Američtí hippíci říkali v šedesátých letech trávě „tea“. Ve společnosti zaměřené na výkon čaj válcuje káva podobně jako trávu v jižní Evropě hašiš, ale stejně jako jsou mnohé druhy trávy nabušenější než haš, čaj často svou klidnou sílou trumfuje kávu. Možná jste slyšeli, že účinný alkaloid v čaji se nazývá tein, zatímco ten v kávě kofein. Čaj má jiné účinky, tak jste usoudili, že se jedná o rozdílné látky. Skutečnost je taková, že tein a kofein jsou jedno a totéž. Vzhledem k tomu, že káva v popularitě vítězí nad čajem, výraz kofein se užívá častěji. V čaji působí jinak proto, že se v něm váže na polyfenoly, konkrétně katechiny, které jeho účinek zjemňují. Podobně jste si možná kvůli rozdílnosti barev i účinků mysleli, že zelený a černý jsou dvě různé odrůdy. Ve skutečnosti se akorát po sklizni různě zpracovávají. Jedna odrůda může mít zelenou i černou verzi. Čajovny mají pověst ezoterických doupat zamořených dýmem z vodáren. V kavárnách vám až na světlé výjimky dají jen sáčkový. S nadsázkou se tomu říká kávový fašismus. Větší oblíbenost kávy způsobuje její silná vůně a také to, že má zřetelnější nájezd. Je ale spousta lidí, kteří aromatický kopanec nemusejí – preferují méně invazivní čaj. Ten má přitom kofeinu víc. Říká se „slabý jako čaj“, ale je vlastně silnější. Akorát ho na rozdíl od radikální kávy umírňují další látky v něm obsažené. Čajovník je podobně dlouhověkou rostlinou jako olivovník, některé exempláře mají kolem tří tisíc let. Alkaloid kofein se jmenuje podle kávovníku arabského. Když kdekoli na světě řeknete „kofí“, budou vám rozumět. Kávu milujeme, protože odstraňuje únavu (pokud nemáme poruchu pozornosti s hyperaktivitou neboli ADHD – to nás pak kofein naopak uspává). Za pomoc s udržením víček u obočí nemusíme platit větší daň ve vedlejších účincích nebo dojezdu. Množí se dokonce studie, podle kterých i poměrně nestřídmé popíjení kávy prodlužuje život. Pomáhá trávit jídlo a všeobecně i čas. A čaj? Pivo myslitelů Dřív jsem kávu miloval, ale pak se to zvrtlo. Nevím proč, ale od jisté doby mi začala dělat psycha. Najednou jsem po ní nebyl schopný myslet. Vymazávala mou osobnost. Uvěznila mě ve vnějším světě, byl jsem po ní hrozně povrchní. Možná je důvodem její popularity právě to, že takto „osvobozuje“. Přestalo mě to bavit a začalo mi to vadit. Dalším důvodem mého odklonu od kávy bylo, že mě vždycky pudila k tomu pít jednu za druhou. K repetici láká i čaj, ale mnohem snadněji se mu odolává. Další nevýhodou kávy je, že po rychlém nájezdu následuje rychlé opadnutí účinků. Podobá se v tom pivu. Černý čaj, na který jsem přesedlal, maká déle. Pár lidí mi potvrdilo, že po kávě usnou, po černém čaji ne. Kofein odstraňuje únavu tak, že obsazuje adenosinové receptory vyskytující se v centrální nervové soustavě a různých orgánech. Adenosin je látka ze skupiny nukleosidů, která nám signalizuje únavu. Když je kofeinu moc, začnou se receptory množit, aby opět uvítaly adenosin. Musíme konzumovat více kofeinu, abychom ho stíhali eliminovat. Anebo si dát šlofíka, ale na to není čas. Raději zvyšujeme dávky a tvoříme si toleranci. Aby si člověk čaj opravdu vychutnal, nesmí pít kávu. Jejímu přeplesku se s čajíčkem těžko konkuruje. Je to podobný vztah jako mezi cukrem rafinovaným a tím přirozeným v ovoci. Když si odpustíte sladkosti, jablko vám bude za nějakou dobu chutnat úplně jinak. Mým oblíbeným dezertem je přelouhovaný hořký černý čaj cezený přes přezrálý zcukernatělý banán. Nervozitu z kávy je mnohdy třeba vychodit, čaj takové účinky nemá. Lze si čistě užít ono probuzení. Pivo funguje tak, že člověka hází do depky, aby ho z ní následně vytahovalo. Kofein člověka zbavuje únavy, ale zároveň s tím ho znehybňuje. Únava působí jako stresor, který nás nutí ji překonávat aktivitou. Kofein únavu zažene, a my už pak nemáme k činnosti motivaci. Nervozitu z kávy je mnohdy třeba vychodit, čaj takové kolaterální účinky nemá. Lze si čistě užít ono probuzení. Mnozí ho mají za meditační drogu. Není to ale tak, že bychom po něm přestali myslet. Spíš jde o anglický význam slova meditate, tedy že právě přemýšlet začneme. Čaji se někdy říká filozof mezi nápoji. Ideální droga pro grafomany, jeden šálek mám zrovna po ruce. Od Číny k Indii „Kdybychom spočítali všechny hvězdy na obloze, všechny druhy čaje bychom nevyjmenovali,“ praví čínské přísloví. Praotcem čajů je čajovník čínský, latinsky Camellia sinensis. Říše středu dnes nemá zrovna valnou pověst, ale za tohle jí patří dík. Druhou známou zemí s tradicí pěstování čaje je Indie. Tam mají čajovník assámský, za který vděčí svým anglickým kolonizátorům. Kopírování západních výrobních postupů se dnes přičítá Číně, ale v devatenáctém století to byli Angláni, kteří obšlehli dálnovýchodní know-how. Konkrétně na misi vyrazil Robert Fortun, protože první britská úroda v Indii – představili ji roku 1836 v Kalkatě – se prostě nedala se pít. Podle legendy si úplně první čaj „připravil“ jeden císař v roce 2737 před naším letopočtem. Protože dbal o své zdraví, vždycky si převařoval vodu. Jednou se mu do kastrólu ze stromu snesl lístek. Možná si čajovník představujete jako úhledný keř – živý plot známý z plantážních fotografií. Do šířky ale roste jen, když se zastřihává. V divočině se vyšplhá klidně do dvaceti, ale i třiceti metrů. Panovníkův šálek se zbarvil do zlatova. Přičichl k němu, pofoukal a usrkl. „To je vážně dobrý!“ nesl se jeho hlas do dáli (dosaďte si libovolnou hlášku ve stylu proslule kýčovitého čínského marketingu). Zpočátku byl čaj užíván jako bylina na různé neduhy a říkalo se mu „tu“. Ve 4. století se začaly v provinciích Jün-nan a S’-čchuan vysazovat první čajové plantáže. První jmenovanou provincii znáte jako název výborné odrůdy, druhou spíš jako způsob úpravy kachny. Čajovník je mimochodem podobně dlouhověkou rostlinou jako olivovník. V těchto provinciích se prý dají najít kusy staré mezi 2 700 a 3 200 lety. V 7. století se čaj dostal do Tibetu, kde si ho místní obyvatelstvo zamilovalo, protože mu pomáhal trávit těžkou tradiční stravu skládající se z mléka, másla a masa. Se svými budoucími okupanty čaj čenžovali za koně. V 8. století se dostal do Japonska, kde si také rychle vybudoval tradici. Pije se tam hlavně zelený, který funguje proti rakovině a přispívá k dlouhověkosti tamějších obyvatel. Rusové ho znají od roku 1567. Přinesli světu samovar, ve kterém se čaj soustavně vaří ve velkém množství. Člověk si pak nalije do sklenky koncentrát a dolije ho horkou vodou – výsměch sofistikovaným japonským rituálům. Samovar se hojně využívá také v arabských zemích, kde si ho navíc nestřídmě sladí. Čaj si získal v Nizozemsku oblibu v době, kdy tato země jako první na světě povolila pro své občany svobodu slova. Do Evropy čaj přivezli z Číny poprvé na začátku 17. století Nizozemci – zelený, slisovaný do kostek, ve kterých si uchovával čerstvost. Sami se stali jeho prvními evropskými konzumenty. Bylo to v době, kdy tato země jako první na světě povolila pro své občany svobodu slova. Jejich lodě zprvu čajem jen vyplňovaly spáry v nákladu, brzy se ale stal žádanou komoditou. Uchytil se také v Německu, kde si ho zamiloval Goethe. Srkat ho začali ve Francii a vřele ho přivítali i v Anglii. Američané znají čaj už od sedmnáctého století, kdy ho Holanďané vozili kromě své domoviny i do své kolonie Nového Amsterodamu. Později ji prodali Američanům, kteří z ní udělali Nový York. Čaj se do zámoří vozil dál, ze školy si možná pamatujete incident zvaný Boston Tea Party neboli bostonské pití čaje, který se odehrál v roce 1773. V bostonském přístavu tehdy vyhodili do moře 342 beden lisovaného matroše v ceně devíti tisíc liber, to je na dnešní libry milion. Vedlo to až k americkému vyhlášení nezávislosti na mateřské Anglii. V roce 1886 Čína vyvážela 134 tisíc tun čaje ročně, třetinu světové produkce. To byl vrchol její hegemonie. Následovala akcelerace britské výsadby na Srí Lance a v Indii a také ve francouzské v Indonésii. Na Srí Lance přešli na čajovníky z kávovníků, které tam zdecimoval parazit. Dnes patří mezi světové producenty i Nepál, Keňa, Austrálie, Argentina a další země s příhodným podnebím. Zelený, nebo černý? Stejně jako se dělí milovníci kofeinu na kafaře a čajaře, dělí se čajaři na milovníky černého nebo zeleného. Rozdíl mezi těmito verzemi tkví jen v tom, jak se s lístky naloží po jejich otrhání. Ze začátku se vždycky nechají takzvaně zavadnout. Aby byl výsledkem zelenáč, v Číně se ohřívají na pánvích wok a v Japonsku se napařují. Účelem je zabránit oxidaci, deaktivovat enzymy působící zhnědnutí. U černého se lístky nechají zavadnout a pak se svinují, aby popraskaly a zbavily se vlhkosti. Dají se pak na vzduch – oxidovat – v teplotě do čtyřiceti stupňů za současného zvlhčování vzduchu v místnosti. Tak zhnědnou. Ještě je důležité ve správný okamžik proces oxidace utnout a úrodu protáhnout horkým vzduchem, aby se usušila. Zelený a černý čaj jsou protipóly, mezi kterými se pohybují takzvané oolongy (čínsky wulong, tedy černý drak). Ty se nechávají oxidovat po různě dlouhou dobu. Jejich prooxidovanost se uvádí v procentech, na lístcích se to projevuje různými barevnými odstíny. Existuje i čaj bílý, který se suší hned po otrhání. Žlutý se vyrábí stejně jako zelený, akorát se po zavadnutí suší déle – přikrývá se lněnými dekami. Potom, co se na něj pro samý černý zapomnělo, spotřeba zeleného čaje znova stoupla až v devadesátých letech 20. století v rámci trendu vyznávání zdravého životního stylu. Působí protizánětlivě a preventivně proti rakovině a najdeme v něm i populární aminokyseliny. Kromě kofeinu obsahuje i alkaloid theofylin, který pomáhá se soustředěním. Na závěr jeden tip Když se voda vaří, ztrácí obsah kyslíku, který je důležitý pro přechod aromatických složek čaje do plynného skupenství – aby čaj voněl. Minerály vytvářejí následkem varu na povrchu vody povlak, který s čajem špatně reaguje. Proto se doporučuje černý čaj zalévat vodou horkou alespoň dva stupně pod stovkou. Nenechat ji vyvrcholit. Oolong devadesátkou a zelený kolem osmdesátky. Individuálně to bývá uvedeno na cedulce u každého čaje. Nedodržení teplotních marží působí úhyn zdravotně prospěšných látek. Pořízení teploměru se asi vyplatí. Káva má tu výhodu, že ji prostě spaříte a hotovo. Čaj nad zlato Stálezelený keř s listy dlouhými od tří do pětadvaceti centimetrů roste na kyselých půdách tropického a subtropického pásu od nížin až do oblastí 2 500 metrů nad mořem. V divočině se může vyšplhat do výšky třiceti metrů, na plantážích se zastřiháváním udržuje metrový. Zatímco nejjezenějším ovocem planety je banán, nejpitějším drinkem je právě čaj. Zdravý není jen ten zelený působící proti rakovině, ale díky obsahu antioxidantů i černý – a také káva. Dalšími plodinami s obsahem kofeinu jsou maté, kola, kakao nebo guarana. Zelený (čínský) čaj se konzumuje už tři tisíce let, černý (assámský) teprve tři sta – v Indii s ním začali angličtí koloniální správci. Degustátoři ze vzorku vyčtou jak výšku, tak světovou stranu svahu, ze kterého byl sklizen. K popisu vybírají ze dvou set ustálených termínů v angličtině. Až na Afriku ho tradičně sklízejí výhradně ženy, denně natrhají pečlivě umytýma rukama kolem třiceti kil. Dřív se podobně jako pepř používal coby platidlo. Archivní čaje se dodnes prodávají za závratné částky. Nejdražší odrůdou je bug shit tea (též bugapoop tea) tvořený exkrementy mušek živících se čajem. The post Slisovaná historie čaje appeared first on Legalizace | Magazín, který vám rozšíří zorničky.
Láhve na přípravu čaje jsou ideální na cesty a vyjma klasické přípravy čaje se skvěle hodí také k macerování. Inspirujte se naší přípravou a dopřejte si lahodný čaj všude na cestách a v přírodě.
projít na článekDárková kolekce porcovaných čajů RICHARD Dárek čaje v luxusní obálce s pečetí Složení čaje: Složení: Royal English Breakfast (černý čaj), Lord Grey (černý čaj, citrusová kůra, příchuť bergamotu a citrónu), King´s tea No. 1 (černý čaj, máta, citrusová ků
projít na článekK vodní dýmce se tradičně popíjí čaje spíše silnějších chutí. Kombinace výrazných tabákových příchutí a jemných tónů čistých vysoce kvalitních čajů nejde moc dohromady. V tomto videu můžete vidět návod na přípravu čajů Rize, Tuareg a Karkáde.
projít na článekVíte, co je to modrá zóna? Jedná se o území různě po světě, kde se tamní obyvatelé dožívají nadprůměrně vysokého věku. A když se zeptáte, co za tím stojí třeba v Japonsku, shodně Vám odpoví, že určitě popíjení zeleného čaje. Také ho doma pravidelně připra
projít na článekYogi je pro Indii typický nápoj popíjený nejen pro svoji výtečnou chuť a pronikavé aroma, ale zejména pro jeho příznivé působení na lidský organismus. Je připravován ze směsi koření (obsahuje skořici, hřebíček, kardamom a zázvor), silného černého čaje, ml
projít na článek