Stránky pro lepší a plnohodnotný vágusácký život
Vágusácký magazín o věcech mezi peklem a nebem
- Zařazení: Společnost
Vágusácký magazín o věcech mezi peklem a nebem
Letošní léto nepřineslo mnoho houbařských úlovků. Byl jsem smutný. Pro přípražské houbaření mi strýc Láďa doporučil výlet k jisté vesnici u Benešova. Kamarádi vyjeli už ve světle brzkého rána, já se táhl s houstičkou a lahváčem o hodinu později. V Benešov
„To je nějaký nóbl hrnek,“ odpovídá kamarád na mou fotku z dopoledního bistra legendární hranické dvojnádražky, kde se po včerejším třídním sraze spravuju kafem. Pan provozní si dává záležet nejen na servírování mého kafe, ale hlavně na přístupu k zákazní
„Za půl hodiny nám jede bus, to je tak akorát na jedno.“ Přesně takhle začal večer, kdy nejenže jsme nejeli tím autobusem, co jel za půl hodiny, ale ani tím, co jel za další dvě. Vstupujeme do novoborské nádražky a hbitě objednávám u výčepu dvakrát Konrád
Vzpomínáte na speciální podnik, důvěrně nazývaný U Emy na Masarykově nádraží? Nacházela se nad dnes již rovněž zaniklou internetovou kavárnou a květinářstvím. Nápoják paní Emy čítal variace káv v řádu desítek. O tom by vám s láskou víc pověděl třeba tamní
Je půlka září, místo prvních podzimních mlh se střed Evropy pere s úmorným vedrem, Řecko se pro změnu mění v jezero. A poznání, že klima je definitivně v kýblu, už dospělo i do těch nejzapadlejších koutů světa včetně nádražky v Davli, podle blízkého mostu
Je pátek, třicet pět ve stínu, můj batoh je o pět kilo těžší, právě jsem nakoupila techniku v nedalekém skladu. Nutně bych potřebovala odměnu za celý týden – orosenou desítku a takovou tu českou klasiku. Na Hostivařském nádraží v pozdním odpoledni naprost
„Ty jsi nejlepší cigán z Děčína, more!“ ozývá se od vedlejšího stolu, kde romská partička bezostyšně kouří cigarety a popíjí přinesený alkohol. Rádio burácí na celou hospodu a z druhé strany všechno pobaveně sledují německé vlakvedoucí, které si krátí pra
Chytni se za jazyk a řekni: „Já jsem dcera Maďara!“ Fousatý vtip, který jsem v počátcích své toulavé kariéry slyšel na open-air koncertě od frontmana bluesrockové kapely, která ve svém slavném patetickém textu deklaruje, že „na starym nádraží, tenhleten v
Je středa večer a zejtra 17. listopad. Trochu s obavama vystupuju v Úštěku na nádaží z prosklené obludy se svítícíma zářivkama. Minule jsme vkládali naše betonový naděje do tanvaldské nádražky po dlouhé cestě v dešti podél Kamenice a našli temno a přes um
„Tady se za posledních osm let snad nezměnilo vůbec nic,“ říkám si, když přijíždíme na nádraží ve Faizábádu. Nezměnilo, kromě jedné věci. Železniční stanice se dnes oficiálně jmenuje Ajódhja Cantonment. A tahle drobná změna ukazuje, jak se za těch osm let