Dnes je neděle. Zde se všední den od neděle nijak neliší. Opět nás ráno mimo štěkání psů a kokrhání kohoutů budí městský rozhlas s jistě nějakými budovatelskými kecy. V neděli jsou pouze zavřené státní úřady, banky. Jinak je to den jako každý jiný. Co se týká tohoto budovatelského hnutí, Vietnamci mají obrovskou výhodu. Nevnímají to, pokud ano, nerozčiluje je to. Já bych zde byl velice naštvaný. Ráno jsme posnídali dobrou bagetu a vyjíždíme směrem domů. Projíždíme prý nejhezčími...
Cesta zpět byla cesta skutečně peklo. 170 km na skútru. Dělali jsem zastávky, ale bylo to o život. Už jsem měl krizi, že z toho krámu spadnu. Nejenom že jsem měl zadek na maděru a bolavá záda, ale hlavně měl strach, že únavou ztratím rovnováhu. Nakonec j
projít na článekDnes jsem si vzpomněla na jednu cestu ze školky. S mojí milovanou vnučkou máme jeden den v týdnu vyzvedávací. Já přijdu mezi dveře, pozdravím a zeptám se: Je tu někde moje sluníčko? Zevnitř se většinou ozve: Tady jsem babičko a půjdeme dnes zase do kavárn
projít na článekNa západ od NghiaLo se rozkládají hory dosahující výšky 3000 m, které se táhnou severozápadním směrem k Sapě, kde je nejvyšší hora FanSiPan 3.143 m. Ta bývá také hlavním cílem cestovatelů. Ale od doby, kdy tam postavili lanovku, začala na kopci obrovská
projít na článekZápisky z mojí první cesty k severním hranicím Vietnamu v roce 2012 druhá cesta zde Z mnoha následných mých cest po Vietnamu tuto považuji stále za jednu z nejlepších. Už proto, že to byl první moje větší cesta k hranicím s Čínou. Cestovali jsme autob
projít na článektady bydlím ------- Článek domu se nejdříve objevil na prezentace firem, produktů a služeb .
projít na článek