fantasylife.cz

Míša Gřešková - úspěšná spisovatelka, která vydala svoji první knihu (Neštěstí ve štěstí) v 15 ti letech. Svým psaním inspiruje mladé lidi.

projít na web

Zastavíš na rozcestí, nebo to projedeš na červenou?

Taky se občas ocitnete na pomyslném rozcestí?Jako by vás život tak trošku kopal mezi oči, abyste se konečně rozhoupali a vydali tím “správným” nebo prostě jenom jiným směrem. Mě ten život kopal (do břicha, mezi oči …) už nějakej ten pátek. No jo, ale to

projít na článek

šlápneš na plyn a přeřadíš.

Ruce na volantu a pohled upřený před sebe. Naposledy jsem jela touhle cestou víc jak rok zpátky. Vpůl 1 ráno, unavená a překvapená svým životem. Koukám před sebe a dám nohu dolů zplynu. Slyším jeho hlas, jak křičí, abych zpomalila, že tam stojí policajti

projít na článek

pár vteřin štěstí.

Proč necháváme lidi, kteří nám nepřináší ani špetku radosti ovlivňovat naše pocity v negativním slova smyslu a trápíme se jimi?! To, že tě člověk udělal jednou šťastnou neznamená, že má nárok na tvůj smutek celý další rok! Koukám na tu větu a musím se us

projít na článek

vděčnost.

Jak se cítíte ráno, když se vzbudíte? Mrzutě? Rozespale? A jak, když jdete spát? Unaveně? Rozčíleně? A cítili jste se někdy vděčni? Je to takové trošku klišé, říkat, že každý bychom měli být vděčni, že jsme se probudili, že jsme přežili den a nesrazilo n

projít na článek

není důležité, co si myslí ostatní.

“Proč se tolik bojíš názoru ostatních? Vždyť není nejdůležitější, co si myslíš sama o sobě?” Tuhle větu jsem si pamatovala strašně dlouho a strašně dlouho jsem z ní měla deprese. Nějak jsem to nedokázala se odpoutat od názoru ostatních, protože řekneme s

projít na článek

můj vesmír je růžový, co ten tvůj?

Tak nějak jsem dneska prokrastinovala a místo toho, abych dodělávala webové stránky na zakázku, tak jsem si pustila všechny ty ohrané písničky přes Apple Music a začala jsem pročítat všechny ty blogy a články, které mě už týdny straší, kdykoli, kdy otevřu

projít na článek

moje drahé mladší já

Byla jsem nemocná (čtěte: bylo toho všeho nějak hodně a prostě mi to přerostlo přes hlavu). A tak jsem se i přes to vedro zahrabala do brlohu a měla tak čas přemýšlet. Co bych udělala jinak, kdybych věděla, to, co vím teď? Byla bych jiný člověk? Dělala ně

projít na článek

žiješ teď?

Všichni lidi šílí zcelého toho konceptu: žijme teď! Myslí si, že aby žili teď, tak si musí sbalit baťůžek a jít dělat všechny ty šílenosti jako skočit bungee jumping. Cestovat po světě, plavat sdelfíny nebo se propít rána na Ibize. Ale co když …? Co, kdyb

projít na článek

lži jsou všude kolem nás.

5 vteřin. Dejme si teď každý 5 vteřin, a úplně upřímně odpovězte, zda jste dneska lhali? Sobě? Někomu jinému? Nebo jste prostě jen dělali blbého, i když jste znali pravdu? 1, 2, 3, 4, 5 … Máte? Nejsem lhář, a nesnáším to! Vyletěla abych zkůže, když mi něk

projít na článek

1. rok na tvrdé škole života.

Když jsem před rokem odmaturovala, necítila jsem se jako na vrcholu světa. Nebyla jsem jeden z těch „frajerů“, kteří když mají maturitní vysvědčení v ruce, tak si myslí, že se z nich všichni poserou. V podstatě jsem byla asi celkem posraná já, protože vět

projít na článek