II / 1.1. Člověk je schopen vnímat jenom hmotu

Část II. Základní informace o světě, jehož jsme součástí Člověk je schopen vnímat jenom hmotu Tato část knihy "Svět je jinak", autora Zdeňka Svobody, uvádí v základních rysech nejpodstatnější poznatky, sdělované Druhou stranou, které jsou v dalších částech této trilogie dále podrobněji větveny a upřesňovány. Účelem je dát současnému člověku možnost orientovat se v přemíře dostupných informací, rozpoznávat jejich pravdivost či naopak skrytou neznalost a postupně pronikat do...

projít na článek

II/1.4. Je vymezená vnímatelnost člověka důkazem pro neexistenci čehokoliv smyslově nevnímatelného?

To, že člověk může smyslově a rozumově vnímat jenom hmotu, nemůže být exaktním důvodem pro tvrzení, že co nevnímá tak neexistuje. Již z formulace v záhlaví uvedené otázky dokonce i logicky vyplývá, že dogma vědy a s tím související názory většiny současné

projít na článek

Kniha: LEDOVÝ MUŽ

WIM HOF. Člověk, který je schopen strávit téměř dvě hodiny v ledové vodě, běžel naboso maraton napříč pouští bez kapky vody nebo maraton v kraťasech za polárním kruhem, v letním oblečení také vylezl na Mount Everest do výšky 7 000 metrů nad mořem, a to be

projít na článek

II/1.3. Výlučné sepětí člověka se hmotou vede k rozumovému, přesto však omylnému chápání její údajné jedinečnosti

Pro člověka, vybaveného smysly na vnímání pouze hmoty a hmotného prostředí, je zdánlivě hmota vším, co v tomto světě reálně existuje a existovat může. Na kontakty právě a pouze se hmotou je člověk svou konstrukcí a vlastnostmi svého těla cíleně Stvořitele

projít na článek

116) O REALITĚ NAŠEHO BYTÍ

Motto Svobodných zednářů: Všechno je velmi dobře ukryto, ale otevřeno pro ty, kteří umějí a chtějí naslouchat. Úvod Pod pojmem realita, tj. skutečnost, je zahrnuto vše, jak vysvětluje věda, co člověk může svými smysly vnímat, pozorovat a vyhodnocovat. Ov

projít na článek

II/2. Proč člověk nemůže oživit hmotu?

Tato otázka je odsouvána do pozadí, jakoby neexistovala. Pokud se „veřejně“ objeví, je odpověď na ni zastírána obvykle obecnějším odvoláváním na úspěchy vědeckého výzkumu, ovšem bez vyjádřených konkrétních souvislostí s podstatou života. Současná společno

projít na článek