Bylo jaro, takže ve vzduchu byl cítit květ, ráj, med a mrd. Všude kolem krajem úpěl senoseč a chlapci hnali přes úvoz kolo od zetoru. Muži seděli na prosluněné terase a pili sluncem prostoupené gambrinusy a moudře hovořili. Ženy myly v Kačáku pekáč. Všichni za sebou měli těžkou zimu. Tak těžkou zimu, že během ní skorem rozštípaly a stopily polovic lesa a sežraly celý ozim už počátkem prosince, v pravdě krutá zima to byla, půl tuctu slepic spálil mráz a mlíko mrzlo od vemene, starej dědek Barantál musel palicí zlomit svýho psa, aby měl čim nakrmit kočku a stará motyka Barantálová zavadila blbě gumákou o futra, žlučníkem přimrzla k zápraží, pročež do rána byla tuhá jak péro.
Bylo léto horké jako kamna a venku hořel les. Dědeček pod kůlnou za stodolou mlátil cepem pluh velkej jak lopuch a nad nim roj much tlustejch jak ropuch. Děda zhurta flusnul kompost na tabák zplaveně lamentujíc, že z toho vedra má mžitky v oku, v hlavě je
Bylo ráno zlatavé jak pečeně s bramborem a na verpánku brunátněl brabec. „Dědečku, vyprávěj mi o tom, když jsi byl malý jako já!“ vyhrknul jsem. „Když jsem byl malý, jako jsi ty, měl jsem dědečka, jako jsem já: Akorát že jemu tehdá dějiny pochodovaly přes
Byl duben a na proutkách pučela koťátka. Děda vytáh pod ořešák křesílka, páč se stavil Jarda Kozlátko. Já jsem seděl opodál a poslouchal vydatně jejich rozprávku, abych všechno věděl… Dědeček: „A co ten pražák vodnaproti, jak vzal barák po Láďovi B
Už vod kuropění chcalo jak z konve a provazce lijavce visely z chmurné hůry jak štoky chmele. Dědeček chtěl dneska spravovati suchý hajzl, ale jelikož byl od deště celý promočený, natáh si gumáku a sednul na kýbl na pavlači špejcharu a za chvíli se kol ně
My čekali květen a zatím přišel mráz, tak strašnou zimu, nezažil nikdo z nás. Kromě dědečka, kterýho to potkalo v dvaadvacátym na frontě. Pročež byl na to připraven, tudíž věděl, co naplat. A tak povolal tu starou kopu alkáčků Kebrleho s Cebulou, chlapy v