Mises.cz sdružuje lidi, kteří věří ve svobodu, individualismus a ochranu soukromého vlastnictví.
Diskuze o tom, co bylo motivem vraždy JFK, jsou pro mě dobrou záminkou pro to, se více rozepsat o některých aspektech historie amerického peněžního systému, které asi nejsou dneska úplně běžnou znalostí.
Jsem přesvědčen, že někdy naše vžitá přesvědčení vytvářejí hlubokou propast mezi tím, co si myslíme my a co si myslí druzí. Přesně s tím se potýká zoolog v této povídce, když se snaží přesvědčit botanika o existenci diametrálně odlišných forem života.
Jak je možné, že lidé, tolik se ohánějící ekvivalencí práv a povinností, zapomínají na občany, kteří mají sice povinnosti, ale nikoliv jim odpovídající práva?
Na konferenci UTXO.23 vystoupí Urza, autor knihy Anarchokapitalismus, tvůrce Svobodného přístavu, spoluzakladatel a hlava Institutu Ludwiga von Misese, člen předsednictva Svobody učení a učitel ve svobodné škole Ježek bez klece.
V minulém článku jsem napsal argumenty pro srovnání odvodů zaměstnanců a OSVČ. Dneska na vaše přání konkrétní čísla s komentářem.
OSVČ vs. zaměstnanci. Ti, kteří platí minimum odvodů, vs. ti, kteří si „stěžují“. Už zase se mluví o „spravedlnosti“. Jak to ale skutečně je? Pojďme se na to podívat.
V libertariánských kruzích pozoruji střet mezi utilitaristickým a deontologickým pohledem na svět. Utilitarismus považuje za nejmorálnější cestu usilovat o dosažení blaha pro co největší množství lidí, zatímco deontologie považuje za morálně nejsprávnější
V celém případu zbývá jediná oblast záhad. Co si Hiss myslel během celé této doby? Kdy a proč se stal komunistou? Co ho přivedlo ke špionáži? Co si myslel během slyšeních HUACu, soudů a svého dlouhého pozdějšího života?
Samozřejmě existuje mnoho věcí, které nebylo předloženo soudům. V porotním systému každá ze stran předkládá jen to, co jí prospěje. Věci, které by neprospěly ani jedné straně, zůstávají mimo soudní síň. Je mnoho věcí, které v době konání soudu ještě nebyl
V příštích dvou dílech tohoto seriálu bude řeč o věcech, jejichž dobový kontext by nemusel být dnešnímu čtenáři úplně zřejmý. Na základě čeho mohlo mít mnoho inteligentních a vzdělaných lidí pocit, že zde může proti Hissovi existovat nějaká velká konspira
Alger Hiss nastoupil k výkonu trestu ve federální věznici v Lewisburgu v Pensylvánii 22. března 1951. Odseděl si celkem 3 roky a osm měsíců. Jeho první oficiální pokus o zvrácení verdiktu se odehrál v roce 1952. Byl podán návrh na obnovu soudního řízení
Rozdělení dětí do tříd podle věku se na první pohled může zdát zcela marginální problematikou, avšak při bližším zkoumání zjistíme, jak právě toto rozdělení může být velice významným faktorem kupříkladu pro vznik šikany na školách.
Verdikt druhého soudu o vině Algera Hisse byl důležitým milníkem Amerického politického a kulturního života. Žádná jiná jednotlivá událost nevytvořila tolik obav z komunistických špionů v Americe a z neloajality vlastních vedoucích činitelů.
Zde je převyprávění a shrnutí závěrečného proslovu Clauda Crosse v druhém soudním procesu. Tento proslov trval pět hodin. Cross nebyl obdařen hereckým nadáním Lloyda Strykera. Odvedl kompetentní obhajobu, ale zacházel při ní do mnoha detailů.
Svědectví Edith Murrayové, stejně jako řada dalších detailů jako převod auta, koberec atd. oslabilo Hissův příběh o tom, že jeho známost s Crosleym byla krátká, nepříjemná a skončila v roce 1935. Oproti tomu potvrdila příběh Chamberse o blízkém přátelství