Můj milý deníčku, ráda bych nahlásila, že jsem konečně předala kurýrovi Pranamatku a v DM drogerii po 5 měsících snažení mého i všech zaměstnanců na PayBack oddělení nejen že jsem zase člověkem, ale už můžu i vybírat body, kterých jsem tam za ty kašičky, příkrmy, plínky a čističky odpadů nasbírala za 1700,- Kč. Sice mi při převodu zmizely čtyři stovky, ale kdo by to počítal. Hlavně, že jsem zase zpátky ve hře. Kdyby vás zajímalo, co skvělého mají v DM a fakt to stojí za to, tak vám to ráda vypíšu. Ale asi až po tom článku o horách, na který si fakt počkáte. Toliko k vítězství tohoto týdne. Dále už nás čeká jen nekončící pimprlové divadýlko za zvuků Sepultury (záměrně nepíšu hudby). Světě div se, ale když jsem se rozhodla konečně tu práci nakopnout, opojena pocitem „zvládnu všechno, když jsem zvládla hory s miminkem“, tak všechny mé chůvy onemocněly. Onemocněla dokonce i paní na úklid. Takže můj život i byt vypadají značně apokalypticky, dochází nám čisté oblečení i zásoby jídla a já jsem tak vyčerpaná, že už nemám ani energii na to, abych se zhroutila. I když kolem druhé ráno mívám pocit, že jsem tomu blízko. Co nestíhám během dne s Frederikem na ruce, tak to musím dohánět v noci. Zatím to jde, protože jak všichni víme, spánek je pro sraby. I přes tuhle zběsilou jízdu temným lesem jsem zvládla několik on-line jednání, a dokonce i jedno prezenční. Naštěstí v on-line je jedno, jak já i můj byt vypadáme, protože používám filtry a na výboru ve Sněmovně si nikdo mých mastných vlasů nevšiml. Měli oči jen pro stavebák. Ostatně to já taky. Během těch pár hodin vopušťáku jsem si uvědomila, jak moc miluju svou práci, jaký mám šestí na svou rodinu, přátele a jaký úžasný dítě mi Pánbůh seslal. Jsem klasický příklad Stockholmskýho syndromu. Když se pak při vystupování z tramvaje objevila na nebi duha, začala jsem tomu všemu i věřit. A hlavně mě to naplnilo vírou, že všechno stihnu. Ale ono to fakt fungovalo, jeden přírodní úkaz a moje mojo je zase zpět! (Poznámka redkce: mojo znamená sebevědomí, charizma, kouzlo, talentJo, nemáte zač!) Nakonec jsem všechno zvládla. A víte jak? Ztratila jsem seznam úkolů a na úklid jsem se úplně vykašlala. Ono se taky s Frederikem uklízet nedá, protože se bojí luxu, stejně jako zvuku sprchy, když si myju vlasy. I tak jsme spokojení a je nám dobře a někdy až úžasně, napsala se slzou v oku. Jako svobodomyslná a nezávislá samoživitelka s třemi úvazky a psaním knihy na krku musím ovšem přiznat, že byly chvíle, kdy jsem si říkala, že by mi nevadilo mít manžela. To mě dost zaskočilo, a proto jsem si tenhle nový postoj, když opadly kulminační vlny zoufalství, musela podrobit malé prověrce. A nevyšla jsem z toho dobře. Moje motivy nejsou hezké. Přála jsem si manžela, aby někdo v téhle domácnosti taky vydělával a abych mu mohla vrazit Frederika v podvečer do ruky a odpadnout. Případně se s ním pohádat a vyčítat mu, že chodí do práce a nechápe mě. Jsem si jistá, že taková interakce mezi dvěma dříve se milujícími lidmi by určitě brzo vedla k rozvodu, což je něco, co nikdo nechce, navíc na rozvod fakt už nemám kapacitu. Takže díky bohu, že jsem tu sama a starám se jen o sebe a Freda.
Článek Pardubický deník 8. srpna 2011 se nejdříve objevil na RC Truck Janda.
projít na článekLežím na hotelu ve Špidlu, po tmě píšu deník a poslouchám, jak oddechuje syn, který leží vedle mě. Jo, krize došla i do pětihvězdičkových hotelů a nemají tu dětské postýlky. Protože je tu tolik dětí! Ležím a přemýšlím o mamince, kterou i s jejím tříletým
projít na článekV našich končinách má deníku tradici pro běžnou veřejnost jde většinou o aktivitu dospívajících, ovšem psychoterapeuté se s deníky často potkávají v rámci jejich vzdělávacího procesu. Některé výcvikové systémy učí budoucí psychoterapeuty zařazovat práci
Na svěřování se někomu blízkému není nic špatného. Někdo preferuje kamarádku, matku nebo jiného člena rodiny, jiný psychoterapeuta či pouhý deník. V každém případě je vždy lepší se někomu svěřit, než to v sobě dlouhodobě dusit. Po vypovídání se každému al
projít na článekPo roce a čtvrt jsou tu další zprávy ze života singl pracující matky. Pokud byste měli dojem, že nemůžete najít předchozí díly deníku a poslední dohledatelný je 7+, tak je všechno v pořádku. Já další ani nenapsala. A teď po roce se tu sebevědomě hlásím. J
projít na článek