PŘEDPLATNÉ / INZERCE / VÍCE Dnešní systém, který je čtyřicet let starý, neodpovídá současnému složení odpadů ani potřebě jejich materiálového a energetického využití, uvedl v rozhovoru generální ředitel SUEZ Využití zdrojů a.s. Zdeněk Horsák. Ze zhruba deseti let co, mají původci odpadu čas se připravit na zákaz ukládání směsného komunálního odpadu na skládky, už moc nezbývá. Jaké mají obce konkrétní možnosti i s ohledem na to, že Světová banka odhaduje 70% nárůst množství odpadu do roku 2050, i na budoucí cíle Oběhového balíčku. Nemyslím si, že celosvětový 70% nárůst množství odpadů se týká České republiky. Myslím, že množství odpadů z domácností, respektive z měst a obcí, bude stagnovat, anebo i mírně klesat. Co se bude razantně měnit, je však složení domovních odpadů, a to s ohledem na další nárůst využívaných plastů a snižování množství směsného nevyužitelného odpadu. K tomu jistě přispěje i trend od výrobců orientovat se na recyklovatelné výrobky a eko-design. Obce a města se budou muset těmto novým trendům přizpůsobit. Jsem přesvědčen, že velká města zvládnou logistiku sběru a svozu sama, střední a menší města budou hledat spolupráci s odbornými firmami. Všechny municipality by pak měly úzce kooperovat s firmami, které jsou schopny předtříděnou surovinu upravit do podoby využitelné ve výrobě. V budoucnu lze přirozeně očekávat zvyšování tlaku na ještě lepší výsledky z pohledu třídění odpadu. Kde je podle vás možné ještě hledat rezervy, resp. další motivaci? Dle mého názoru systém primární separace v domácnostech, který je čtyřicet let starý, ne zcela odpovídá současnému složení odpadů a potřebě jejich materiálového a energetického využití, přesto pořád je tím nejlepším, co máme. Systém byl nastavován v době, kdy se třídily pouze 3 základní komodity (papír, plasty a sklo) a na trhu se používalo pouze šest až osm druhů plastů. Dnes třídíme (nebo budeme brzy třídit) sedm až deset komodit. Kde vnímám silné rezervy, je proces dotřídění využitelných odpadů a jejich předúprava. U většiny svozových odpadářských firem existuje velmi nízká úroveň know-how. V námi realizovaném průzkumu se více jak polovina zástupců municipalit vyjádřila, že neuvažují o zavedení tzv. PAYT systémů. Proč podle Vás tomu tak je? Není lepší jít cestou různých motivačních systémů? Finanční nástroje nejsou pro zvýšení motivace k třídění zásadní. Důležitý je systém, který je přívětivý, jednoduchý, a pro občany srozumitelný a jde ruku v ruce s výchovně vzdělávacím procesem. Integrace systémů tak, aby nemusel člověk běhat po městě a obci s jednotlivými druhy tříděného odpadu, změna logistiky, nasazení SMART řešení a přesvědčení, že má smysl třídit, jsou nejlepšími hybateli. Finanční motivace ve smyslu „zaplať, kolik vyhodíš“ je jen jedním, a spíše doplňkovým, faktorem. Jaká SMART řešení máte konkrétně na mysli? SUEZ disponuje několika aplikacemi. Např. aplikace „MOJE MĚSTO“ umožňuje on-line komunikaci nejen s obcemi a městy, ale přímo i s občany. Velmi úspěšně používáme tento nástroj k optimalizaci separace, sběru a svozu v Polsku, Německu nebo Velké Británii. Zvýšení efektivity a snížení nákladů je patrné už několik měsíců po nasazení nástroje. Města velmi brzy vnímají, že mají řešení odpadů pod svou kontrolou. Díky on-line komunikaci je možno systém za chodu optimalizovat tak, aby byl pro obyvatele stále přívětivější, trvale je vzdělával a vychovával ke správným návykům v oblasti separace odpadů a aby případné problémy v nakládání odpadů a v jejich využití byly řešeny společně a v přímo místě vzniku. Poplatky za ukládání odpadu na skládky je velké téma. Zvýšení poplatku je považováno za nezbytně nutné k umožnění rozvoje jiných technologií pro nakládání s odpady na úkor skládkování. Pokud by existovala dostatečná poptávka po druhotných surovinách, tak se přeci odpady na skládku vůbec nedostanou. Nemělo by se právě začít tady, tedy podpořit uplatnění odpadů jako zdroje na trhu? Tím, kdo udělal ze zvýšení poplatků dramatické téma, jsou skládkařské firmy. Těm totiž hrozí, že při masivním odlivu odpadů ze skládek přijdou o 2,5 – 3 miliardy Kč zisku. Zvýšení poplatků je totiž zásadní nástroj pro zvýšení materiálového a energetického využití odpadů a snížení environmentální zátěže, kterou představuje masivní ukládání odpadů na skládky. Ve všech státech, kde přistoupily k tomuto zvýšení, se do několika let nastartoval trh s druhotnými surovinami a využití zbytkového odpadu v energetice. Ve hře o své zisky, kterou rozpoutaly skládkařské firmy, jsou občané rukojmími. Tato hra má prodloužit agónii firem, které nebyly schopny se transformovat a přejít na vyspělé technologie zpracování a využití odpadů. Jsem přesvědčen, že zvýšení poplatků na skládkách nebude znamenat zvýšení poplatků pro občana, protože současný systém má dostatečné rezervy. Když už jsme naťukli téma druhotných surovin. Zajímají mě především plasty. Jak umíme v Česku využít plasty? Máme recyklační kapacity i zpracovatele nebo hlavní roli hraje export? Kapacity bohužel v České republice nemáme a v dohledné době mít nebudeme. Můžeme odhadovat, že každoročně ČR vyprodukuje okolo 550 000 tun odpadních plastů, především díky silné průmyslové výrobě. Český plastikářský průmysl a nové kapacity pak budou schopny využít asi polovinu z tohoto množství. Zbytek budeme muset stále vyvážet do zahraničí, nerecyklovatelné plasty (okolo 20 až 25 % z celkového množství) pak bude vhodné využít jako alternativní palivo nebo jinak energeticky využít. Cílem však je, abychom nevyváželi plasty tzv. „na stojato“ jako dosud, ale vyváželi je po předtřídění a předúpravě jako využitelnou surovinu, o kterou je na trhu ve světě trvalý zájem. Vašimi zákazníky jsou také firmy a průmyslové podniky. Jak ony vnímají principy oběhového hospodářství, resp. jsou ochotny hledat potenciál pro projekty udržitelné spotřeby a výroby? Jak podniky vnímají rok 2024? Velké a středně velké podniky, tedy takové, které vynaloží na nakládání s odpady více než 1 milion Kč ročně a které produkují 70 – 80 % z celkového množství průmyslových odpadů, jsou již nyní na konec skládkování odpadů připraveny. Předběhly tak českou legislativu i iniciativy EU a jsou lídry v oblasti oběhového hospodářství. Uvědomily si, že jen trvale udržitelná výroba zaměřená na neustále snižování environmentální zátěže a efektivní využití zdrojů jsou klíčem k dlouhodobé prosperitě. Ale ani drtivá většina středních a menších podniků nebude mít s přechodem na principy oběhového hospodářství větší problémy. Zvýšení poplatků na skládkách a zákaz skládkování bude mít negativní vliv jen na mizivé procento podniků, ale i ty budou schopny se s těmito novými výzvami vypořádat. Pomalu se blíží ke konci první ročník kurzu Oběhové hospodářství, který běží na VŠCHT a jehož jste partnerem. Na co se mohou účastníci těšit v následném ročníku a co můžete zejména vyzdvihnout z letošního cyklu? Pro mne byla velmi milým překvapením obrovská iniciativa všech studentů a jejich zájem o studium. Všichni jsou profesionály ve svých oborech a doplnění vzdělání v rámci kurzu jim pomůže se vypořádat s novými projekty, které je čekají. Zároveň našli během kurzu další inspiraci pro své podnikání nebo výkon profese. Nový kurz by měly obohatit další příklady z praxe, sdílení best practices a vyšší podíl vyučujících z průmyslové sféry. Do roku 2030 až třetina pracovníků v ČR bude muset projít rekvalifikací, protože jejich původní profese buď zanikne, nebo se zásadně změní. Absolventi kurzu takovou rekvalifikací již částečně prošli. Jste zakládajícími členy České asociace oběhového hospodářství, jaké cíle jste si vytyčili pro letošní rok? Pro ČR je to podpořit přijetí novely zákona o odpadech, která řeší zvýšení poplatků na skládkách a zavedení recyklační slevy pro města a obce. A dále pak spolupráce s MPO, MŽP a MMR v podpoře využití předupravených odpadů ve finálních výrobcích a ve stavebnictví. Na půdě EU se pak chceme nadále podílet prostřednictvím naší účasti v evropské asociaci FEAD, komisích EU a ve spolupráci s českými europoslanci na dotvoření dalších prováděcích předpisů k oběhovému balíčku. Zdroj: Odpadové fórum 5/2018 Autor: Ing. Jiří Študent ml., CEMC
Nejčastějšími odpady v českých domácnostech jsou papír (22 % z domovního odpadu), následuje plast (13 %) a sklo (9 %). Zbytek odpadu tvoří nebezpečný odpad (3 %), kompostovatelný kuchyňský bioodpad (18 %) a jiné odpady (35 %). Co se týká třídění, Češi nej
projít na článekV roce 2016 Česká republika vyprodukovala 34,2 milionů tun všech odpadů, to je o 3 miliony tun méně než vloni. Z toho činily 1,4 milionů tun nebezpečné odpady a 32,8 milionů tun ostatní odpady. Na jednoho obyvatele ČR tak připadá ročně produkce 3 241 kg v
Těžko říct, kdo stojí za záměnou výrazů třídění odpadu a recyklace. Pravda, tyto dvě aktivity spolu spolu komplementárně propojené, ale každá z nich je o něčem zcela jiném. Všerůzné webovky i sociální sítě jsou plné výzev typu „recyklujte to nebo tamto, z
projít na článekDotace MŽP Dotace MPO leták FVE Dotace MPO leták Drtící linka
projít na článekV rozsáhlé polemice radí jak Ministerstvo životního prostředí tak odborné svazy a instituce obcím, jak se konkrétně připravit na rok 2024. České bariéry pro cirkulární ekonomiku popsala ředitelka Institutu Cirkulární ekonomiky Soňa Jonášová. Paní ředitelk