíhá ho vypít. Má ho plné nozdry i oči. Po chvilce celé ulepené přestává. Pomalu opatrně skládá nohy pod sebe a ukládá se ke spánku. Po takové dřině je třeba si odpočinout.Začátky jsou těžké a kostrbaté. Odpoledne, již však hříbátko vesele cválá okolo maminy. Bude to Vaneska.
Zrození je šancí pobýt určený čas v tom nepochopitelně podivuhodném Vesmíru a na této planetě. Ale, bohužel, není zárukou na zdravý a bezproblémový, tak říkajíc, „šťastný“ život.
Opravdové štěstí nezískáme dosažením vytouženého cíle, s každou dosaženou touhou přichází touha další, vzdálená na míle.Je lidstvu přirozené po lecčems toužit,ale nesmíme se díky naší touze soužit.Opravdové štěstí přijde pochopením sebe sama, prostým bytí
projít na článek