S Mirkem Kováříkem jsem se sešel poprvé v roce 1973, byl tak hodný a svezl mě z Prahy na Wolkrův Prostějov (dnes bychom řekli festival). Měl zánovního moskviče, (značka auta), už toho hranatého, stěžoval si, že dost žere. Cesta byla na přímluvu Zdenka Potužila, šéfa Divadla Na okraji, s kterým jsem byl na Wolkrův Prostějov pozván. Dorazil jsem myslím někam do Vysočan (? třeba se pletu) a žasnul u kafe, kolik má pan Kovářík (tehdy) desek, víc než v krámě! Celou cestu, ti čtyři hodiny tuším, jsme mluvili vlastně jen o básních, až na jednu věc – to by tebe mohlo zajímat, řekl – účastníci Wolkrova Prostějova dostanou modrou stužku, kterou si někam přišpendlí. Ale po městě chodí řada lidí – mladých, se stužkami bílými, a to jsou hostesky pro ty modré. Takže případné seznámení šlo samo! Kunderova „registráž“ odpadla. Mirek stužku nepotřeboval, všichni ho zdravili a usmívali se na něj i bez ní. A pak jsme se občas vídali... Mirek dokonce recitoval i nějaké moje texty v malostranském Rubínu, kde dělal pořad Zelené peří. A naposled? Před pár lety... v jedné kavárně v Praze jsme spolu říkali básně Ondřeje Fibicha. Křest knihy? Možná na Mirka zapomenu. Jeho hlas ne.
Jako malá jsem milovala léto u tety na vesnici. Vonělo senem a sluníčkem a blízkým lesem. S místními kamarádkami jsme lítaly po okolí a nic nám nemohlo zkazit zábavu. Nic, kromě setkání s tragédií.
projít na článekKraj protkaný železničními tratěmi a cyklostezkami a funkčními regionálními nemocnicemi, kvalitními středními školami sdostatečnou kapacitou a krajinou, která zadržuje vodu a je připravená nanejrůznější výkyvy počasí. Taková je vize Jihomoravského kraje p
projít na článekRedakci Expresu se ozvala čtenářka, která tvrdí, že jí pronajímal byt Miroslav Dopita. Pod jménem manžela Agáty Hanychové (39) je aktuálně na internetu veden inzerát na jednu nemovitost, konkrétně jde o dvoupokojový byt v Ústí nad Labem. Vzhledem k tomu,
projít na článekVětšina lidí neví, co je čas. Většina lidí neví, co je čas, protože ho nemají. Neví, co je čas, protože ho nemají a na chvíle, kdy ho měli, si nevzpomínají. Kdo nemá čas, neví ani, co čas je. Lidi se řídí časem, poslouchají ho, měří čas a věří mu. Ale n
projít na článekNa focení svatby Lucky a Davida rozhodně nezapomenu :-D A myslím, že ani parta rybářů, která nevypadala zrovna nadšeně, když jsme přijeli fotit přes jejich závoru, k jejich soukromému rybníku v doprovodu družiček, zásobou šampaňského, hudby a smíchu.