My si dovolujeme rádi. Občas si dovolujeme odpočívat, když je nejvíc práce. Často jsme drzí a dovolujeme si říct nebo dělat věci, které jsou mimo hlavní proud. Minulý rok jsme si dovolili hodně. Jeli jsme totiž na dovolenou. Nechali jsme doma kozy a slepice a vyrazili jsme na týden na Šumavu na kola (nebojte, o zvířátka bylo dobře postaráno). Věřím, že spousta lidí si řekne, že teda celej rok se snaží, tak by během té dovolenky mohli polevit a trochu si od svého snažení odpočnout. Vypnout. Zrelaxovat. Neřešit to. Jenže to bysme nebyli my. Neumíme a nechce svoje principy opouštět jen proto, že by to bylo jednodušší. A tak když se celý rok snažíme žít bez odpadu, nepojedeme na dovolenou a nezanecháme za sebou koše plné odpadků jen proto, že máme zrovna týden volno. Ale jednodušší by to rozhodně bylo, o tom žádná. Nechci tady polemizovat o ekologičnosti ježdění na dovolenou. Jistě, celý koncept výletování by se dal určitě pojmout ekologicky na dřeň a jet vlakem, spát pod širákem Nebyla to naše cesta. Není mým cílem dnes poukázat na smysly a nesmysly cestování vůbec. Ale spíše na to, že produkovat minimum odpadu lze, i když opustíme teplo a komfort našich domovů. Šumava krásná Koncept naší dovolené byl takový: vzít kola, dojet autem na Šumavu (od nás cca 1,5 hodiny cesty), ubytovat se na pár dní v penzionu a potom se přemístit trochu blíže domovu a rozložit v kempu pod hradem Rábí stan. Do tohoto konceptu jsme samozřejmě museli zahrnout i to, že máme roční miminko. Že nemáme plnou cyklistickou výbavu. Že nebudeme mít jídlo all inclusive. A že náš rozpočet není nijak velký. Být připraven Říkám to pořád a platí to i v rámci dovolenkování. Nejdůležitější na zero waste stylu života je přemýšlet předem. Plánovat, kde budeme, co a jak budeme jíst, kde budeme spát, kde budeme nakupovat, co je potřeba mít s sebou. Nejde si zabalit šup šup pár věcí a očekávat, že nebudu produkovat odpad. Aspoň pro nás s malým dítětem to tak nefunguje. Cyklisto, helmu nasaď Půjčená turistická mapa a kraťasy ze sekáče. Jet na dovolenou na kolech je hezké. Ovšem těžší to je, když nemáte plnou cyklistickou výbavu a nechcete jen zajít do obchodu a nakoupit novou. Naštěstí máme kolem sebe dost cyklonadšenců, takže nebyl problém si většinu věcí popůjčovat. Kola jsme vzaly ta, která máme dlouhá léta ještě někdy od puberty. Helmy, tašky na kola a nosič na auto jsme si popůjčovali v rámci rodiny. Nejezdíme žádné velké vzdálenosti, ono s akčňím dítkem to ani moc nejde, protože dlouho sedět nevydrží. Takže nepotřebujeme ani žádné extra funkční oblečení a jezdíme v našem běžném sportovnějším oblečení. Za důležité považuji, u takovýchto jednorázových sportovních akcí, se nejdříve pozeptat po zdrojích ve svém okolí. Protože většinou není problém si vybavení vzájemně popůjčovat a není potřeba hned kupovat vše nové. Třeba držák na kola by se nám určitě hodil. Ale vlastnit ho a skladovat jen kvůli jedné dovolené ročně, by se nám opravdu nevyplatilo. Pro malého jsme helmu sehnali v charitativním píseckém obchůdku to je prostě studnice, ve které se sežene vždy všechno (nebo alespoň někdy něco). V second handu jsem si koupila šaty a plavky, ať tam mám v čem chodit. A malýmu jsme taky pořídili v sekáči pár kraťásků, ať nám nahatej nedělá ostudu. Stan a karimatky sdílíme s Lukášovými rodiči. Spacáky máme dlouhá léta. A jelikož jsme jeli autem, mohli jsme si dovolit vzít pro Mikuláše peřinku a netrápit se se sháněním spacáčku. Turistické a cyklistické mapy jsme si vypůjčili v knihovně. Opět není potřeba je kupovat kvůli jedné dovolené. Co jsme tedy kupovali z vybavení: nové byly duše a sedačka pro Mikuláše, kterou měl Luky vybranou speciální na přední řídítka, protože nám na sedačku za sedlem přišel synek malinký a z vozíčků za kolo máme hrůzu. A ta se nám teda z druhé ruky sehnat nepodařila. Vtipně jsme ale čekali na redukci k sedačce doslova do poslední chvíle před odjezdem, protože původní držák se nehodil na náš typ řídítek. Počítám, že až sedačka odroste naše dítka (je jen do 15ti kilo), tak ji rádi někomu prodáme, v mezičase budeme půjčovat kamarádům s dětmi. pokaďený, počůraný, proprděný plíny Jak je vám možná známo, používáme na Mikuláše látkové plenky. Díky bohu také známe pojem bezplenkovka a s menšími či většími úspěchy ji s malým aplikujeme již od narození*. V době dovolené mu byl rok, ale již tou dobou se nám nestávalo, že by se pokadil do plíny, počůral se jen párkrát denně. To mi dost ulehčilo přemýšlení o plenkách, protože jsem věděla, že jich špinavých zas až tak moc nebude. Očekávala jsem maximálně 3 počůrané plenky denně a jedna noční. Na Facebooku existuje skupina, ve které se ženy, které někam cestují, domlouvají s lidmi z dané Pár hraček a hlavně nepromokavý pytel na použité plenky, bez toho jsme se neobešli lokality, jestli by u nich mohli vyprat (v případě možnosti sušičky i usušit) látkové plenky. Skupina se jmenuje Látkovačky praní na dovolené a určitě bych o této variantě přemýšlela, kdybych věděla, že budu potřebovat vyprat jednou za 2-3 dny kýbl špinavých plenek. V našem případě jsem si ale řekla, že si vystačím s ručním přepráním. Zabalila jsem si s sebou tedy plenky na 3-4 dny. Zjistili jsme si, že v penzionu nám na pokoj dají sušák (byla to jedna z našich podmínek při vybírání ubytování, další byly manželská postel a jejich dětská postýlka, protože tu my nemáme a půjčovat si ji by pro nás bylo složité) a varná konvice. Některé hotely či penziony nemají problém vám plenky vyprat. Ptejte se! Na praní jsem přibalila prací gel, perkarbonát sodný, abych měla pocit, že jsou plenky vydesinfikované, taed, aby perkarbonát působil i při nižších teplotách, a žlučové mýdlo na odepírání skvrn. Nejen, kdyby se Miky pokadil, ale i abych mohla rovnou odepírat pobryndané a zahliněné oblečení. Každý večer jsem přeprala těch pár kousků v ruce. Přičemž více než plenek bylo špinavého oblečení, které jsem také přepírala, aby se zbytečně nezničilo. Zabralo mi to i s mytím nádobí tak 15 minut. Prádlo jsem potom nechala přes noc namočené v perkarbonátu s horkou vodou, ráno jsem pořádně propláchla pod sprchou, vymáchala a pověsila. Hotovo. Druhou půlku týdne, kdy jsme byli pod stanem, jsem plenky již neřešila. Měli jsme s sebou plastový zavírací kbelík, do kterého jsem plenky schovala a vyprala až doma. Mít co do žaludku Z jídla jsme měli zařízené pouze snídaně na pár dní v penzionu, které byly řešené formou švédských stolů, takže jsme si jednoduše vybírali jídlo, které nebylo zabalené. V některých penzionech ani toto není jednoduché, protože vás na snídani oblaží mini marmeládou, mini máslíčkem, jogurtem a čajem v sáčku, někde dokonce i kávou v sáčku. Na to jsme měli docela štěstí, snídaně nám zásobovaly míchanými vajíčky, tousty, ovocnými a zeleninovými saláty apod. Takže to jsme si rozhodně nemohli stěžovat. Mikuláš tou dobou rád ochutnával všechno, co jsme jedli my, ale přesto jsem mu každé ráno na snídani brala s sebou vločkovou kaši. Tu jsem dělala celkem jednoduše smíchala jsem do termohrnku jemné vločky a pokrájené sušené ovoce, zalila horkou vodou a nechala nabobtnat, když jsem do toho nakrájela datle, nebylo potřeba ničím přislazovat. Když nesnědl kaši ráno, brali jsme mu ji s sebou na cestu ke svačině. Ještě před cestou jsme si nakoupili u nás v bezobalovém obchodě potraviny k rychlé přípravě: jemné vločky a kuskus, bulgur a polentu, také spoustu sušeného ovoce, oříšků a pár sušenek, abychom měli co na svačinky. Na cestách jsme pak už v místních obchodech dokupovali pouze čerstvé pečivo, ovoce a zeleninu, jednou také kus sýra. S sebou jsme si proto brali vlastní látkové sáčky a pár krabiček, abychom měli do čeho nakupovat a do čeho svačiny zabalit. Lahve s vodou pro nás jsou na cestách samozřejmostí. Nekonalo se však žádné kupování balených vod, balených sušenek, hrnkové polívky, konzervy, nudlové polívky, paštiky, rybičky v konzervě. To vše jsou věci, které jsme byli zvyklí si s sebou brát pod stan v minulosti. Na vodu (rozuměj sjíždění řeky) se však teprve chystáme, jak budeme řešit stravování tam, to se teprve uvidí. Obědy a večeře jsme většinou řešili nějakým jídlem v restauraci. Opět jsme s sebou brali krabičku, protože v restauracích se nám často stává, že jídlo nedojíme. A to se pak krabička hodí na zbytky, abychom si jídlo nemuseli nechávat zabalit s sebou. Tenkrát jsme pro Mikuláše ještě měli jeho vlastní pitíčko. Teď už i v hospodě potřebuje pít ze skleničky jako my, proto máme v batohu vždy bambusové brčko a snažíme se žádat o pití bez brčka. Stejně tak papírové ubrousky se snažíme nepotřebovat, pokud nám jídlo naservírují tak, že se ubrousek zašpiní (třeba dortem), strčím ho do kabelky. Doma je občas použiji na vytření pánve od oleje a zkompostuji. Na pár dní pod stanem jsme s sebou měli náš malý cestovní plynový vařič, pořízený ještě v době, než jsme začali žít zero waste. Takže jsme si pár jídel i uvařili. Rychlý kuskus s rajčaty a sýrem apod. Hygiena sbalená na cesty Při cestování s sebou nebereme žádná minibalení kosmetických výrobků. Do malé skleničky odsypu trochu bílého jílu na čištění zubů, nebo vezmeme trochu naší domácí pasty. Bambusové kartáčky. Šampon a mýdlo bereme tuhé. Tentokrát jsme ho však zapomněli. A ač normálně patří vzorečky do té skupiny věcí, které úspěšně odmítáme, tak tentokrát jsme ho s vděkem přijali, jelikož jsme si doma zapomněli naše tuhé mýdlo a šampon! (No jo, žádné plánování není dokonalé.) Zvažovali jsem, zda jít do drogerie a zakoupit běžné mýdlo v papírové krabičce. Varianta by pro nás byla, kdyby bylo k dostání tuhé mýdlo přírodního složení. Ale jelikož běžnou chemo kosmetiku doma nepoužíváme, rozhodli jsme se využít malého hotelového vzorku. Normálně bychom zvládli se ten týden mýt pouze vodou. Ale Lukášovi se opravdu rychle mastí vlasy a po týdnu v helmě na kole by vypadal asi dost.. hmm.. nespolečensky. Zbytek nedopotřebovaného mýdla jsme si vzali s sebou a používali jsme ho na cestách. K naší běžné výbavě také patří látkové kapesníky. A pár látkových utěráčků a malé množství vody se vždy hodí na otření Mikulášových upatlaných tlapek místo vlhčených ubrousků. Po použití putují do fusaku na použité látkové pleny. Ještě bych ráda zmínila, že se naše doba dovolené zrovna úspěšně potkala s mojí menstruací (nevím, čím to, ale tak to prostě bývá). K látkovací výbavě pro Mikuláše ještě přibyly i moje menstruční kalhotky a kalíšek. Jsem zvyklá tyto pomůcky využívat i na cestách a obecně mimo domov, nevidím v tom žádný problém. Výhodou samozřejmě vždy je toaleta s umyvadlem přímo v kabince nebo spojené wc s koupelnou. Ale s trochou představivosti a lahví vody navíc lze kalíšek vyprázdnit a znovu zavést i v lese. Více se tomuto tématu věnuji v samostatném článku. Suma sumárum Odpad, který jsme si dovolili při našem lelkování Na obrázku je vidět veškerý odpad, který jsme za týden na dovolené vytvořili. A ano, trochu jsme si popustili opasky. Veškerý bioodpad jsme si celý týden schovávali do těsnící skleněné nádoby (krabička úplně vlevo dole). Myslím, že se nám podařilo během toho týdne ho jednou vyprázdnit do nějaké biopopelnice, ale tím už si popravdě nejsem jistá. Ale ať cestujeme kamkoliv, jsme zvyklí si svůj bioodpad schovávat a buď si ho odvézt domů na náš vlastní kompost nebo ho nechat u někoho jiného na kompostě nebo v popelnici na bioodpad, když se najde příležitost. I když jsem jen ve městě a dám malému ovoce ke svačině, slupku/ohryzek apod. si schovám. V žádném případě neputuje do koše. Stejně tak i na návštěvách u tchýně v Praze, kde jsem zatím žádnou možnost kompostování v okolí nenašla, schovávám svůj organický odpad do krabičky a odvážím si ho domů. Ale dělá mi radost, že tchýně se přidává a když tam jsme, svůj bioodpad nám dává do krabičky též. Dále jsme u vstupu na hrady a zámky dostali samozřejmě vstupenku a jednou i letáček, který jsme si chtěli prohlédnout a pročíst. Velkou část odpadu tvořili lahve od alkoholu koupili jsme si na odpočinkové večery, kdy dítko už padlo únavou, Malibu, víno a nějaké to pivo. Lahve od piva jsme vrátili v místní sámošce. Zbyly nám však zátky. Uprostřed fotky je vidět malý plastový obal. Ten je od hotelového mýdla, jak jsem psala výše. Žlutý plastový obal je od sýra, který jsme si koupili vcelku do vlastní krabičky. Paní v lahůdkách nám ho tedy uřízla i s plastovým obalem, ve které je cihla sýra běžně zabalená. Úplně vpravo je jakýsi zamaštěný igelitový sáček, který popravdě již nedokážu identifikovat, jak vznikl, ani jak jsme k němu přišli. Nové sáčky v obchodech si nebereme. Takže počítám, že se jednalo o jeden z igeliťáků, které občas nosíme po kapsách a dopotřebováváme z dob před zero waste. Jediná plechovka (spolu v plastovým kelímkem) je od paelly. Toto konzervované jídlo jsme si koupili ještě při našem svatebním roadtripu ve Francii, dlouho před začátkem projektu bez popelnice. Už se mu nebezpečně chýlila doba expirace ke konci a tak jsme si řekli, že konzervu vezmeme s sebou a sníme ji ať se to nevyhodí. Ale řeknu vám, za moc to nestálo! Jediný odpadek, který na fotografii ještě chybí, je plastová mini lžička. Tu mi paní prodavačka píchla do zmrzliny, i když jsem ji třikrát požádala, aby mi ji nedávala a vysvětlila jí, že se snažíme žít bez odpadu. Se škodolibým výrazem a slovy: a jak to budete jíst?! mi ji tam stejně vrazila. Uf, nevím jak vy, ale já zmrzlinu běžně lížu. Snaha byla. Možná jsem měla ještě ukázat, že mám lžičku vlastní. Ale kdo chodíte kupovat zmrzlinu se lžičkou v ruce? Veškeré odpadstvo jsme samozřejmě po vyfocení vytřídili do barevných kontejnerů, plechovku do kovů. Korek jsme uschovali k dalšímu použití a do lahve od Malibu tento rok zavaříme nějakou šťávu. Do směsného putoval jen zamaštěný igeliťák. Za velký úspěch považuji, že jsme na dovolené s malým miminkem a mojí menstruací nevyprodukovali žádné jednorázové pleny, jednorázové menstruační pomůcky, žádné kapesníky ani vlhčené ubrousky. Tyto věci se běžně v naší domácnosti nenacházejí a není pro ně místo ani na dovolené. Krásnou bezodpadovou dovolenou přejeme. Sama jsem zvědavá, jak se nám zadaří tento rok. Bezplenková komunikační metoda metoda, při které rodič sleduje signály dítěte, které dává, když potřebuje čůrat nebo kakat a pomocí pozice, zvuku, práce svalů s ním komunikuje o tom, kdy už je možné potřebu vykonat. Děťátko se tak dává vykonávat potřebu nad kyblíček, umyvadlo, záchod nebo ven na trávu již od narození. Tato metoda následuje přirozené signály dítěte, nejedná se o učení na nočník! Díky tomuto se nám dařilo eliminovat velké množství především pokaděných plenek. Pokud by vás zajímalo více, doporučuji knihu Ingrid Bauerové Bez plenky.The post Dovolit si dovolelkovat first appeared on Bez popelnice.
Která žena by netoužila po nějakém krásném šperku? Už od pradávna se ženám líbily třpytivé věci. Zlato, stříbro, kameny, dnes velmi oblíbená ocel. Doby kdy šperky stály jmění a dovolit si je mohl jen bohatý člověk, jsou pryč. Dnes si dobrý šperk může dovo
projít na článekPlošinu dokážeme bezpečně ustavit téměř kdekoliv. Naši řidiči jsou proškoleni a mají bohaté zkušenosti, takže vědí, co si mohou dovolit a co už ne. The post Nic není problém! appeared first on Práce plošinou.
Předpověď počasí na České námořní rallye dnes slibovala největrnější den 18. ročníku. Vítr však ani dnes nepřesáhl hranici 15 uzlů. Na programu byla jedna navigační rozjížďka a jeden karusel. O vítězi se už před dnešním prvním startem zdálo rozhodnuto, br
projít na článekKdy frac34; se nad t m zamysl me, internet se roz il skute n velice rychle. Sta si jen vzpomenout, jak dlouho trvalo jin frac12;m vyn lez m, ne frac34; dos hly takov obliby. M frac34;eme je srovnat nap klad s automobily. Ani ty se nero
V posledních letech značně vzrostl počet internetových obchodů s oděvy. Ty často nabízí modely nejrůznějších značek za výhodné ceny. Například internetový obchod s oblečením about you slevy na různé kousky má prakticky neustále. A rozhodně není výjimkou.