Karvinský deník: Radši 3:2 než 1:0. Nový kouč Albrechtic o Baníku, rivalitě se Stonavou i šachtě

Jako žáček střílel spoustu gólů a toužil o tom, že bude hrát za slavný Bayern Mnichov. Nakonec se prostřílel do kádru Baníku, nikoliv však Ostrava, ale mateřských Albrechtic, v jejichž dresu si ještě před vojnou coby dorostenec vyzkoušel divizi. Víc mu nebylo přáno ani dáno. Lukáš Hawlasek hrál po většinu své fotbalové dráhy I.A třídu, než to v osmadvaceti letech zabalil. „Částečně to bylo mou vinou. Byl jsem moc ambiciózní, chtěl jsem hrát výš, ale už jsem viděl, že to nešlo, tak jsem tomu nedával tolik. Navíc se mi pak narodil syn,“ líčí v rozhovoru pro Deník. Kromě klubu, který ho vychoval, působil také v Horním Žukově a šest let ve Stonavě. Poslední dekádu trénoval mládež právě v Albrechticích, v létě se ujal A-týmu. „Už dříve mě oťukávali, teď jsem na to kývl,“ popisuje Hawlasek. „Kdyby člověk mohl vrátit čas zpátky, dal by fotbalu víc. Ale jako mladý přemýšlíte jinak, a když vám vše dojde, už je pozdě,“ dodává třiačtyřicetiletý kouč. U dětí jste dosud, že? S půlroční pauzou ano. Nyní jako šéftrenér. V roce 2015 jsem se po Stonavě vrátil do Albrechtic a hrál v nově založeném béčku. Po narození syna jsem svou fotbalovou pouť ukončil, ale když mu bylo čtyři pět let, tak mě kolega trenér Franta Kobza zlákal, ať mu pomáhám u mládeže. A už jsem u toho deset let. (usmívá se) Byl jsem u začátků, kdy jsme měli čtyřicet dětí, dnes jich je sto dvacet. A cítíte se být více Stonavákem, nebo Albrechtičákem? Rozhodně jsem Albrechtičák. Celý život tady žiju, vyjma roční pauzy v Havířově. Ale to nemění nic na tom, že ve Stonavě mám spoustu přátel, protože to tam bylo krásné období. Kluci tam už všichni skončili, ale jako předseda klubu působí Martin Cyroň, který nám dělal vedoucího a vždycky byl u mančaftu. S ním mám velice dobré vztahy a na Stonavu určitě nikdy nezapomenu. Bylo to moje mužské nejvydařenější angažmá. Kdybychom se jednou potkali v soutěži, bylo by to hezké. Určitě bych to ale nehrotil jako tomu bylo do předminulého roku, než Stonava postoupila. Tam to bylo zbytečné. Jasně, emoce k derby patří, ale vše musí mít své mantinely. Jsem zastáncem toho, že okolní kluby by si měly spíše pomáhat. Zvlášť u mládeže. Jak se tedy zrodilo, že jste trenérem áčka? Vedení přišlo a řeklo: Po deseti letech by bylo fajn, kdyby ses přesunul? Poslední dva tři roky, kdy vždy nastal problém s trenéry, nebo se něco měnilo, tak se mě klub snažil oslovit, jestli to nechci zkusit. Ani ne nabídka, spíše oťukávání. Já se vždy chtěl věnovat mládeži, ale po deseti letech už člověk potřebuje změnu. Já sice těmi týmy vždy putoval, chodil jsem tam, kde nikdo nechtěl, lepil jsem to. Teď už byla potřeba změna a nejvíc mě do toho uvrtal Břeťa Gradek, gólman a asistent. K tomu jsem cítil i chuť hráčů, abych to zkusil. To mě asi k tomu nejvíc dokopalo, že jsem do toho šel. A jsem rád, protože kolektiv máme v Albrechticích výborný, po posílení máme kvalitu a kluci chuť pracovat. U mládeže je trenér „Bůh“, každý hráč k němu vzhlíží. Tady ale máte partu kamarádů. Jak jste se sžíval s touto změnou? To byla jedna z věcí, díky které jsem přemýšlel, jestli to vůbec vzít. Polovinu týmu znám, tykáme si, ale doufám, že tam je nějaký vzájemný respekt. Třeba i za to, co jsem tam v mládeži dokázal a že jsem se ji snažil pozvednout. Musím zaklepat, zatím jsem nenarazil na žádný problém. Někteří mi tykají, jiní vykají a já s tím nemám problém. Dokud se poctivě pracuje a maká, dokážu být i kamarád, ale pokud vidím, že vše není tak, jak má být, přitvrdím. A je jedno, o koho jde. Co to udělá do budoucna, to uvidíme. Ale určitá obava tu byla, protože to nemusí dělat dobrotu, když trenér vznikne rovnou z kádru. Já sice nebyl z týmu, ale kluky znám. Zatím to je celkem v pohodě, i když pravý stav věci se pozná, až se přestane dařit. Kádr stavíte na původních základech? Ano, tým už roky má svou kostru, kde máme i domácí hráče, kteří vzešli z naší líhně. Jsou tam Marcin a Dano Žylové, pak další bratři Kociolkové a pak osa kluků kolem třiceti let, kteří tam působí již léta. Na ně se pak nabalují noví hráči, i když teď to nebylo nijak razantní a kdo přišel, rychle zapadl. Libor Stebel a Tomáš Kaduch z Dolních Datyní a pak tři kluci z karvinské mládeže, přičemž Dominik Míček v sedmnácti hned zapadl do základní sestavy. A co odchovanci, které jste dřív vedl v žácích či dorostu? Ano, také tam máme. Matěje Cyže a Honzu Porembského jsem vedl, když jsem před těmi deseti lety začínal u přípravek. Výborní kluci, i charakterově, a dobří fotbalisté, kteří pokukují po základu. To je pro mě asi největší odměna, že se s nimi potkám po letech v áčku. Přitom jsme spolu dělali první krůčky. Oni hráčské, já trenérské. Jsem za to rád a dobře se na to dívá, že u nás vydrželi a mají našlápnuto. Navíc máme v klubu šikovné ročníky 2006, 2007 a 2008, tak snad se v dohledné době také zapojí do mužů. Chtěli bychom mít to takhle postavené, abychom kádr doplňovali hlavně z vlastní mládeže. Hodně ale záleží na klucích. Takže personální nouze Albrechticím nehrozí… Doufám, že ne. Ideální by bylo, kdyby každý rok dva kluci vyskočili a zařadili se do áčka. Hlavně my nemáme problém s tím, aby k nám kluci přicházeli. Lákadlem je náš areál, kde máme dvě krásné travnaté plochy, na zimu osvětlenou umělku, byť starší, ale tréninkové podmínky jsou tu výborné. Jaké máte sám trenérské ambice? Momentálně nepřemýšlím o ničem jiném, než o Albrechticích. Ty jsou nejen srdcovka, ale i má první trenérská štace u mužů. Navíc fotbal dělám při práci, časové možnosti jsou omezené, proto jsem k sobě vzal jako asistenta Břeťu Gradka, protože dělám na směny a potřebuju mít doplněné tréninky. Zatím přemýšlím jen nad Albrechticemi, ale nikdy neříkej nikdy. Rozhodně se nezříkám možnosti vyzkoušet něco jiného, nicméně nyní mám práci zde a věříme, že tuto sezonu zdárně dokončíme. Víc ukáže jen čas. Co to znamená „zdárně dokončit sezonu“? Přemýšlíte výš? Už jen z historického hlediska, kdy Albrechtice hrály divizi, tak by jim krajský přebor asi slušel. Byla by to pro nás ideální soutěž, ale vše se samozřejmě odvíjí od finančních podmínek. Kdysi nás sponzorovaly šachty a hrálo se daleko líp. Dneska to platí dvojnásob. Do budoucna by přebor Albrechticím slušel. Když jste mluvil o zaměstnání, jak jde dohromady trénování a práce na šachtě? Není to jednoduché, protože dělám hlavně na směny, takže tři čtyři dny během dvou týdnů mám odpolední. Ale také mám výborného pana vedoucího Radka Szarowského, který působí jako vedoucí mužstva v Havířově, do toho chytá na Slovensku, v práci plno starostí, ale má i pochopení pro mě. V této práci poznáte nejrůznější lidi, s ním se ale dá mluvit o všem, když to jde, snaží se mi vyhovět a šichtu vyměnit. Někdy je toho ale moc, takže tým musí vzít další kluci. Především Břeťa Gradek. Nelákal jste ho do Albrechtic? Lákal jsem ho už kdysi do pozice trenéra brankářů mládeže. Teď jsem věděl, že je v Havířově, takže už bylo pozdě. Ale on na tím váhal, protože časově je to náročné, tak jsem mu říkal: „Vidíš to, máš jít do Albrechtic, tam jsou tréninky dvakrát týdně a mohl jsi tam být se mnou.“ Ale tehdy už tušil, že bude v Havířově. Dřív jsem ho ale lákal i do brány, když jsme měli jen jednoho gólmana, tak jsem mu to jen v kanclu nadhodil. Na své roky je pořád obstojný brankář, ale nikdy na nic nedošlo, což je mi líto. Vy jste ale nebyl jen hráč nebo trenér, je to tak? Ano. Dva roky jsem působil v Baníku Ostrava jako skaut pro okres Karviná. Měl jsem za úkol vyhledávat mladé talentované hráče do přípravky, mladších žáků a tak. Fajn zkušenost, poznal jsem výborné lidi, něco se nacestoval, ale pak jsem to nechal. Ještě jako dorostenec jsem si zahrál ligu v této kategorii, což byla změna, protože člověk hrál třeba na Sigmě nebo v Brně, ale jinak jsem byl tady. A prostě já byl zrovna generací, která v Albrechticích hrála jen okresní soutěže, takže když jste pak šel do mužů, ta divize byl velký skok. Proto to asi nebylo lehké… Navíc v klubu byly peníze, boom, takže prokousat se z mládeže nahoru bylo složité. Ale poznal jsem skvělé hráče, od kterých jsem se učil. Když se však vrátím k tomu skautování, chci říct, že dnes mají děti úplně jiné možnosti. Kluby je sledují od útlého věku, brzy se dostanou ke kvalitním trenérům, zdokonalují se. V tom je výhoda. Dneska je berou daleko dřív. Na hřišti jsem potkal třeba Mirka Matušoviče, který byl fotbalově jinde, ale také ho Baník bral ve čtrnácti patnácti letech. To se teď už neděje. Když jste skautoval, že byste opustil své zaměstnání a vydal se na fotbalovou dráhu, to nebyla možnost? Víte, já na Dole ČSM dělám 23 let. Vybudoval jste si nějakou pozici a je to i o finančním ohodnocení. Když máte nějaký plat, ale jinde vám nabídnou dvě třetiny z toho, tak to není něco, nad čím byste se měl moc rozhodovat. Vlastně nemáte o čem, protože musíte uživit rodinu. A mít k tomu další práci? To by ze života člověk nic neměl. Prostě to nešlo. Ještě jako skaut Baníku jsem dostal trenérské nabídky, zejména od Zdeňka Grygara, který je mým kamarádem a hodně se jím inspiruji, ale vždy jsem s díky odmítl. Zvlášť, když jsem měl rozdělanou práci v Albrechticích. Celkově dostala přednost práce a rodina. A na co cílíte v této sezoně? Když jsem přebíral ten tým, věděl jsem, do čeho jdu. Většinu kluků jsem znal, navíc přišly posily. Myslím, že máme velice kvalitní tým na to, abychom hráli kolem první trojky I.A třídy. Když do zápasu dáme všechno a kluci nic nepodcení, tak můžeme porazit každého. Zároveň soutěž je tak vyrovnaná, že prohrát můžete s každým. Záleží jen na přístupu našich kluků, vždy říkáme, že zápas je jen o nás, protože kvalitu máme. Před sezonou jsem ale jednu věc chtěl změnit. Jakou? Aby v Albrechticích zase padaly góly, protože tady se vždy hrálo na výhru 4:2. A k tomu se pohybovat na špici tabulky. Uvidíme, jak to dopadne. Zatím se nám to docela daří, už jsme byli i první. Budu šťastný, když budeme hlavně doma vyhrávat, aby padaly branky, protože já byl ofenzivní hráč, takže vždy budu radši za výhru 3:2, než 1:0. Naši páni gólmani prominou, ale fotbal se hraje pro diváky. Tak ať z toho mají radost. (usmívá se) Snad se to pak odrazí i ve výsledcích a dobrým umístěním v tabulce. Celý článek ZDE + FOTO Zdroj: Karvinský deník, Foto: Deník/Ivo Dudek The post Karvinský deník: Radši 3:2 než 1:0. Nový kouč Albrechtic o Baníku, rivalitě se Stonavou i šachtě first appeared on FK Baník Albrechtice.

Web: | FK Baník Albrechtice
Aktualizace: 24.10.2024

projít na článek

Karvinský deník: Radši 3:2 než 1:0. Nový kouč Albrechtic o Baníku, rivalitě se Stonavou i šachtě

Čech v belgickém olympijském týmu

Inspirativní deník

Deník pro duši

šachta PZ55

šachta PZD30