Je to neuvěřitelný, jak ten čas letí. Sám jsem nevěřil, že už je to přes pět let, co jsem na tenhle web napsal svůj poslední post. Za tu dobu se toho hodně změnilo, ale já běhám dál. Občas víc, občas míň. Ale běhám. Dneska bych chtěl v krátkosti napsat o Vltava Runu, kterej jsem o víkendu absolvoval. Tenhle běh sleduju od jeho začátku a ačkoliv proběhl letos jeho (už) devátej ročník, byl jsem na něm prvně. Běžel jsem za tým Glami, a to úplnou náhodou. Díky, Máro, za nabídku běžet. A díky, Jardo, žes do toho šel taky, i když jsme se skoro neviděli, haha. Vltava Run je štafetovej běh. Letos se ho účastnilo 300 týmů. A cílem je se během dvou dnů dostat od pramene Vltavy do Prahy. To čítá 360 km. V ideálním případě absolvuje každej závodník tři úseky, což je celkově něco kolem 30 kilometrů. Tohle byla moje první zkušenost s tak velkym závodem a se štafetou. Vůbec jsem si neuměl představit, jak takovej závod probíhá. A asi taky proto jsem do toho šel. Celkově to bylo fascinující. Přestože jsme toho moc nenaspali, panovala pohodová atmosféra. Spaní pod širákem bylo skvělý, i když bych snesl pár hodin navíc. Rychlý přesuny mezi jednotlivými úseky nám dodávaly adrenalin. Počasí nám přálo. A my jsme se soustředili na to, abychom co nejlíp zaběhli. Z 276 týmů jsme skončili na krásnym 116. místě s časem lepším, než jsme odhadovali. Rád bych ještě vypíchl závod jako takovej. Věřim, že uspořádání takhle velkýho závodu, kterej čítá tisíce běžců, stovky aut a stovky kilometrů na silnicích, lesech a polích, a to ve dne i v noci, je hodně náročný. Organizaci závodu hodnotim na výbornou. Skvělej závod, skvělý lidi, nezapomenutelná atmosféra. Můj noční úsek byl naprosto famózním zážitkem. Jsem šťastnej, kam se běh od doby, kdy jsem zakládal tenhle web, posunul.
Financováno Evropskou unií. Vyjádřené názory a stanoviska však představují názory a stanoviska autorů a nemusí nutně odrážet názory a stanoviska Evropské unie nebo Evropské komise. Evropská unie ani Evropská komise za ně nemohou nést odpovědnost. Podcast
projít na článekSice ne přímo aktuálně vzhledem k vydání (neb jsem zaspala... o dva roky... :-)) přidávám svůj názor na šesté pokračování legendární herní série o detektivu Pankráci z Lupan, vydané po skoro devíti letech od posledního dílu. Detektiv Pankrác se z pohodlí
projít na článekKrajina paradoxu se jmenuje rozhlasový dokument Ivany Růžičkové, věnovaný současnému Mostecku, do jehož vytěžené krajiny se pomalu a zajímavým způsobem vrací život. Dokument je zároveň i pozvánkou na Jezerní běh (ale i pochod), konaný v sobotu 16.6., jeho
projít na článekhledající ... V noci ve spánku se mi odhalilo mé Já. Bylo tam, samo sebou zářící, plné světla, bdělé a blažené. Zrovna se mi zdál sen. Uvědomoval jsem si, že spím a že sním. Zkoušel jsem se několikrát ze snu vtáhnout do Já a zpět, abych tuto novou zkuš
projít na článekJiří Vacek Hlavním a prvým cílem stezky poznání Sebe je přímé uvědomění si naší pravé podstaty, kterou je vědomí Já jsem. Dosažení uvědomění vědomí Já jsem je základem, bez kterého nelze uskutečnit ani poznání jednoty nejvyšší Skutečnosti ani vysvoboze
projít na článek