Guestpost: Abyste mohly podat ten nejlepší výkon, potřebujete absolutní klid a ticho? Vaše představa zábavně stráveného dne je celodenní toulání se lesem – samozřejmě o samotě nebo alespoň mlčky? Jste pozvaní na grilování k sousedům a ono začne pršet, takže grilovačku zruší – a vám se uleví? Nezávazné společenské povídání s cizími lidmi vás vyčerpává? Možná jste introvert. Nejprve si pojďme ujasnit, co nebo kdo to introvert vůbec je Definicí je mnoho. V obecném povědomí je introvert osoba pochybného původu a neurčitého věku, vychrtlé postavy a obrýleného obličeje, která se podivně obléká a nejčastěji se vyskytuje na osamělých podezřelých místech. Neustále něco čte a používá cizí slova jako existencialismus nebo nihilismus a působí dojmem, že jim i rozumí. Zcela ne-cool, typický outsider. Oficiální definice je poněkud smířlivější, navíc jich je mnoho, lze si tedy vybrat podle vkusu a potřeby. Mně se nejvíce líbí ta, kterou použila Susan Cain ve své knize knihy Ticho – síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit. Na základě mnoha studií v ní definuje introverzi jako osobnostní rys spojený se zaměřením spíše na vnitřní svět, vyznačující se zvýšenou citlivostí, přemýšlivostí a snadnou zahlceností podněty(zejména těmi sociálními). A podle C. G. Junga? Introvert je ten, kdo čerpá energii z pobytu o samotě, na rozdíl od extroverta, který k odpočinku potřebuje být obklopen lidmi. Na této definici mi přijde nejlepší, že vůbec nepředjímá, jakou práci takový člověk dělá! Introvertem byl třeba herec Miloš Kopecký nebo Vlastimil Brodský. Zdá se vám to divné? Z vlastní praxe to mohu potvrdit. Že jsem introvert byste na první dojem asi neřekly. Hraju amatérské divadlo. Patnáct let pracuju jako koučka a lektorka. Dělám tuto práci ráda a rozhodně nejde jen o nějaké předstírání. Stoprocentní introvert nebo extrovert neexistuje – a pokud ano, pobývá ten první v blázinci a ten druhý ve vězení. Každý introvert v sobě tedy má kus extroverta – i já. Nicméně mě ale jakýkoliv kontakt s lidmi šíleně vyčerpává. I s těmi, které miluju. Vezme mi tolik energie, jako bych si pustila žilou. Za svobodna – nebo spíše za bezdětna – bylo pouze na mně, jak si uspořádám svůj život a jakým způsobem budu doplňovat své síly. Klidně jsem mohla strávit tři dny v týdnu sama v lese a každý den si na dvě hodinky sednout s knížkou. (Jak se mi podařilo si to takto pěkně zařídit – to možná popíšu jindy a jinde.) Jenže! Narodilo se mi dítě Introverta společnost lidí vysává. Dítě je člověk. Už vidíte ten problém? Introvertní matku vysává společnost jejího dítěte. Svou dceru miluju. Vážně. Jenže ani moje láska k ní nezmění moje potřeby samoty, ticha, ponoru do svého vnitřního světa, odkud čerpám své síly. Stále platí, že abych si udržovala stálou hladinu sil, která mi umožňuje normálně fungovat, potřebuju 3x týdně na den zmizet do lesa, potřebuju 9,5 hodin nepřerušovaného spánku a i ty dny, kdy nejsem v lese, potřebuju tak dvě hodiny pro sebe. Říkáte si, že to je nereálné nebo extrémní? V obou případech máte pravdu – jsem extrémně introvertní a není to reálné ani trochu, z čehož vyplývá, že k „normálnímu fungování“ mám už třetím rokem hooodně daleko. S tímto stavem se však nehodlám smířit – přece i těžcí introverti mohou mít děti aniž by měli pocit, že někde udělali chybu. Musí přece existovat nějaké řešení. Vybudovat kolonii introvertů, kde bude školený personál kdykoliv k dispozici, aby mohla mít introvertní matka chvíli klid přesně tehdy, kdy potřebuje a nemusela čekat, až přijde partner z práce. Zařídit hrací koutek pro introvertní matky? Představte si velkou budovu s hernou na jednom a se studovnou/knihovnou se spoustou křesel a čaje na druhém – tom nejvíc vzdáleném – konci. Prosadit, aby introvertní matky měly do tří let věku dítěte k ruce školenou výpomoc – každý den v týdnu, minimálně 4 hodiny denně a aspoň částečně placenou ze státní kasy? Zní to jako sci-fi, že? Čte-li to extrovertní matka, oprávněně namítne, že všechno uvedené by potřebovala TAKY a má pravdu. Jenže rozumějte, introvertním matkám jde doslova o život. Extrovertní matka nakonec zvládne spát čtyři hodiny denně, pracovat s dětmi skákajícími jí po hlavě a chodit s nimi na hřiště plné dalších dětí a dospělých. Introvertní matka to zvládne jen za cenu psychické újmy, kterou následně musí za drahé peníze léčit, ať už klasickou nebo alternativní terapií, což snižuje její životní úroveň, navíc to stejně v mnoha případech nezafunguje, introvertní matka skončí v Bohnicích nebo na Bulovce, čímž zatěžuje sociální a zdravotní pojištění a znáte to – prevence je lepší než léčba. Nápad strčit dospělou osobu do domácího vězení s mini člověkem se slovní zásobou pravěkého Homo neanderthalensis je blbost. Extrovert si ale s vzniklou situací poradí prostě lépe než introvert. Je totiž díky své sociální povaze lépe vybaven. Vidím to na svém muži – popadne dítě, sedne si s ním do kavárny, proberou život s paní baristkou, dítě dostane teplé mléko, co se dává do kapučína, muž to kapučíno a spokojení jsou všichni. Pro introverta oběť, pro extroverta nikoliv. Moje zkušenost je taková, že 99% rad matkám, jak ve zdraví přežít mateřskou dovolenou a užít si to, je ve skutečnosti proveditelné pouze s použitím extrovertních dovedností. Ale introvert potřebuje KLID, TICHO, být SÁM. Nevím, jak zařídit, abych měla všechen čas, který potřebuju k doplnění energie, a zároveň mohla být se svým dítětem, mužem, rodinou a třeba taky pracovat! A proto jsme se se Zuzkou rozhodly, že založíme projekt Introvertní matka, abychom daly hlavy dohromady, my, co to máme podobně, a zjistily, jak na to vyzrát! autorka: Olga Plíčková terapeut, lektor, kouč www.olgaplickova.cz www.individuace.eu www.team.cz The post Jsem introvertní matka a (ne)léčím se :-) appeared first on Zuzana Šmidrkalová.
V znam sv tků Jaro už je tu, jaro se vr tilo! Morana, Mařena, Smrtholka už n s nem ve sv moci (ač n s velmi nerada opou t a drž se sv vl dy zuby nehty). Něco konč a něco zač n . Neust l koloběh v jasn m ř du Života, v jeho pravideln m rytmu, ve kt
projít na článekAdikia už řadu let poukazuje na neplatnost „opatrovnických“ rozsudků po dosažení zletilosti dítěte. Už jen to, že je v těchto rozsudcích uvedeno, že výživné se má platit k rukám matky, je po dosažení zletilosti dítěte absolutní nesmysl, který by vás ale m
M j osmilet frac12; syn za mnou p i el a ekl, frac34;e je mohl by si p l m t nov frac12; po ta . Kdy frac34; jsem na n j koukala a v bec jsem nev d la, kde na to syn vlastn p i el, frac34;e by mohl m t nov frac12; po ta . On dostal notebo
Je mi t icet dva let a je t nic moc jsem se nenacestovala, skoro nikdy jsem necestovala, proto frac34;e na to nem m pen ze. Nav c jsem matka samo frac34;ivitelka, tak frac34;e je logick , frac34;e nebudu m t pen ze nazbyt. Sice si se synem ne f
Mj v stup z komfortn z ny Vstupem do Aperty jsem vystoupila ze sv komfortn z ny. Je to moc opov liv t ma na prvn l nek? Mon Abych to v ak uvedla na pravou m ru. Nastoupila jsem do pr ce po esti letech na rodiovsk dovolen . Podotkn
projít na článek