V tomto dílu Kurzu fotografování prozkoumáme otázku, co má vlastně fotograf fotit A vůbec to nebude snadné! Kurzy fotografování mohou být různé tento fotokurz je volným seriálem textů psaných původně pro internetové stránky české edice časopisu National Geographic. A možná to tedy ani kurz fotografování není, prostě jen soubor textů o tom, co se fotografům při cestách honí hlavou. Fotit exotické výjevy je často to nejjednodušší – vše je hezky barevné, romantické a pozoruhodné. (Jezero Inle, Barma, 2008). Na začátek krátká historka půjčil jsem si ji od mého kamaráda, známého fotografa, který kdysi studoval střední grafickou školu. Svému kantorovi se jednou pochlubil fotkou, na níž bylo jakési pražské zákoutí v nízkém večerním světle, tedy samý kámen, dlaždice, dlouhé stíny atp. „Pojďte sem,“ řekl mu ten kantor otráveně, otevřel šuplík stolu a výhružně ukázal do něj. Byly tam tuny velmi podobných i navlas stejných fotografií, které pořídily generace studentů před ním. Samé dlouhé stíny, samá zákoutí, samá podloubí. Kamarád, dušuje se, od té doby přestal podobné „umění“ fotit a stal se slavným. Bacha na velké umění Pointa je tato: mnozí začínající fotografové se lapí do této „umělecké“ pasti a začnou fotit závěje listí, západy slunce v podloubí, rozmazané tváře za sklem s krůpějemi vody a stanou si mistři v užívání největšího nepřítele fotografické kreativity jménem Photoshop. Neříkám, nedělejte to. Každý ať činí, co chce. Jen ale říkám, že v tom focení opravdu nespočívá. Na „umění“, nebo opravdu umění je času vždy dost. Nejprve je potřeba odedřít si to nejtěžší: fotit obyčejné věci kolem sebe a postupně se stávat opravdovým fotografem: tedy člověkem schopným zkoncentrovat na políčko to, co chce: kouzlo okamžiku, emoce, napětí a složité příběhy kolem sebe nacpat do jediného záběru. Ony stíny na dlažbě v podloubí umí vyfotit každý (opravdu). Skoro každý dokáže vyfotit ucházející portrét buddhistického mnicha v šarlatovém oděvu na pozadí starého kláštera obrostlého stromy (na tom se nedá skoro nic zkazit, prostě to zmáčknete). Ale co když bude třeba chtít udělat nějakou použitelnou a více méně hezkou fotku něčeho zcela děsivě obyčejného, v příšerném prostředí za mdlého světla? Příklad ze života pár týdnů starý: ochutnávka medu v jedné malé valašské obci – co bych pro tchána neudělal? Podmínky: umělé světlo, sál kulturního domu – žádné barvy, lidé pomalu se dloubající plastovými lžičkami ve sklenicích s medem (žádní divocí barevní buddhističtí mniši). Teprve v takové situaci se ukáže, zda někdo opravdu fotit umí, či ne a zda už má nárok na to, aby si pak venku po svém a unikátně vyfotil to hezky zapadající slunce nebo podloubí kostela. (Ne, fotky z toho Medového odpoledne vám prostě neukážu!) Této disciplíně říkám focení běžného dne a je to disciplína zcela nejtěžší. A kdo chce fotit, musí se v ní prostě snažit prorazit hlavu zdí. Existuje fotka s velkým F? Že to je banální fotka z banální situace? Ano – jenže právě fotografovat obyčejné věci – třeba výlet do Divoké Šárky – je to nejtěžší. Nelehký úkol zní: jak v takové situaci udělat fotku, na kterou bude zajímavé se dívat ještě i po letech. Nemusí to být zrovna peklo zosobněné plastovými lžičkami v medu, ale třeba úkol o něco lehčí: jak vyfotit dítě či kamarády na výpravě do lesa někde za Prahou. A vyfotit je tak, aby to byla opravdu Fotka. Definice Fotky s velkým F zní: je to taková fotka, kterou má cenu si schovat, protože stojí za to pohlédnout na ni ještě i za deset let, a každý, kdo se na ní podívá, se na ní podívá rád, protože má v sobě zkoncentrované originální kouzlo okamžiku. Fotka je tak schopna samostatné existence a není nutné vědět, co či kdo na ní je a za jakých okolností byla pořízena. Ještě jedna pomůcka pro odhalení Fotky: každý ji hned pozná, i ten, kdo o této disciplíně neví vůbec nic. Fotka přitáhne pozornost, ať už na papíře někde v šuplíku či monitoru obrazovky. Protože má v sobě kus magie a ta je univerzální. Nu ano, fotit Fotky je těžké. A já těch Fotek vlastně taky nijak zvlášť moc nemám. Ale to nevadí. Je prostě třeba se snažit. Kvůli tomu přece fotíme. Tedy přeju hezké Fotky! Všechny díly Kurz fotografování: KURZ FOTOGRAFOVÁNÍ: 1. JAK VYBRAT FOŤÁK ANEB HRŮZA U PUTINA KURZ FOTOGRAFOVÁNÍ: 2. JAK FOTIT OBYČEJNÉ VĚCI ANEB POZOR NA STÍNY V PODLOUBÍ KURT FOTOGRAFOVÁNÍ: 3. PRAVDIVÝ PŘÍBĚH O ISO ANEB ZLOMOVÝ BÝK V LISABONU KURZ FOTOGRAFOVÁNÍ: 4. NEDÍVEJTE SI JIM DO OČÍ, ANEB JAK FOTIT LIDI The post Kurz fotografování: 2. Jak fotit obyčejné věci aneb pozor na stíny v podloubí appeared first on Jan Rybář.
Text článku na najde na stránkách National Geographic Česko. The post Pozor na dlouhé stíny v podloubí, aneb fotit obyčejné věci je to nejtěžší appeared first on Jan Rybář.
projít na článekKurzy fotografování mohou být různé tento fotokurz je volným seriálem textů psaných původně pro internetové stránky české edice časopisu National Geographic. A možná to tedy ani kurz fotografování není, prostě jen soubor textů o tom, co se fotografům při
projít na článekV tomto díle Kurzu fotografování vyrazíme na býčí zápasy do Lisabonu. Odhalíme při tom tajemné slovo ISO, které je stejně důležité jako třeba objektiv, ale mnozí prostě netuší, že ho mají. Kurzy fotografování mohou být různé tento fotokurz je volným seri
projít na článekV tomto dílu Kurzu fotografování pohlédneme vybraným národům zpříma do očí, zatímco před jinými velmi rychle utečeme. Protože jinak se prostě lidé fotit nedají. Kurzy fotografování mohou být různé tento fotokurz je volným seriálem textů psaných původně p
projít na článekA teď k jednotlivým bodům (užitečným informacím) krátkého obsahu na této stránce: Co je to interiérová fotografie Jak fotit interiéry Jak vybrat správného fotografa Proč si vybrat profesionálního fotografa Jaký […] Zdroj
projít na článek