Dlouho jsem na blog nenapsal článek. Jaký to paradox, když jsem teď poslední tři měsíce měl jeden obrovský fotomaraton. Rozepsal jsem spoustu článků, ale až na dva zatím žádné nedokončil. když už jsem rozepsal dlouhý článek a návod na to, jak fotit krajinu v bezmračném a jasném počasí světle), tak přišly srážky a přeháňky (a někde i povodně) a najednou o mraky i duhy nebyla nouze. A tak místo článku o focení krajiny bez mraků chci zveřejnit pár fotek, které mají skoro abstraktní nádech. Jsou to detaily mraků. Mám slabost pro to, když je nebe po přechodu studené fronty a obyčejně po vydatných deštích jakoby pocuchané mraky mají mnoho vrstev a tvarů, všude tam jsou zajímavé struktury. Pak už zbývá jen jedno: aby do toho zajímavě zasvítilo slunce. A když se podaří a je to těsně před západem slunce, je to pro mě vizuální orgie. Když fotím mraky, používám spíše teleobjektivy a snažím se vyhmátnou zajímavý detail. I u relativně abstraktního snímku hodně dbám na kompoziční harmonii. Pokud je tam v mracích něco hodně kontrastního, je nutné, aby to bylo vybalancované a aby snímek dával smysl jako celek. Zároveň přemýšlím i o celém portfolio a snažím se vyhmátnout co nejvíce různých tvarů a barev a mít sérii třeba 4 a více různých snímků. Zdejší galerie vznikla během čtyř večerů, všechny byly po bouřkách. Jediná výzva pro focení může být obtížnější ostření na mraky- Ty ač mají v sobě struktury, tak se ostřící systém poměrně těžko chytá. Když mi foťák nechce na mraky zaostřit, volím techniku naostři a překomponuj. Naostřím na jakýkoli vzdálený horizont, nebo prostě na nejvzdálenější pozemský objekt s kontrastem a pak už držím zafixované ostření a pak už mraky jen cvaknu. Dávám si pozor, aby červené mraky nebyly ani trochu přeexponované, spíše naopak fotím do mínusu (negativní kompenzace expozice = nutím foťák, aby snímek vyšel tmavší), jen tak v červeném barevném kanálu nejsou přepaly a mraky mají intenzivní barvy. Dost řečí, tenhle článek nechce nic moc vysvětlovat, na to chystám článek o focení červánků, kde se rozepíšu i o tom, jak správně exponovat, jak a které sleduji radary a jak poznám, kdy je šance na focení zajímavě nasvícených mraků. Takže to-be-continued (stay tuned). The post Jak jsem fotil mraky, aneb když rozcuchané nebe nasvítí poslední slunce appeared first on Krásné světlo/ web o focení nejen pro fotografy.
Tak jsem pojmenoval snímek vytvořený vpolovině února u nejkratšího tunelu nad údolím Žehrovky vČeském ráji. Je to další zmé série bleskovek. Jak fotka vypadala „normálně“ a jak jsem fotil? Odhaluju včlánku. Pekařova brána je prý, se svou délkou 4 metry, n
projít na článekJe příjemné, když se klienti vrací. Svědčí to o tom, že s předchozí zakázkou byli spokojeni. Pro AeskuLab, společnost provozující rozsáhlou síť laboratoří a odběrných míst v ČR, jsem v roce 2015 fotil týdenní kalendář. A počátkem tohoto roku se na mne obr
projít na článekUž mnoho let vTurnově mistr ohňostrůjce Zdeněk Pohl odpaluje novoroční ohňostroj. 1.1.2023 si jej Turnované prvně užili s hudebním doprovodem. Ten jsem však neslyšel, protože se už pár let snažím najít vhodný výhled na město zpovzdálí. Povedlo se letos? T
projít na článek17.listopad, státní svátek. Možná bych měl jít někam na oslavy, ale já si naplánoval cíl jiný. Při pohledu, co ukazují blízké i vzdálené webkamery, jsem vyrazil vplné fotopolní zkusit štěstí a vyfotit zároveň kousek zČeského ráje a Krkonoš. Vysoko na horá
projít na článekPetra KvitováDneska jsem jí fotil pro Monetu. A jo, je přesně tak skvělá, jak mi vždycky připadala, když jsem jí vídal v televizi. The post Petra Kvitová appeared first on Fotograf Štěpán Mikuda.