Mělo by platit, že člověk přijde do obchodu, prohlédne si vystavené zboží, zváží, zda mu stojí si ho za uvedenou cenu pořídit nebo ho nechá na regálu ležet bez zájmu, vezme si to, co chce, odebere se k pokladně, zaplatí a jde uspokojen domů. Ovšem ne vždy tomu tak je. V mém případě tomu tak nejednou není. A to ne proto, že by mi snad nebylo nabízeno zajímavé zboží, že bych si neměl z čeho vybrat. Už po dlouhou řadu let totiž nakupuji v jednom a témže obchodě. Ne že by mi snad přirostl k srdci, ale je prostě nejblíž mému domovu a nemám čas, abych se po práci ještě vláčel někam ke vzdálenější konkurenci. Když ten obchod před mnoha lety vznikl, vzal si člověk košík do ruky nebo ten přiměřeně velký na kolečkách, prošel několika uličkami, vybral si ze zboží s víceméně neměnnými cenami a za chvíli byl s nákupem venku. Pak přišla „menší reforma“. Přibylo pár regálů v prostoru s pečivem, ulička se tam jimi zúžila. A protože pečivo potřebuje každý, utvořil se v onom místě „špunt“, který nešlo nikudy obejít. Lidé se tam hromadili a během čekání se mohli „kochat“ jiným sortimentem. Snad aby je to zviklalo si vzít ještě něco. Pak přišla „větší reforma“. Přibylo regálů, vznikly úzké příčné uličky. A současně byly přiměřené vozíky na kolečkách nahrazeny (z psychologických důvodů – aby lidé měli pocit, že je ten košík strašně prázdný, a nakupovali víc) podobnými daleko větších rozměrů. A nyní máme za sebou „reformu“ poslední. Příčné uličky byly ucpány dalšími regály a už je tak horor oním obchodem projít. Člověk co chvíli zůstane stát „v koloně“. A pak stejně jako kdysi u vesměs poloobsazených pokladen. A co je po poslední „reformě“ nejhorší? To, že se zreformovaly i cenovky u zboží. Je tu tedy velká číslice s cenou, ovšem u ní ještě něco malým písmem. Někdy informace o tom, „kolik to stálo před zlevněním“, jindy údaj oznamující to, že nemá-li člověk zákaznickou kartu, zaplatí ne onu uvedenou cenu, ale více. O tom, kolikrát u cenovky levnějšího zboží leží podobný jiný produkt dražší, ani nemluvě. A tak se z nákupů stala „bojová hra“. Lidé zkoumají cenovky, tlačí se, další se srocují i u pokladen zejména ve chvíli, kdy si někdo ze zákazníků zkontroluje účtenku, takto klamající zboží nechce a tak se musí účtenka stornovat. A tak kdekdo z těch, kdo naletí, jen mávne rukou. Nestojí mu to za ty nervy a za to čekání, provázené nenávistnými pohledy lidí stojících ve frontě za ním. Prostě zákony džungle maskované zákony trhu. Kde by podobný podnik měl zkrachovat. Kdyby měl dosažitelnou lepší konkurenci. Článek Kdybych mohl, nakupuji jinde se nejdříve objevil na Alvako.
A kdybych tam hodinu jen ležela a poslouchala Vás, bude to jedna z nejkrásnějších chvil týdne, tak jako vždy. Martina The post A kdybych tam hodinu jen ležela appeared first on Mgr. Irena Kubicová.
projít na článekBlíží se konec sezony a to je nejlepší čas pro pořádání FS201 MXKEMPu. Termín je 21.-22.10.2017, kde jinde než na mé trati ve Slaném. Bližší informace viz plakát. Pokud máte zájem nezapomeňte se včas přihlásit - počet míst je omezen, abych se mohl každému
Češi vyhledávají zboží nejraději v kamenných obchodech. Tímto trendem se však příliš nelišíme od ostatních evropských národů, v průměru totiž v zemích Evropy lidé nakupují na Internetu pouze zhruba v deseti procentech, zatímco v Česku je to přibližně 8,5
Je opravdu hodně lidí, kteří nakupují pouze jenom na základě toho, když jsou někde nějaké veliké slevy. To bych opravdu nebyla já, abych tohle také nevyužívala. A přiznám se, že jsem taková, že mě uchvátí a nachytá vážně každá reklama. Když někde vidím ve
Osminásobné snížení uhlíkové stopy je podle mého názoru opravdu tou nejlepší variantou, co může někdo udělat, když třeba něco nakupuje. A nebo, když se něco vyrábí. Já sama jsem si řekla, že kdybych byla majitelkou nějaké firmy a nebo nějakého eshopu, že