Copywriter | Ultima Production | Czechia
Ultima Production, to je videoprodukce a copywriting. Reklamní kampaně, image video, reportáže, PR články, produktové tipy, tiskové zprávy, zpravodajské články. Vše pod jednou střechou.
- Zařazení: Různé
Ultima Production, to je videoprodukce a copywriting. Reklamní kampaně, image video, reportáže, PR články, produktové tipy, tiskové zprávy, zpravodajské články. Vše pod jednou střechou.
https://video.wixstatic.com/video/ed39bc_2c144c039bb24426bb55a2e72c3f47cc/1080p/mp4/file.mp4Po našich lesích běhám skoro každý den. Cestičkami a pěšinkami, kde nepotkáte živáčka. Často se mnou běhají zajíci a vysoká, občas přeběhne přes pěšinku divočák. T
zbarvil se březový háj do oranžova a jindy zapomenutý okraj lesa dostal konečně trochu jarní náboj. "Nechci domů. Ještě si to tady takhle rozšněluju...," motal stébla suché trávy a mlel páté před deváté. Byla mi hrozná zima, ale přišlo mi škoda kazit je
https://video.wixstatic.com/video/ed39bc_48bf4110ae0e4aeab2f96d6daf883330/1080p/mp4/file.mp4Z jeslí v pražské Mánesce jsme se každý den chodili s dědou dívat na vyhlídku nad Hlavním nádražím. Dokázal jsem tam strávit celou věčnost. Když pršelo, tvrdil mi
Z panáčka meruňkovice, kterou jsem jí nabídl k ochutnání, odleje kousek na stůl. Uctí tak tím svého Boha. Minulý týden jsem se ocitl na březích zamrzlého sibiřského Bajkalu v místech, kde se zastavil čas. Krávy se tu procházejí po návsi zmrzlé na troud.
Berounka je tu kouzelná. Pod Železničním mostem to na jezu hučí, že není slyšet vlastního slova. Dohlíží na něj Kadečkův mlýn, za kterým si můžete dát v hospůdce ta nejlepší žebra, která jste kdy jedli. Za pláží v Mokropsech se ještě muškaří. Jako za star
Ne s marmeládou a tvarohem, ale ohřáté s cukrem smíchaným se skořicí. Vzít lívanec, pěkně vymáchat v cukru. V puse krásně křupal. Babičce bylo o víkendu 89. Myslím, že mě už nepozná, ale lívance si dala s chutí. „Mohla bych dostat ještě krupicovou kaši?
„Těšim,“ řekl. „A na co se těšíš?“ „Na lybník.“ „Aha, a na jakej?“ zpozorněl jsem. Přeci jen léto je dávno pryč, tak mě zajímalo, na co si asi tak může vzpomenout hlava kluka, kterému je zhruba asi tak dva a půl roku. „Tam, jak jsme seděli.“ Víc jsem z n
Vyprávěla mi, jak stávala v padesátých letech u zadního vchodu Národního divadla a čekala na podpis tehdejších hvězd divadelní scény. Vedla si čtenářský deník. Za svůj život jím popsala desítky malých notýsků. Spousty knih měla podepsaných jejich autory.
„Takhle natáhni ruku a čekej,“ říkával. Mohly mi vypadnout oči z důlků, když se racek zastavil v letu a pak to vzal střemhlav dolů, kde těsně nad hladinou chytil kousek rohlíku. Labutí jsem se bál. Zlostně syčely a natahovaly své dlouhé krky. Raději jsem
Kluk, který chtěl změnit svůj život, seknul s prací a s pár korunami, které mu zbyly, vyrazil na vlastní pěst na cestu Jižní Amerikou. Tehdy se mi zdálo, že se nebojí cesty, ale spíš toho, co se stane potom, až se vrátí domů. „Mohl by ses tím jednou živit
Na jaře jsme poslouchali listy, jak spolu tiše promlouvají, později jsme pak sledovali stovky včel přelétávajících z květu na květ, na podzim jsme sbírali listy a vyráběli z nich dalekohledy. "Lípa je hodná, stejně jako všechny stromy," říkával jsem mu, p