Co je vlastně moudrost těla? A kdy a jak ji zrácíme či nalézáme? Tím, že se narodíme do nějakého prostředí, rodiny, společnosti, zaujmeme podvědomě tvar, jaký je nám nabídnut. Fyzicky, mentálně i emočně. To je i kvalita druhé čakry, nevědomí a naše podvědomá snaha někam patřit a vyhovět svým nastavením a chováním okolí. Zapadnout. Být přijatelní, být přijatí. Postupně v sobě potlačujeme vnitřní signály, které nám říkají, co potřebujeme, protože potřeby okolí jsou jiné. A také jsme oceňováni jen za to, jaké hodnoty vyznává právě to naše okolí. Uvnitř nás může pak vzniknout rozpor mezi tím, co vnímám, že potřebuji, co je správné pro mě, a tím, co potřebují druzí. V rámci toho, abychom přežili, se snažíme těm okolo co nejvíce vyhovět a zavděčit. Ono to lidské mládě, když se narodí, moc toho samo nezmůže. Je naprosto závislé na tom, že ho někdo bude živit a obstarávat. A tato závislost je časově mnohem delší než pro jiné živočišné druhy. Od rodičů, vychovatelů, učitelů, přijímáme potravu pro výživu těla i potravu informační, tedy řadu přesvědčení o fungování světa, programy, které postupně převezmeme, podvědomě jim věříme a řídíme se podle nich. Přestože s něčím třeba vnitřně nesouhlasíme, naučíme se postupně přijímat vnější impulzy jako ty správné, pravdivé. A zapomene na to vnímat SEBE. Jsme vlastně od sebe odpojení a tím stále v napětí a v očekávání, co přijde zvnějšku. Sebe-hodnota a sebe-důvěra Je poměrně časté, že si zvykneme na neustálou kritiku toho, jací jsme, a pak se i v dospělosti kritizujeme a nevěříme si. Cítíme se nemožní a bezcenní. Nízká sebe hodnota a sebe důvěra má kořeny obvykle už v raném dětství. Jednou z příčin je to, že i naše rodiče si nesou toto schéma chování od svých rodičů a trauma se předává z generace na generaci, dokud není vyléčeno. Další důvod kritiky a tím nízké sebehodnoty a sebedůvěry může také být rozpor hodnot: okolí vyžadovalo něco jiného a vyznávalo jiné hodnoty, než jaké jsou naše kvality. Kořen problému je tedy rozpor mezi tím jaké kvality my máme a čemu dává hodnotu okolí. A tím se snadno můžeme cítit jako ne-hodnotní. I naše v mládí nedoceněné kvality můžou však být někde užitečné. Jen je potřeba najít takové prostředí, kde je jejich hodnota oceněna. Tím se tvoří sebe-hodnota. Například pokud se narodíte s uměleckými sklony do vědecké rodiny, je možné, že se budete snažit napasovat do krabičky “věda”, ale ta vám nesedne, i když se moc a moc snažíte. Třeba i v dospělosti. Nestojí to za to. Návratem ke své autenticitě, nasloucháním sobě, lze pak objevit i prostředí, kde umělecké kvality, nebo jakékoliv jiné kvality, které máte a můžete nabídnout světu, oceněny budou. Blahodárné uvolnění se do sebe Velkou cást života jsem strávila v napětí, že něco musím. Musím něčeho dosáhnout, musím něco pořád dělat, hlavně se neflákat. Odpočinek u nás doma neměl svou hodnotu. Ještě dlouho v dospělosti jsem měla reflex, že když jsem náhodou ležela na gauči a četla si časopis a partner přišel domů, vyskočila jsem a začala uklízet nebo pracovat, zkrátka tvářit se produktivně, i když on to ode mne neočekával. Až s léčením a uvolňováním tekutinového těla a opečováním nervového systému skrze kontinuum movement jsem se postupně učila jen tak v klidu být, odpočívat bez pocitu viny. Jak pak to? Někdy se narodíme do rodiny, kde je důležité pořád něco dělat, uklízet, pracovat, stále tvořit nějaké hodnoty a kvůli vnějšímu tlaku potlačíme svou potřebu odpočívat. Náš nervový systém je nastavený na to být neustále k dispozici. Hlavně nevypadat, že lenivíme. Pocit nutnosti být vždy připraveni k akci. Převládá sympatikus “fight or flight” bojuj nebo prchni, tedy akční režim nervového systému. A na parasympatikus “rest and repose” tedy odpočinek a spočinutí se příliš nedostane. Jde pak o dlouhodobý stres a nerovnováhu nervového sytému, kterou trpí mnozí z nás. Zapomněli jsme si dovolit odpočívat a tím uvolňovat napětí. Ve staženém těle, které je pod neustálým stresem ovšem energie, tedy i voda, nositelka života a moudrosti, neproudí. Tělo je rigidní, není otevřené, vnímající, napojené. Nevyužíváme v něm svůj potenciál. A v napětí nemůžeme ani vnímat svou moudrost. Vzniká tak stále trvající očekávání, že okolní authority určí, jak žít. Nejen v dětství, ale právě i v do dospělosti. Stažené tělo (a tím i vědomí) je závislé na okolí a jejich názorech, radách, příkazech či povoleních. Ať už jsou to partneři, přítelé, rodiče, politické či jiné známé osobnosti nebo duchovní učitelé. Jde o závislost na tom, co si myslí nebo říká okolí. Určitý druh nesvobody a přetrvávávající tlak a otázka: Kdo mi řekne, co mám dělat? Co je správně? Kde hledat odpověď? Kdo mi poradí? Odpovědi však máme všchni v sobě, jen je potřeba si dát ten prostor a čas jim naslouchat. Napojení se na moudrost svého těla se děje skze uvolňování a rozpouštění starých zamrznutí, která jsou vlastně těmi zatuhlými místy uvnitř nás. Naše emoční zranění způsobila, že původně přirozené živé a moudré tělo někde zamrzlo. A tak se učíme roztávat a rozpouštět, doslova probouzet “tekuté tělo”. Hluboké uvolnění se do své existence nás vede k soběstačnosti. Energetické soběstačnosti bez závislosti na tom, co si o nás myslí okolí. Už se nemusíme snažit všem zvděčit. Je to zacelování starých ran a míst, kde nám utíká energie. Umění otevřít se životu, zdroji. Rozproudit to, co bylo zamrzlé, zatuhlé. Učíme se důvěřovat sobě, svému tělu, jeho moudrosti. Uvolnit se gravitaci, uvolnit se v těle, uvolnit se do sebe a do proudu života. Můžeme si třeba lehnout na zem, odevzdat své tělo do náručí matky země a nechat gravitační sílu ať na nás působí. Tím se tělo uvolňuje samo, stačí když to dovolíme. Můžeme vnímat svůj dech, život s sobě, místa kde energie proudí i kde třeba cítíme, že jsme zatuhlí. Nehodnotíme. Necháme vnitřního kritika odpočívat. Jsme pozorovatelem toho, co je, tak jak to je. Jen nasloucháme, cítíme, vnímáme. Ptáme se sebe a svého těla: Co potřebuješ? A trpělivě nasloucháme. Netlačíme na sebe. Necháváme si čas a prostor na to probouzení. Tělo se možná samo začíná pohybovat tak, jak je pro něj přirozené a nebo si navnímáme, že to, co potřebujeme je opravdu kvalitní spánek a odpočinek. Z klidu a spojení se probouzí i sebe-léčivá vnitřní síla. Přirozené umění regenerace. V klidném spočinutí sami se sebou necháváme probouzet moudrost svého těla. Ono ví. Nechme se vést. Dagmar Volfová www.simhayoga.cz Praxi vedoucí k probouzení moudrosti těla najdete online zde i naživo zde. Článek lze sdílet přes tlačítko „sdílet“ nebo jako citace s uvedením jména autorky. Článek vyšel tiskem v časopise Jóga dnes v roce 2020. Článek Moudrost těla se nejdříve objevil na SIMHAyoga.
Moudrost Moudrost se nedá měřit roky ani počtem vydaných knih ani počtem těch jež přišli k Tobě můj milý mudrci I jejich cesta někde začala než přišli k Tobě můj milý mudrci A bez těch co stáli na začátku oněch cest by jsi dnes
projít na článekTen, kdo touží po moudrosti, tak je rozumný člověk, protože ta mu otevře věci do mnohých oblastí. Je ale pravdou, že ne každý ji může získat přirozeným způsobem. Ačkoliv se traduje, že sugilit je kámen, který jí může dodat, což rozhodně za zmínku stojí. S
projít na článekMateriál: BA, VS, EA Barva: tmavě zelená Délka: vel. 1- 37 cm Délka: vel. 2- 39 cm Udržba : 30C Velikost 1 - univerzální velikost S-M = 36 - 38 Velikost 2 - univerzální velikost L-XL = 40 - 42
projít na článekSprávnou cestou ke zdraví je kromě konzumace vyvážené stravy i pravidelná detoxikace těla. Detoxikace je preventivní proces. Pokud ji budeme pravidelně zařazovat do svého životního programu, předejdeme propuknutí různých nemocí. Navíc zpomalíme proces stá
projít na článekJiří Vacek ... Přesvědčení o netotožnosti s tělem a s myslí, je pouhá myšlenka, byť i správná, nikoliv sama tato totožnost. Ta spočívá ve ztotožnění vědomí, kterým jsme, s tělem a s myslí, kterými nejsme. Ke skutečnému rozpouštění totožnosti vědomí s t
projít na článek