Článek vyšel pro časopis Meduňka, vydání červen 2022 Tlak na změnu vzdělávání cítíme v dnešní době jistě všichni. Mnoho rodičů se rozčiluje, rozmnožují se řady školáků v domácím vzdělávání a každý rok vznikají nové komunitní a soukromé školy. Přestože počet skvělých učitelů roste a na většině škol se setkáme s inovativní a nadšenou energií, je i dnes dobré podívat se na výuku a učení trochu víc ze široka. Co je to, co se nám nelíbí, proti čemu bojujeme? Trvalo mi mnoho let, než mi začalo svítat. K vyučování jsem měla vždycky blízko. Už od studií jsem si přivydělávala tím, že jsem dávala soukromé lekce nebo kurzy v jazykovkách. Učila jsem tak, jak kdysi vedli pedagogové mě a moc jsem nad způsoby výuky nepřemýšlela. Používala jsem učebnice, cvičebnice, doplňující aktivity typu poslech písničky nebo krátké video. Pak přišla mateřská dovolená a při ní jsem začala vést kurzy zpívánek úplně malinkých dětí. Tehdy jsem si všimla, jak se při zapojení hudby, rytmu a pohybu děti učí ohromně rychle. Zároveň v nich to, co se naučí, už zůstává, protože to mají upevněné jinou činností, která s hlavním tématem vůbec nesouvisí. Učí se například barvy a přitom zpívají, skáčou, tančí, křičí, malují a všechno si propojují s příběhem. Barvy jim v hlavičkách zůstanou naprosto automaticky, jak by se řeklo „by the way“. Protože jsem založením milovnice cizích jazyků, hned mě popadl nápad učit hudbou angličtinu. S kamarádkou jsme začaly tvořit program, který místo hudby učí skrze hudbu. Ona skládala písničky a já dělala zbytek. Postupem času se z jednoho kroužku vyvinula firma s nabídkou kurzů, táborů a výletů s angličtinou. Forma „by the way“ se mi vždy hodila i doma u vlastních dětí, když bylo třeba něco ze školy lépe pochopit a ukotvit. Cokoli si měly děti zapamatovat (básničky, tvrdé a měkké slabiky, násobilku, vyjmenovaná slova apod.), jsme vždy spojovali s pohybem, rytmem a melodií. Škola hrou Kroužky se rozrůstaly, písničky a výukové materiály rozmnožovaly a vznikla tak spousta autorského materiálu, který už byl vyzkoušený v praxi. Doma i u klientů jsem si ověřila i to, že způsob naší výuky je vhodný i pro dysfatiky a jiné formy dys-. Díky různým kurzům jsem si i potvrdila, že to, co vidím kolem sebe v praxi, je i vědecky podloženo. A tak přišel nápad nabídnout program výuky v písničkách také do základních škol. Rozjela se komunikace se školami a učiteli a poznávání různých přístupů a názorů. Předem hlásím, že nikdo jiný než inovativní a nadšení učitelé se s námi bavit nechtěl, tzn. že jednání probíhala pouze s takovými lidmi, kteří jsou nastavení pro změnu, mají touhu dětem dát to nejlepší a opravdu usilují o efektivní učení. Díky mnoha rozhovorům s podobně naladěnými učiteli jsem měla možnost si sama v sobě uvědomit, o co tady vlastně jde. Můj objev pro mnohé nebude nic nového, ale pro mě to bylo postupné skládání puzzle až do bodu, kdy jsem zjistila, že tu nejde o změnu učení, nýbrž o změnu myšlení. A to myšlení celé společnosti. Mé „aha“ spočívalo v uvědomění, že učitel vlastně vůbec nemá učit. Úkolem učitele není rozhodnout, co si mají žáci pamatovat, a to jim pak (jakkoli zábavným a inovativním způsobem) nacpat do hlavy. Učitel by měl ve své podstatě jen vytvořit takové prostředí, ve kterém má dítě co nejvíc různých možností, jak se učit samo. Proto se tedy nejspíš učitelům v komunitních a lesních školách říká „průvodci“ a ne učitelé A jsme u zakopaného psa. Jestliže existuje nějaký rámcový vzdělávací program stanovený ministerstvem školství, jak může učitel neřešit, co se děti naučí? Jak může učitel neučit? A jaké opodstatnění má hodnocení žáků a vysvědčení, když se dítě rozvíjí podle svého momentálního nastavení a připravenosti? Někomu má slova připadají možná jako blábol, ale představte si, že byste se pasovali do role učitele, když se vaše dítě učí chodit: „Musíš dávat levou sem a pravou sem, pokrč to koleno víc, jinak ti to nepůjde…“ Dítě přece necháváme, ať si chodí po svém, a v době, kdy se na to už cítí. Dáváme mu pouze vzor, jak to vypadá, když se chodí po dvou. Dítě to všude kolem sebe vidí a napodobuje. Kdyby se narodilo do prostředí, kde se chodí po čtyřech, časem by začalo chodit po čtyřech a nikdo by ho to učit nemusel. A co třeba mluvení? Učíme malé děti mluvit? To by to dopadlo! Nejdřív základní podstatná jména, pak čas přítomný. Čas budoucí je jednodušší, tak přijde potom a minulý si necháme na konec, protože je nejsložitější… A pak nepravidelné časování a skloňování… Kdepak. Na děti zkrátka „jen“ úplně přirozeně mluvíme, aby mohly nasávat, poznávat, zapisovat si do paměti a až poté začaly jazyk samy aktivně používat. Ve chvíli, kdy jsou na to ony samy připravené. Říkáte si, že toto je jasné u učení jazyků, ale u dalších předmětů to nejde? Co s tím máme dělat v době, kdy většina dětí chodí do škol, v nichž panuje rozvrh hodin, každá má 45 minut, několikrát týdně máte toto a ono a pak se z toho píše písemka…? Jak má učitel při vší dobré vůli vytvořit prostředí, ve kterém se žák učí sám? Takovým přechodem k volnějšímu způsobu výuky by mohlo být zapojení všech kanálů učení, tedy auditivního, vizuálního a kinestetického. Tím zajistíme, že se informace dostane k většímu počtu myslí, protože každá z nich má šanci vybrat si formu, které rozumí a kterou přijímá. (Někdy se jako další kanál učení uvádí i čtení, ale ten se objevuje až u vyššího věku a je otázka, jestli je to kanál učení přirozený anebo vypěstovaný a přejatý.) Pro děti bude taková výuka mnohem zábavnější, a tudíž se budou spíše nastavené poznávat nové věci. Zároveň platí, že když dítě rozumí a chápe, o čem je řeč, má větší chuť pokračovat a nebojkotovat učitele. Z vlastní zkušenosti vím, že nejvíc děti zlobí a ruší proto, že se cítí hloupě, když nerozumí a nemohou se zapojit proaktivně. Při zapojení všech kanálů učení jsou žáci v lekci vystaveni poslouchání, práci s obrazem a pohybem. To, co slyší, zároveň vidí a ideálně ještě dělají nebo předvádějí. Uvedu jednoduchý příklad: Slyším jump, vidím učitele, jak skáče, skáču taky a říkám přitom „jump-jump-jump“. Když pracujeme se staršími dětmi a chceme, aby si zapamatovaly třeba nepravidelné tvary minulého času, je pro to ideální písnička s příběhem. Nejdřív si děti písničku osvojí poslechem a doplňováním textu. Tím si zafixují to, co jim má v hlavě už zůstat. Seznámí se s příběhem, zpracují ho třeba výtvarně nebo dramaticky ve skupinách, vymyslí něco obdobného a předvedou to třídě, zkrátka, zapojí se do aktivní práce, která s tématem sice souvisí, ale není zaměřená čistě na něj (jako je tomu např. při učení se tvarů nepravidelných sloves z tabulky). Efektivní učení s radostí a s láskou Všechny popsané principy tvoří základ programu na výuku angličtiny hudbou MELODY English. Jak již název napovídá, podstatnou součástí je zde hudba. Ne však v tom smyslu, že by děti celou hodinu zpívaly a hrály na hudební nástroje a učitel/průvodce by měl být nějak hudebně zdatný. Hudba nám slouží jako velmi efektivní nástroj pro ukotvení poznání, funguje totiž na každého. To proto se v reklamách důležité informace zpívají. Zkuste si sami něco párkrát říct a něco jiného párkrát zazpívat, co si spíš zapamatujete? Co si následující den vybavíte rychleji? MELODY English tvoří písničky proto, aby si mohli studenti opakovat konverzační fráze a slovní zásobu stále dokola a to takovou formou, která je snadná a příjemná. Na rozdíl od jednoduchých výukových popěvků, které jsou součástí učebnic a najdeme je na youtube, klademe důraz i na umělecké provedení. Písničky můžou opakovaně poslouchat i rodiče, aniž by se přitom kroutili a trpěli. Naše hudba potěší také milovníky energetického léčení. „Učebnice v písničkách“ totiž vyrábí studio Petra Piňose, hudebního skladatele a léčitele, který do veškerého svého díla vnáší tu nejvyšší vibraci. Jeho hudba tedy nejen vyučuje, ale v podstatě léčí celou rodinu. Podporuje šíření harmonie, radosti a laskavosti v domovech i ve školách. Vzhledem k tomu, že také působím jako master léčitelka metody thetahealing, což je forma energetické harmonizace a čištění, která cílí na práci s podvědomými programy, vidím veliký smysl v práci s dětmi. Většina našich limitujících přesvědčení totiž vzniká právě v dětství a omezují nás pak po celý život. Nová doba A co když v naší škole nevyučují zrovna „průvodci“? Co když není snadné prosadit bohulibé výukové programy do naší školy? Co můžeme dělat my, rodiče? Ne každý má tu energii, sílu a finance pořídit si domů domškoláka nebo zajistit ideální komunitní školu. Určitě můžeme školu našich dětí nabádat, aby co nejvíc zapojovala projektovou výuku. Možností je v dnešní době hodně a projektové dny jsou dokonce financovány z dotačních programů. Důležitá je komunikace. Naše snaha domluvit se s učiteli navíc našim dětem ukáže, že za nimi stojíme. Ze všeho nejdůležitější je však podpořit vlastní děti v tom, že i když je po nich ve škole žádáno umět vzorečky ve fyzice, letopočty v dějepise, složení kalkulačky v informatice a 100 nepravidelných tvarů minulého času v angličtině, budeme je milovat, i když to nezvládnou. Žádný dospělý není odborník na všechno, a to děti občas také potřebují slyšet. Jako rodiče můžeme hlavně mírnit tlak na naše děti, dávat jim podporu a ocenění a pěstovat v nich zdravé sebevědomí i přesto, že třeba nemají ideální známky ze všech předmětů. Myšlení společnosti se změní právě tím, že vychováme zdravě sebevědomé děti, které budou schopné říct: „Tohle se mi líbí, tohle chci, ale tohle ne, a to pak opravdu dělat nebudu.“ Pak je nikdo nepřesvědčí, aby dělaly něco proti své vůli nebo proti svému svědomí. Zodpovědnost za sebe sama a za svá rozhodnutí je ta nejlepší prevence stádovosti a ovladatelnosti, respekt k sobě samému vede k respektování všech druhých bytostí. Chceme-li se tedy mít hezky, chovejme se s úctou nejen k dospělým, ale i k našim dětem. Mgr. Alena Burgetová Autorka výukového programu MELODY English Vystudovala obor Překladatelství a tlumočnictví – španělština a Slovenistika na Filozofické fakultě v Praze. Pracovala jako překladatelka, tlumočnice a lektorka cizích jazyků (angličtina, španělština, slovinština). Vzdělání získané na vysoké škole dále prohlubovala rozšiřujícími kurzy, zaměřenými na různé způsoby výuky. Je maminkou tří dětí, z nichž jedno prochází vývojovou dysfázií. Díky této zkušenosti zjistila, jak moc pomáhá při učení nových věcí hudba a že bez písničky to mnohdy ani nejde. V loňském i letošním roce získala MELODY English grant od Magistrátu Hl.m. Prahy na podporu inovativních forem výuky ve školách. Ve spolupráci se školami vytváří materiály pro angličtináře, kteří touží rozvíjet přirozené způsoby učení a prožitkovou pedagogiku. Kontakt pro učitele, kteří se chtějí dozvědět víc: E-mail: [email protected] Tel: +420 608 562 405 www.melodyenglish.cz Článek Revoluce v učení se nejdříve objevil na Melody English.
Zlíňané si připomenou atmosféru sametové revoluce fotografiemi, plakáty a videozáznamy přímo ze Zlína. Výstava v Kolektivním domě bude k vidění od 14. do 30. listopadu a láká také na bohatý doprovodný program. Akci pořádá Živý Zlín ve spolupráci se Zlínsk
projít na článekAčkoliv profesionálové z nejrůznějších odvětví práce používají všemožné programy už celé desítky let, až v poslední době přišla pořádná revoluce. Nejlepší programátoři z celého světa totiž vyvinuli rozvinutou formu inteligence, která se chlubí velmi kompl
projít na článekJedním z nejzajímavějších vývojů v oblasti fotografie je rozšíření umělé inteligence a strojového učení. Článek Jaká je budoucnost fotografie? se nejdříve objevil na Jirka Šnýdr Fotograf.
projít na článekPočet pruhů na řecké vlajce je roven počtu slabik ve frázi Eleftheria i Thanatos (Svoboda nebo Smrt), což bylo motto v období Helénské revoluce proti osmanské nadvládě ve dvacátých letech 19. století. Traduje se, že pruhy odráží počet písmen v řeckém „ele
projít na článekOdhalte tajemství digitálních měn: Futuristické finanční revoluce nebo jen další finanční bublina? Vstupte se mnou do světa, kde se peníze stávají digitálními a kde se finanční trhy přeměňují rychlostí světla. Vítejte v éře digitálních měn! Dnes se podívá
projít na článek