První dotyk | blog
Život v úžasu: osobní blog jednoho ťuhýka (laniusminor) o zajímavých knihách, filmech a hrách, kvalitních čajích, dechberoucích místech, obdivuhodných lidech a jiných krásách života.
- Zařazení: Zpravodajství a média
Život v úžasu: osobní blog jednoho ťuhýka (laniusminor) o zajímavých knihách, filmech a hrách, kvalitních čajích, dechberoucích místech, obdivuhodných lidech a jiných krásách života.
„Co kocour?“ ptám se jednou takhle v sobotu dopoledne. „Spí, co taky jiného,“ dostane se mi odpovědi. „By mě zajímalo, co dělá v noci.“ „Možná trochu šmejdí,“ spekuluje Petr, „a jinak taky spí. Si to zkus, naspat šestnáct hodin denně. Ty nedáš ani osm!“ A
Je to příběh o týpkovi, který je odsouzen za zabití a ve vězení si osvojí specifický způsob modlitby, který autor toho příběhu, Lucius Shepard, nazývá v originále „prayerstyle“. Nejsem zrovna cílovým čtenářem produkce nakladatelství Gnóm a jméno jeho hlav
Svého šumavského dědečka, rolníka, kostelníka, hrobníka a básníka, si téměř nepamatuju. Měli jsme to k sobě příliš daleko a já byla příliš malá, když se vrátil v Boží náruč. Nebýt fotografií, kdoví, jestli bych si ho vůbec dokázala vybavit. Podobně funguj
V letopisech obce se nachází i tento záznam z roku 1923: Ve středu dne 21. února o 7. hod večer vznikl požár ve stodole „u Šimků“ čp 8. Za několik minut chytila i sousední stodola „u Pěkniců“ čp 2. Obě stodoly, z větší části dřevěné a slamou kryté, shořel
0 - odpočítávání začíná osmnáctý březnový den roku 1973. Připadl na neděli, svítilo sluníčko a nebe bylo bez mráčků. To vím z vyprávění rodičů. Vlastně si to pamatuje asi víc tatínek, maminka spíš než vzhůru koukala na cestu a vyhlížela sanitku, protože j
Tento víkend jsme měli strávit v mém rodném Krnově. V pátek dopoledne jsme potřebovali vyřídit něco v bance, pak jsme si chtěli dát doma oběd a vyrazit. A tak jsme v pátek dopoledne zašli do banky, vrátili jsme se domů a – odpadli jsme. Byli jsme unavení
Není jen jeden. Tak jako nemám své nejoblíbenější jídlo, svého nejmilovanějšího spisovatele, a dokonce ani nejdůvěrnější kamarádku, nedokážu ukázat ani na jeden nejkrásnější strom. Zato vám dokážu vyjmenovat hned několik dřevin, které utvářejí krajinu méh
Může za to covid. V době, kdy bylo všechno zavřeno, jsme přišli na chuť procházkám a výletům po místech, kam by nás dřív nic nelákalo. Nedobýváme žádné hrady, neprozkoumáváme žádné významné přírodní památky, jen navštěvujeme docela obyčejné vesničky a sle
Od dveří ke dveřím to máme necelých devět kilometrů, takže by se tam dalo z chalupy dojít i pěšky, jenomže dobrá půlka té cesty vede po úzké leč dosti frekventované silnici, takže se k cíli našeho dalšího zimního výletu přiblížíme autem a procházku si dám
Přiznám se, že mám trochu ostych psát takhle zjara o předvánoční cestě do Třeboně. Ale když už jsem měla tu odvahu (či drzost) vyprávět za hluboké zimy o letním putování po řeckém ostrově Rhodos, mohlo by mi i toto odskočení o pár týdnů zpět projít, zvláš
Ostrov koček je desková hra anglického tvůrce Franka Westa z roku 2019 a od Vánoc 2021, kdy se dostala do naší herní sbírky, patří k našim nejoblíbenějším hrám. Obvykle ji hrajeme v maximálním možném počtu hráčů, tedy ve čtyřech, vyzkoušeli jsme ale též h
Že se jedné padesátnici líbí kniha, kterou napsala jiná padesátnice, na tom není nic divného. Udivující ale je, že ta kniha, která ty dvě padesátnice svedla dohromady, je román pro mládež. Mám pro to dvojí vysvětlení. Předně: jsme tak staří, jak se cítíme
Když jsem před rokem přečetla román Houbařka od Viktorie Hanišové, poznamenala jsem si tehdy na Goodreads toto: Jak já bych si přála, aby ta knížka byla o něčem jiném a já mohla s radostí a úsměvem napsat, že se mi fakt moc líbila! Ona totiž není o houbá
(odposlechnuto během posledního výletu na naší dovolené na Rhodu) Jsem meltemi, severní vítr. Léto co léto vanu Egejským mořem a činím zdejší horko snesitelným. Prokažte mi respekt a já vám neublížím a osvěžím vás na cestě za krásami Středomoří. Jsem Ki
Egejské moře je seizmicky neklidnou oblastí. Jedno z nejsilnějších zemětřesení bylo zaznamenáno zjara roku 1933. Jako by se i zemské desky zachvěly strachy nad novou vládou v jedné evropské zemi. Hlavní město ostrova Kos bylo zpustošeno. Hrůza, řeknete si