Byl začátek roku 2007. Naše horkokrevná plnokrevná kobylka Roxana se zotavila po vážném úrazu – zlomenině pánve, kterou si způsobila koncem zimy předešlého roku. A my začali pomalu přemýšlet, co s ní bude dál…Jezdit jsme na ní nechtěli, zůstalo jí kulhání, tak nás napadla jiná myšlenka: „Co kdybychom jí připustili?“ U nás není od myšlenky daleko k činu, tak jsme se záhy rozjeli do Mnětic na přehlídku hřebců vybrat Roxaně ženicha. Přirozenou plemenitbu nám veterinář nedoporučil, tak jsme zvolili možnost inseminace. Na první pohled nás zaujal pohledný šimlatý hřebec Celer, kterému jsme následně říkali „ taťka zeleninka“ . Ale to hodně předbíhám. Podmínkou připouštění byl Roxanin zdravotní stav, proto jsme zavolali veterináři, aby jí vyšetřil, zda je vše OK. Ochotný veterinář od Hradce přijel záhy.Když ho Roxi uviděla, zpozorněla. A já s ní. Jakmile jsem viděla její reakci, hned jsem tušila, že vyšetření nebude jen tak. Veterináře neměla v oblibě nikdy, na jejich přítomnost reagovala divoce, řekla bych až hystericky, po úrazu to bylo ještě horší. Prostě se rozhodla se, že na sebe nenechá sáhnout. Na její obhajobu musím ale spravedlivě říct, že žádná z jejich reakcí nebyla namířena proti nám, nikdy na nikoho umýslně neútočila, nekousla nebo vykopla, veškeré pro ni stresové situace chtěla řešit útěkem a vzpínáním. Obojí jde v boxu o velikosti 9m2 dost obtížně, a obzvlášť, když jste v tom boxu s ní, může dojít k nebezpečným situacím. A tak jakmile veterinář vstoupil do boxu s úmyslem Roxi ultrazvukem vyšetřit, bylo zle. Snažila jsem se jí udržet v klidu, marně. Po chvilce vzájemného přetahování jsem dostala nápad. Vodítko, které měla přicvaklé karabinou na ohlávce a za které jsem se jí marně snažila udržet , uvážu na vazák přišroubovaný na přední stěnu boxu. Box jsme měli vyrobený z kovové konstrukce, na které byly našroubované dřevěné fošny. Veterinář poodešel, já protáhla vodítko skrz vázací kovový kroužek a uvázala „ panikuzel“ To je takový speciální uzel , který by měl povolit a rozvázat se, když je tah koně moc velký a pro něho nebezpečný. Ano, měl by! Teorie jasná, praxe bohužel jiná . Jakmile Roxi, uvázaná k přední stěně boxu, uviděla vcházet veterináře, vzepjala se ze všech sil. A co myslíte, jak to dopadlo? Ano, tušíte správně. Uzel nepovolil. Povolila ale celá přední strana boxu a Roxi ji poodnesla přivázanou na ohlávce o kus dál dovnitř. V tu chvíli mi došlo, co znamená pojem jedna koňská síla a pochopila jsem, že tudy cesta nevede. Silou to nepůjde. Přední stranu boxu jsme provizorně vrátili na své místo ( manžel ji později opravil, za co mu patří veliké poděkování) a my s veterinářem jsme zvolili jinou taktiku. Chytřejší, která se později ukázala jako účinná. Roxanu jsem začala vodit po boxu pěkně dokolečka , veterinář kroužil za námi s nadějí, že se mu podaří ji uchlácholit a v konečné fázi i vyšetřit. A tak jsme kroužili všichni tři po boxe, který má rozměr 3x3m pěkně dokolečka. Pět minut, deset minut, čtvrt hodiny… Když už to vypadalo nadějně a na chvilku jsem zastavila s vidinou, že na sebe nechá veterinářem sáhnout, Roxi to viděla jinak. Vzepjala se a z boxu nás vyprovodila. A tak to proběhlo několikrát za sebou. Veterinář byl naštěstí dostatečně trpělivý a na několikátý pokus to dopadlo. Zastavila jsem, Roxi taky a nechala se ultrazvukem vyšetřit. Celé to martýrium stálo za to, kobylka je v pořádku. Domluvili jsme se, že až vypozorujeme u Roxi říji, vet přijede znovu jí připustit. Domluveno, uděláno. Koncem dubna přijel a Roxanu inseminoval. Byla v říji, roztoužená a tak navzdory očekávání komplikací na sebe nechala sáhnout , tentokrát bez problémů a kroužení po boxu. Uplynul další měsíc a vet přijel znovu. Vyšetřit, zda byla inseminace úspěšná. Roxi byla i tentokrát v klidu , vyšetření veta proběhlo bez obtíží a tak jeho věta : „ Kobylka je březí“ ve mně vyvolala vlnu obrovské radosti a nadšení. Jenže…. moje nadšení záhy zmrazila další věta: „ Kobylka čeká dvojčata“. Dvojčata u koní, to je problém. Většinou nepřežije ani jedno. Pokud se dvojnásobná březost odhalí včas, řeší se to tak, že se jeden plod vymáčkne. Hrozí tam ale veliké riziko, že tento zákrok nepřežije ani druhý plod. Jiné řešení ale bohužel není. Vet proto přijel ještě jednou za další měsíc a zjistil, že zákrok byl úspěšný, Roxi je březí a když vše půjde dobřě, na jaře roku 2008 bude mít hříbátko. A jak to bylo dál? O tom bude závěrečná část trilogie Roxanin příběh . OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Tento příběh publikoval PaulKing00 na Redditu. Zdravý začátek Už na začátku hry jsem začal jezdit do práce na kole a posbíral 6 až 7 gymů, které...
projít na článekTyto fotografie od sebe dělí několik měsíců a kilometrů, přesto mají něco společného, hlavního protagonistu. Tento jelen byl v říji vyfotografován v blízkosti Kohoutova na našem polesí Vlastec. Zimní fotografie téhož jelena je stará pouze několik dní a po
projít na článekŘeditelství silnic a dálnic dnes zprovozňuje západní část severního obchvatu Opavy na silnici I/11. Nová stavba navazuje na východní část, která byla zprovozněna v roce 2019. Severní obchvat Opavy je tím kompletní a může plně sloužit všem řidičům. ...
projít na článekarchiv bleskových zpráv z Gran Canaria - říjen 2. část
archiv bleskových zpráv z Gran Canaria, 1. část květen 2021