Editorial: realitní svět se řítí do záhuby, prodeje nemovitostí se zastaví, ekonomika zkolabuje a svět se zahalí do neproniknutelné šedi. Tak já to přátelé nemám stejně. Máš li chuť, čti myšlenku. Pokud se ti líbí, tak ji šiř dál. Pokud se ti nelíbí, nedělej nic To platí jak ve vztazích, tak při hledání vlastního domova. Brzy mi bude štyrycet a v obou případech mám něco nastudováno. A v obou případě to bylo sakra drahé školné. Ten první není tolik realiťácký, tak ho jenom líznem. První manželství mi úplně nevyšlo a o tom, jak jsem málem umřel strachy jsem vykládal v Raynetu na Salesmajstru. Pustit si to můžeš tady. U druhého manželství mi zkušenější kamarádi pokládali otázku, jestli mám zúžené SJM. Nemám a nikdy mít nebudu. Protože ona nemůže za to, že to poprvé nevyšlo. Ona si zaslouží chlapa co i na podruhé půjde do lásky na sto (a vlastně za padesát) procent. Při hledání vysněného domova to je stejné. Vím, že dnes je hodně ošemetné říct, abyste se nebáli toužit po vysněném domově. Jsou drahé hypotéky, jsou drahé nemovitosti, jsou drahé energie, jistota je slovo, které dostalo v posledních letech dost na frak a optimistu, aby jeden pohledal. Když jsem kupoval náš dům, moje dcera měla dva a já měl relativně holý zadek. Dceři táhne na osm, holý zadek mám vlastně pořád a spodní patro domu už prošlo kompletní rekonstrukcí. I já měl obavy a strach! Z toho, že náklady na bydlení narostou o čtyři sta procent a nedokážu je utáhnout. Že koupím tenhle dům a objeví se jiný a možná o kousek lepší. Že se něco pokazí a já si s tím nebudu umět poradit. Že se změní můj život natolik, že už mi náš dům nebude tolik vyhovovat. Z těch obav a strachů co jsem vyjmenoval se všechny naplnily. Některé i několikrát. Nic z toho úplně nezmizelo. Naopak se přidaly další. Vlezeme se tady všichni až budou velcí? Je ten flek na stropě ze sprchy nebo ze střechy? Kam vyroste cena plynu? Obavy jsou, byly a budou. Ani jedna z nich mi neproletí hlavou, když si vzpomenu na náš dům. Nevzpomenu si na to, co jsem viděl ráno ve zprávách. Kdykoli si na náš dům vzpomenu usměju se. Vzpomenu si na ten pocit, když dávám blinkr doprava a vidím ho stát na kopci. Na šum stromů a to jak rád sedím na zahradě když zapadá slunce. Na radost, když přicházím domů. Náš dům postavili v roce 1950 a odehrálo se tady jistě mnoho dobrých i horších příběhů, ale ten současný píšeme my. A to hlavně proto, že jsem si nenechal dobře poradit od lidí, kteří měli jinou představu než já o tom, jak domov vypadá a nebo od lidí majících silné obavy o můj osud. Pokud své vysněné bydlení ještě nemáte, nenechte se svazovat strachem z toho co bude. Nepřemýšlejte tolik nad tím, co by se mohlo stát, protože nikdy nenapíšete scénář, který obsáhne všechny možnosti. Přemýšlejte o tom, jak si vytvořit ten nejlepší domov a pokud to bude jenom trochu možné, tak se nenechte ničím a nikým odradit. Protože do lásky musíš jít vždycky na sto procent. Článek Do lásky musíš jí vždycky na sto procent! se nejdříve objevil na Realitní makléř v Ostravě.
Podle údajů Českého statistického úřadu má normální hmotnost v ČR jen 30 procent dospělých mužů a 43 procent žen.
projít na článekJe vždycky prima a je zábavné, když někde najdete nějaké veliké slevy, které můžete využít, abyste si koupili pěkné oblečení a nebo nějaké krásné moderní doplňky, které jste chtěli. Podle mého názoru opravdu každá žena nepohrdne tím, když se bude moct vyb
Vždycky jsem si říkala, že každý by měl pečovat o svou práci a být také vděčný. Protože pokud člověk o sebe nepečuje, tak si myslím, že to bude dokonce i v práci takové, že ho to nebude bavit a tím pádem padá efektivita práce. Možná se to bude flákat. A v
The post 3000 tun lásky z Persie [Praha] appeared first on David Surý.
Malé Lásky reklamní kampaňNormálně začínám tím, že to focení bylo skvělý, nebo tak něco, ale to se o měsíci, který jsem strávil na porodním sále úplně napsat nedá. Vlastně mi už trochu hrabalo ,-) Ale s odstupem času, to vlastně skvělý bylo, minimálně to