Nepravé dosažení

Jiří Vacek Nedávno mně volala naše dlouholetá známá. Měla strach o mně, zda mám to co ona. Vyprávěla mně svůj zážitek, který měla před lety. Její popis prožitku se podobá určitému vysokému stavu na úseku stezky výstupu k Otci neboli jednotě. Na základě tohoto prožitku, který přišel a zase odešel, usoudila, že již To dosáhla a proto přestala usilovat. Toto je omyl, kterému více či méně podléhají někteří hledající. Prožijí něco ve snu, ve vizi nebo v hluboké meditaci a usuzují z toho na svou duchovní úroveň. Velmi se mýlí. To, co přichází a zase odchází, není TO, které je stále a bez změn. Také není pravda, že něco sami dosáhli, ale je to vždy mistr, který nám podobné zkušenosti poskytuje, aby nám ukázal, oč se máme snažit, kam a k čemu směřovat. Pyšné ego z toho však často odvozuje svou duchovní velikost.

projít na článek

Nepravé způsoby dosažení

Jiří Vacek Někteří autoři hlásají metody dosažení poznání, které vycházejí z nepochopení duchovních pravd. Vycházejí z poučení „TY jsi TO“ a proto usuzují, že není oč usilovat, ale stačí pracovat s tímto přesvědčením. Prvou chybou je, že vztahují výrok

projít na článek

Ego a individualita

Jiří Vacek Individualita je jedinec, který přijal určitý tvar. Tím se odloučil, rozlišil od beztvarého Božského základu a stal se jeho projevem. Tím vzniká současně i nepravé Já, vědomí Já jsem tělem a myslí. Používaný název pro toto nepravé Já je ego.

projít na článek

O pádech

Jiří Vacek Představa, že každý, kdo je na stezce, je dobrý, duchovní a blíží se Bohu, je všeobecně neodůvodněná. Petr Klíma výstižně říkal: „Světský člověk je zamrzlá žumpa, duchovní člověk je žumpa rozmrzlá.“ On to říkal peprněji, ale tvrzení je výsti

projít na článek

Pád člověka od Boha

Jiří Vacek Pád je odloučením člověka od Boha, který je nestvořeným vědomím. Jeho mechanismem je odloučení se od neprojeveného vědomí a jeho nevědomé rozlišení od tohoto vědomí. Člověk vyděluje své vědomí od vědomí Boha. Zapomínání přitom na toto božské

projít na článek

Bůh nepočká

Jiří Vacek Mnoho meditujících samovolně a nerozumně staví povinnosti k Bohu až za své činnosti ve světě. To je velmi nesprávné. Přesvědčení, že na meditaci je dost času, až když splníme naše závazky ke světu, je neomylná známka, že vztah k Bohu nepovaž

projít na článek