Červenec 1985 Jsme s klukama ze třídy na naší zahradě a právě se domlouváme na co si budeme hrát. "Na vojáky! " Zazní jednohlasně. No a k tomu jsou potřeba pořádný zbraně. Beru hrábě, nacházím starou lehce narezlou pilu - fuchšvanc jak ji říkal táta, a jdu na to. Bude to samopal anglických paragánů. Žádná klasika, ale paragánskej sapík se zásobníkem z boku, to bude něco! První tah pilou po dřevěné násadě hrábí a pilka nadskočí "Jau, do prkvančic ! " Zuby pily mi přejely přes nehet na palci, a pěkně škrábly okolní dětskou kůžičku. Prst míří do pusy a já se rozhlížím, zda kluci neviděli, že jsem nemehlo. Dobrý, nikdo nic neviděl a krev už z prstu neteče - pokračuji. Po několika dalších zářezích do palce, ale taky do dřeva je násada s lehkým dolomením zkrácena. Ještě schovat co zbylo, aby nikdo nepoznal, že jsem z oblíbených babiččiných hrábí, udělal nástroj pro trpaslíky. Na zásobník nacházím dobře štíplé polínko a už zbývá jen zadní rukojeť. Super! Stará tyčka k rajčatům to jistí. Sice budu muset zase řezat, ale co, to už mi jde, i když zkrvavený palec si asi myslí něco jiného. Rukojeť je zařízlá, tak teď už jen vše sbít k sobě. Nějaké hřebíky nacházím v kůlně ve staré skříni. Je v ní plno všemožných pokladů od starých plechovek barev, spoustu nářadí až po ulomený brousek na kosu, ale kladívko mezi nimi není. V tom zmerčím sekyru zaseklou ve špalku na dřevo. Jdu na to. Palec to opět odnesl, to když dostal pár zásahů místo hlavičky hřebíku, což jsem patřičně a samozřejmě adekvátně mému věku okomentoval. A také čelo se několikrát orosilo, to když v zápalu boje bylo ostří sekyry na centimetr od něj, to jak jsem se soustředil, abych hřebík trefil. Několik se jich ohnulo což jsem si v duchu obhájil, že to aspoň bude lépe držet. Na závěr ještě malý hřebík na mušku a ten s mini hlavičkou na spoušť a je to! Můj první výrobek v životě je na světě. A můžu jít kosit nepřátele! Dodnes vlastně úplně nechápu, jak se to na ty vojáky hrálo, jen vím že jsme furt řvali "TRRRRRR " nebo "TUDUDUDUDU, " ve snaze napodobit zvuky jednotlivých samopalů. A taky jsme na sebe křičeli "Seš mrtvej, dostals plnou dávku " a na to se ozvalo " Ne né, jen mě to lízlo " a za chvíli "Přímej zásah do nohy, hele tak aspoň kulhej jó " Nakonec po tom, co jsme bojovali proti sobě, jsme se pak všichni dali dohromady, proti imaginárnímu nepříteli a jak jinak - vyhráli jsme. A tak mě při dnešních událostech napadá, že si moc přeju, aby už nikdy žádná válka nebyla a když, tak taková jak ta naše, klukovská se dřevěnými zbraněmi, kde jsme sice byli nejdřív proti sobě, ale nakonec jsme byli spolu a skončili jsme mírem. A ten i dnes přeji celému světu. Tak takhle začala má první práce se dřevem, která pokračovala přes modelování papírových modelů z časopisu ABC, plastikových modelů letadel a modelové železnice, až třeba po výrobu dřevěné repliky pušky "trombónu" a spoustu dalšího. Mezitím ve stejném čase malá Vraťka seděla doma za stolečkem a stříhala, lepila a vybarvovala všemožné vystřihovánky až se z nůžek a pastelek kouřilo.
Stavba venkovské vily pokračuje i přes všechny výhružné zprávy v novinách. Dokončujeme hrubou stavbu, pokládáme nadkrokevní tepelnou izolaci (aby byl krov z interiéru vidět) a jde se na střechu. Montáž oken již objednána. Takovouto kresbou vše začalo:
projít na článekTrochu povídání z mého života. Dozvíte se, jak to všechno kdysi začalo, když se prvně objevil ON. Prostě psi mne provázeli celým mým životem a snad mne ještě provázet budou. Veškerá má životní rozhodnutí ovlivňovali psi. Z nadějné dětské klavíristky se k
projít na článekAstronomické jaro nám nedávno začalo, po sněhu ani památky, nastal tedy nejlepší čas vzít foťák a vyrazit ven. Příroda se probouzí, všechno pomalu začíná pučet a kvést, proto jistě nebude problém nalézt vhodný námět k fotografování. K fotografování jara n
projít na článekTisíce let jsme žili ve velmi úzkém spojení s Matkou přírodou. Naše tělo se vyvíjelo v souladu s jejími přírodními cykly. Lidé ji navíc vnímali jako posvátný řád, který je potřeba ctít a chránit. Společně s vývojem naší civilizace však začalo dochá
projít na článekBůh jako Tvůrce a ovladatel Systému Jsoucna. Svořitel Tvořivých Duchů, člověka a hmotného života. Tvořivý Duchové v Absolutnu a v Universu. článek 1.,část 1. Jediný existující Systém Jsoucna má podstatu Boha a není hmotný, takže smysly člověka je nevn