Dnes je Mezinárodní den schizofrenie. Má 2 zásadní cíle: zvýšit povědomí o nemoci a vyvrátit mýty i předsudky vůči osobám, kterým tato nemoc zasáhla do života. Seznamte se s příběhem Honzy. Ukazuje, že pokud má osoba s vážným duševním onemocněním podporu, může žít plnohodnotný život. Schizofrenie je z odborného lékařského pohledu vážné duševní onemocnění. Projevuje se halucinacemi, bludy či poruchami vnímání. Žít se schizofrenií rozhodně není snadné, protože lidé často bojují s projevy nemoci i s negativními reakcemi okolí. Pokud ale mají lékařkou péči, psychologickou pomoc a dostává se jim podpory v oblasti fungování v běžném životě, mohou žít plnohodnotně a v místě, kde chtějí. Dokazuje to i příběh Honzy (37 let). Měl nelehký start do života, později žil i v džungli Honzovi nadělil život do vínku nejen diagnózu schizofrenie a mentální retardace, ale také dětství a dospívání v pěstounských rodinách. Žil střídavě v Hradci Králové a Pardubicích. Vyučil se zahradníkem, na což je pyšný, avšak krátce poté skončil v Praze a bez domova. Dnes už si ani nepamatuje, jak se to vlastně všechno seběhlo, jen ví, že se to hodně týkalo jeho finančního hospodaření. Neznal hodnotu peněz, neuměl s nimi nakládat. Zároveň tou dobou nevěděl a neuměl zažádat o pomoc a případné dávky úřední cestou. Byl sám. Díky projektu, který se v Praze staral o lidi bez domova, si našel práci v chráněné dílně. Měl tam však malý výdělek, současně ho kvůli jeho diagnóze nechtěli zaměstnat nikde jinde. A tak se stalo, že se Honza ocitl v Německu, kde začal pracovat u úklidové firmy, následně se věnoval i zahradnickým a údržbářským pracím. Doteď Honza hravě zvládá např. opravit rádio. Později odcestoval do Peru. Kdybyste se však Honzy zeptali, jak se tam dostal, odpoví s úsměvem, že už ani neví. V Peru si přivydělával například jako prodejce bonbónů v místních autobusech. Žil i v džungli, kde si s jedním přítelem postavili chatku a sami si zvládali zajišťovat potravu. Neměl stálý příjem, žil ze dne na den. V Peru si našel blízkou kamarádku, která měla obavu o jeho zdravotní stav. Začala mu pomáhat se zajišťováním základní zdravotní péče, později se Honza díky spolupráci s Velvyslanectvím České republiky v Limě vrátil zpět do České republiky. Ujala se ho Psychiatrická nemocnice v Havlíčkově Brodě. 2 roky hospitalizace a následný návrat do života V nemocnici s Honzou začali pracovat, aby měl zajištěn základní příjem, byl ochráněn na svých právech a hlavně – aby se za pomoci své opatrovnice mohl dostat co nejdříve zase zpět do běžného života. I přes veškerou snahu trvala hospitalizace 2 roky. Honza během hospitalizace začal využívat služby centra duševního zdraví. V centru působí multidisciplinární tým složený z psychiatra, psychologa, zdravotních sester a sociálních pracovníků. Prostřednictvím sociálních a zdravotních služeb podporují osoby s duševním onemocněním, aby mohly žít plnohodnotně i přes omezení způsobená duševním onemocněním. Za klienty jezdí domů, nebo právě i do nemocnice či na jiné domluvené místo. Honzu podpořili pracovníci z Centra duševního zdraví v Hradci Králové, které zřizuje nezisková organizace Péče o duševní zdraví. Díky spolupráci si v červnu roku 2021 mohl Honza podat žádost o tréninkové bydlení v Hradci Králové. Žádost byla vyřízena kladně a po pár propustkách a zkušebních pobytech se mohl zabydlet v novém domově. Na začátku to bylo velmi náročné pro Honzu i pro sociální pracovníky a zdravotníky z centra. Komunikace nebyla ideální, Honza na cokoliv odpovídal stroze a převážně jednoslovné, ačkoli se velmi snažil. Sociální pracovníci pomohli Honzovi se zajištěním financí i zvládáním péče o vlastní osobu a domácnost. K Honzovi domů dojížděli i zdravotní sestry, aby mu pomohly zvládat projevy duševního onemocnění. Schůzky se konaly i třikrát týdně. Intenzivní podpora přinesla kýžený výsledek. Honza žije v tréninkovém bytě téměř rok, s pracovníky z centra se vídá jen jednou týdně, protože více není potřeba. Spoustu věcí si zařídí sám, od prosince 2021 má zaměstnání. Je více hovorný a společenský, takže si našel přátele. Naučil se hospodařit s penězi. Aktuálně by chtěl navyšovat práci, aby si zvládl vydělat i na běžné bydlení. Příběh Honzy je důkazem, že s promyšlenou podporou může osoba s vážným duševním onemocněním žít plnohodnotně a v místě, kde chce. A pokud by se nedařilo zvládat duševní onemocnění nebo starosti běžného života, jsou pracovníci z centra připraveni poskytnout okamžitou podporu.
Bernardýn není takový, jakého ho znáte z televize. O tom je tenhle starý příběh, který vás, doufám ,poučí i pobaví. Hotel pro psy už mnoho let neprovozuju, ale na některé pejsky se prostě nedá zapomenout. Snad je vá bude Belískův příběh líbit.
projít na článekSvědectví Edith Murrayové, stejně jako řada dalších detailů jako převod auta, koberec atd. oslabilo Hissův příběh o tom, že jeho známost s Crosleym byla krátká, nepříjemná a skončila v roce 1935. Oproti tomu potvrdila příběh Chamberse o blízkém přátelství
Čas uplývá, pamětníci vymírají. Po stopách minulosti: Příběh Aleny Popperové si bere za úkol zachytit jeden životní příběh poloviční židovky - pamětnice na dobu Protektorátu.
Příběh od paní Hanky o bišonkovi z útulku - 2011 jarní soutěž o krmiva firmy Jan Salač.
projít na článek