PAJERO BLOG - Cestování, Dubaj bez Cestovky, Jídlo, Výlety a Trendy
Zivot v Dubaji pohledem mistnich obyvatel. Co na sebe, kam na jidlo a kde se ubytovat.
- Zařazení: Ekonomika a finance
Zivot v Dubaji pohledem mistnich obyvatel. Co na sebe, kam na jidlo a kde se ubytovat.
Stále váhate, jestli místo do Egypta, Turecka či Tunisu do Dubaje? Muzeum Louvre Abu Dhabi by vaše váhání mohlo usnadnit. Pokud totiž patříte stejně jako já mezi ty dovolenkáře, které už po 2 dnech k smrti nebaví válení se na pláži, tuto „kulturní vložku“
Několik podstatných věcí o téhle krátké, ale o to intenzivnější cestě. Takže: 1) Jestli jsem někdy snil o tom pohádkovém Orientu a furt si nebyl jistý, že jsem ho našel, tak teď už jo 2) Uzbekové jsou fajn lidi a je hrozně fajn domluvit se aspoň rusky, re
Když se dneska řekne Libanon Člověka spíš napadne něco jako „brrrrr, tam bych nejel, tam to furt bouchá, tam mě unesou“. Do jisté míry je to pravda, ale bomba není zdaleka to jediné, co tam člověka může potkat. Libanon sám o sobě je bomba a to v pozitivn
Velká výročí má člověk jen jednou. A na každé velké výročí se sluší něco nezapomenutelného protože když už tak už. A Maruška to úplně vystihla a nadělila mi zážitek vskutku královský let helikoptérou nad Dubají. Helikoptérou jsem ještě nikdy neletěl a
S Gruzií je to velice zajímavé. Kdyby se tam nenarodil Stalin, původním jménem Džugašvili a kdyby před pár lety bláznivý Sakašvili nedráždil hada (Putina) bosou nohou, tak by člověk sotva věděl, že nějaká Gruzie existuje. I když vlastně, ze starých dob si
Kam? Toť otázka. Kam na dovolenou? Ještě komplikovanější. Kam na dovolenou s hojící se polámanou nohou? Tak to už je fakt tvrdý oříšek. Muricius nebyl první volba, chtěli jsme původně do Gruzie do hor, ale Maruščina zlomená noha nás donutila hledat nějako
Ráno nás čekala cesta autobusem do Isfahánu. Podle dostupných zdrojů cesta busem měla být pohodlná, bezpečná bezpečnější než jízda nějakým rozpadajícím se autem a měla trvat 6 hodin. Prvé 2 informace byly správné, ovšem z 6ti hodin jich nakonec bylo 8. A
V prosinci jsme se rozloučili s nomádskými Kaškaji v Zagroských horách jižního Íránu s tím, že se zase vrátíme. A mysleli jsme to úplně vážně. Trvalo to jen pár měsíců, co přišel islámský svátek Eid al Fitr a s ním pár dnů volna a my už zase seděli v leta
Special Ostadi možná zní prapodivně a vůbec ne tak nějak klasicky, jak by se k lidové žrádelničce hodilo. Hlavně to special mi tam nějak nesedne. Ale do jisté míry je to vlastně typické pro Dubaj. Restaurace se tady často jmenují dost „kreativně“. Jména j
Ráno, vyspalí do růžova, opět na cestě. Naším cílem bylo městečko Nimbin. Vlastně jsme se tam už jednou, úplně na začátku, stavovali, ale to bylo jen tak na skok. Teď jsme tam hodlali strávit noc a trochu to tam prozkoumat. Důvod byl na snadě. Nimbin toti