Zápisky z mojí první cesty k severním hranicím Vietnamu v roce 2012 druhá cesta zde Z mnoha následných mých cest po Vietnamu tuto považuji stále za jednu z nejlepších. Už proto, že to byl první moje větší cesta k hranicím s Čínou. Cestovali jsme autobusem, na skútru i lodí po řece. Dnes mám za sebou tisíce kilometrů na skútru, ale tehdy jsem byl nováček. Navíc jsem měl za sebou nepříjemný pád na skútru, tak jsem raději využil mototaxikáře. Později jsem tuto oblast projel...
Letos jsem pobýval u svých přátel blízko města Nghia Lo ve vesnici SonA v severním Vietnamu a dělal výlety po okolí, nejvíce na kole. Již delší dobu sním o trochu jiném cestování, jak jsem zvyklý z Evropy. Se stanem pěšky do hor. Toto ale v Asi
projít na článekCesta zpět byla cesta skutečně peklo. 170 km na skútru. Dělali jsem zastávky, ale bylo to o život. Už jsem měl krizi, že z toho krámu spadnu. Nejenom že jsem měl zadek na maděru a bolavá záda, ale hlavně měl strach, že únavou ztratím rovnováhu. Nakonec j
projít na článekNa západ od NghiaLo se rozkládají hory dosahující výšky 3000 m, které se táhnou severozápadním směrem k Sapě, kde je nejvyšší hora FanSiPan 3.143 m. Ta bývá také hlavním cílem cestovatelů. Ale od doby, kdy tam postavili lanovku, začala na kopci obrovská
projít na článekVyrážíme autobusem asi 60 km za 60 dongů někam, nevím kam. Jenom vím, že na sever. Cestování s Vietnamkou mne přináší obrovský klid. Nestarám se. Cesta byla opět velice zajímavá. Autobusy jsou malé korejské, často s klimatizací, dobré. Seděl jsem ce
projít na článekRok 2020 je definitivně za námi. Zbývá jediné. Vzít si z něj ponaučení a vyrazit vstříc lepším zítřkům. Za mně mohu spíše říci, ještě lepším zítřkům. Takže co se povedlo, co se nepovedlo a co jsem si odnesl do dalších let? Celý svět tak trochu padl na hub
projít na článek