Tahle pandemická doba mě, a dovolím si říct nás všechny, zkouší až na dřen v psychické stabilitě a motivaci žít šťastný život. Nejsem typ člověka, který když něco prožívá má potřebu všechny svoje vnitřní pochody okamžitě ventilovat ven. Potřebuji se sama v sobě nejdřív zorientovat, nějak pochopit, o co se tady jedná, prostě nazvat věci správným jménem. A tak mlčím. Mlčím, dokud to aspoň trochu nepochopím a můžu s tím něco dělat, nějak se k problému postavit. Dlouhé měsíce se necítím ve své kůži. Minulý rok se to ještě dalo zvládnout. Přišla nová nemoc, která nás semkla dohromady, byli jsme v tom spolu, a všichni jsme se tak nějak snažili z toho dostat, pomoct si. Okolo Vánoc už ale bylo jasné, že to jen tak neskončí. Světlo na konci tunelu začalo pohasínat a s tím začínala docházet i síla bojovat, vstávat ráno s pozitivní myslí, tenčily se i finance, nové i rozjeté projekty odložené na vedlejší kolej až to všechno skončí. Ale kdy to skončí??? Začalo to prázdnotou. Pak přišla frustrace. A pak regulérní depka. A kde nic, tu nic. Už ani ven se pořádně nesmí, nesmíme se vídat, někde si jen tak sednout, popovídat si, dát si kafe a skleničku vína (moje oblíbená terapie). Domácí degustace a sebelepší jídlo to nedokáže přebít, maximálně jsem z toho ztloustla a přidala si další mindrák, že jsem jak bečka. Připomíná mi to období, kdy jsem byla těžce nemocná, někdy až nad hrobem a vidina normálního života v nedohlednu, jestli vůbec kdy. Doktoři na náladě nepřidávali a jen diagnostikovali a vypočítávali všechny moje vnitřní katastrofy. Tohle období je prostě zkouška. Zkouška jako každá jiná v životě. V tom nevypočitatelném čase, který máme možnost trávit v přiděleném těle na planetě Zemi. Nekončící jízda na horské dráze, jednou nahoře a jednou zase sešup z výšin dolů do údolí smutku a zmaru. A stejně. Když přijde na lámání chleba a člověk má odejít, nebo ho k tomu v raném věku nutí nemoc, sebevětší nasranost na ten divný kolotoč nesnižuje chuť tu ještě aspoň chvíli zůstat. A dát tomu životu šanci. Držíme se ho zuby nehty, co nám síly stačí. Protože pro trochu lásky, šel bych světa kraj, pro trochu něhy, objetí milovanou osobou, momenty štěstí s rodinou, krásy přírody… To za všechny ty útrapy a nejistotu stojí. Čím déle zůstáváme v negaci a smutku, tím hůř se z ní dostáváme. A proto vědomě vystupuji z té své, pane bože. Vstávám z popela svého nezmaru a těším se nových zítřků. Těším se i z dneška, i když mě až neuvěřitelně irituje ta nekončící pitomá zima, bych do toho kopla Ale což, stejně jako ten hajzl kovid, i zima přejde, už rostou sněženky, pak Velikonoce a pak už jen teplo, jaro, rozpuk, barvy. A temno ustoupí božskému světlu lásky a krásy. Modlím se za nás všechny a přeji hodně sil. Vaše Tereza
Odpovězte na otázky krátkého testu a sami uvidíte…. 1. Utrpěl/a jste někdy i po malém úrazu zlomeninu? 2. Užíval/a jste někdy celkově kortikosteroidy po dobu delší než 3 měsíce? 3. Máte š
To, že používáte Písmo, a to i způsobem, který potvrzuje Boha, neznamená, že používáte Písmo pro život a lásku, růst a moudrost a pro dobro Boha nebo druhých. Richard Rohr: Číst Bibli jako Ježíš Hermeneutika je jednoduše metodologie výkladu Bible. P
projít na článekMoje první cesta na Bali Moc práce a žádný odpočinek. Tělo i hlava potřebuje restart, pořádně se vyspat a s nikým nemluvit alespoň 14 dní. Už se vám to někdy stalo? Měli jste někdy pocit, že už déle nemůžete pracovat na sto procent, že potřebujete nutně v
projít na článekKdyž přišla nabídka vysílat živě pro Clash of the Stars, vzal jsem to jako výzvu. Nikdy předtím jsme takhle velké streamy nedělali. Oproti svatebním videím je tohle teda sakra odchylka a přiznám se, někdy zůstaneme v průběhu livestreamu stát s otevřenou p
projít na článekVážení zákazníci, dovolte, abychom Vám představili rozšíření našeho sortimentu, a to o zametač SW Double od společnosti AgroMetall. V případě zájmu nás neváhejte kontaktovat
projít na článek