Když jsem přišla na to, že moje sebekritika, podceňování se a souzení sebe sama pochází od mých vnitřních sabotérů, změnilo mi to život. Tento koncept není můj, vychází z knihy Pozitivní inteligence od Shirzad Chamine. Popisuje tam teorii o sabotérech a vnitřním mudrci, kterého málokdo z nás používá a je třeba jej aktivovat. Tu knihu fakt miluju a doporučuju ji všem! Ať už totiž našim vnitřním mechanismům říkáme sabotéři nebo limitující přesvědčení, jde o to, že je třeba o nich vědět, abychom je mohli měnit. Abychom s nimi mohli něco dělat. Protože když o něčem nevíme, tak s tím nemůžeme nic dělat. Když o něčem nevíme, nemůžeme s tím nic dělat. Proto doporučuju si všímat našich sabotérů, abychom je mohli postupně umlčet. Jde vlastně o to, že máme v sobě soudce a mudrce. U většiny z nás je mega aktivní soudce, kterýmu pomáhají další sabotéři v různých poměrech podle toho, co se nám v dětství a během dospívání dělo a na co jsme se museli adaptovat. Soudce, jak již název napovídá, nás soudí a kritizuje a podporuje v nás pocit nejistoty, díky kterému se podceňujeme, nevěříme si... Pociťujeme smutek, stud a taky hněv. Tyto emoce však cítíme v té intenzivnější formě, která nás negativně směruje. Mudrc je naopak týpek, kterej v nás podporuje kreativitu, autenticitu a lásku. Chceme ho aktivovat, protože díky němu můžeme tvořit to, co chceme, přijdeme na to, co je naší podstatou, máme k sobě respekt a nebojíme se být tím, kým jsme. Když jsem se sabotéry začínala, tak největším pomocníkem soudce byla oběť, people pleaser a unikač. Bylo to v době covidu a tehdy jsem se totálně sesypala a byla jsem v módu oběti. Topila jsem se ve vlastním smutku, hněvu sama k sobě, v selhání, ve ztrátě smyslu života. People pleaser je u mě trošku pořád. Mám tendence se přizpůsobovat jiným lidem, abych je udělala spokojenými na úkor sama sebe. V dětství jsem se pozorováním naučila, že hlavním cílem je, aby byli spokojení ti kolem, já jsem až na posledním místě, na mně až tak moc nezáleží, já to vydržím a přetrpím. Unikač byl aktivní v situacích, kdy mělo dojít k nějakému konfliktu, střetnutí. Nesnáším hádky a konflikty, divočejší výměny názorů. Takže jsem se tomu radši vyhýbala, nechávala v sobě vyhnívat věci a to nebylo dobrý! Když jsem nedávno zjišťovala, jak na tom jsem, tak mi vyšlo, že nejaktivnější pomocník soudce je hyperúspěšný, v pozadí pokulhává oběť a neuspokojitelný. Hyperúspěšný odvozuje svou hodnotu od vnějších úspěchů. To sedí. Protože já mám pocit, že jsem selhala, že jsem nic nedokázala, a tudíž nemám hodnotu. Hyperúspěšný se orientuje na výkon, musí pořád tlačit na pilu, a když nedosáhne úspěchu, vnějšího uznání, má pocit, že je nic. Neuspokojitelný je zase mistr milionu činností. Pořád musí něco dělat. Začne jeden projekt a hned v závěsu tvoří další. Prostě musí bejt zaneprázdněnej a zavalenej činnostma. Jinak život nemá smysl. Jinak vlastně nemá hodnotu. Tahle kombinace je podle mě dost odpovídající mé momentální situaci. Snažím se rozjet nový projekt a často mě napadne milion věcí, které by se daly udělat. Pak do toho šlápnu a snažím se to vykřesat a ono to nejde tak rychle, jak bych chtěla. Tudíž přichází tlačení na pilu, chtění uspět a ono to nepřichází. A já končím zavalená úkolama, nevím, co udělat dřív, nevím, jak stanovit priority a završím to myšlenkama o tom, že jsem k ničemu, protože zase jsem ničeho nedosáhla, nefunguje to a vlastně tím pádem nemám hodnotu. Přijde kritika a soudy, které posílí mou nejistotu a strach. Každej sabotér v nás posiluje pocit méněcennosti. To v nás udusí touhu plnit si naše sny. A takhle to vlastně funguje. Prostě každej sabotér má za úkol nás sabotovat. Ve skutečnosti vlastně my sami sebe sabotujeme skrze sabotéry. Jsou to zažité mechanismy, které nám už neslouží. Ničí nás zevnitř. Ničí naši kreativitu, víru v sebe a povzbuzují v nás tendence tlačit na sebe, jet na výkon, vyhýbat se nacítění se na sebe, nedovolí nám vidět věci podle nás, omezují nás, podporují v nás nízkou sebehodnotu a utvrzují nás v tom, že jsme k ničemu, že jsme zase něčeho nedosáhli, že jsme to zase pokazili a je to naše vina. Jiným pojmem bychom to mohli nazvat jako limitující přesvědčení, která jsme převzali či si vytvořili, která nás limitují žít život podle sebe. Co s tím? Pokud vás zajímá víc, tak si určitě přečtěte knihu, na kterou odkazuji na začátku článku. Doporučuju si udělat on-line test, kde zjistíte, jakou skladbu sabotérů máte vy. Jestliže vás zajímá, jak na sabotéra, když se začne projevovat, dám vám tip, jak ho přerušit v akci. Tip najdete na mém instagramu v tomto postu. Na závěr bych vás chtěla pozvat na tanečně-sdílecí kruh, kde se budeme právě tímto tématem sabotérů zabývat. Pomocí různých technik si zvědomíme naše sabotéry a protančíme se ke svobodě. Ráda vás uvidím 17.3.! Více informací o kruhu Objev své vnitřní sabotéry najdete na mém webu v sekci Ženské kruhy. Příště si povíme víc o mudrci a proč ho chceme aktivovat :) Krásný den!
Jiří Vacek Cílem vnitřní pránájámy je obnovit spojení mezi projevenou částí naší osobnosti a tvořivou silou Já. To je návrat k Otci v této silové oblasti. Výsledkem snahy je získání duchovního světla, které je nejvyšší, božskou tvořivou silou, která ná
projít na článekJiří Vacek ... Je zcela nesprávné při jakékoliv meditaci nebo činnosti ztrácet vědomí Já jsem a jeho rozlišení od čehokoliv stvořeného. Například nevědomé pohlcení v provádění vnitřní pránájámy nebo v práně je zcela nežádoucí. Nejen duchovně neprospívá
projít na článekVnitřní žaluzie jsou nejpoužívanější a nejznámější způsob stínění interiérů. Jedná se o kvalitní, ale cenově dostupný způsob stínění.
projít na článekRealita naší osobní vnitřní zoo. Nový článek si můžete přečíst na Flowee zde. Článek Poznejte svou interní zoo se nejdříve objevil na SIMHAyoga.
projít na článekTyto výkonné klimatické komory s pokročilou Peltierovou technologií zasluhují více než jen přízvisko „eko“. V nepřetržitém provozu pracují přibližně o 90% energeticky účinněji než zařízení chlazená kompresorem, nevyžadují žádné chladivo, a proto jsou témě
projít na článek