Předjaří roku 2008. Naše kobylka Roxana čeká hříbátko. Březost koní trvá přibližně 333 dní, předpokládaný termín porodu připadá na konec března. Roxanka se pěkně se zakulatila, březost snáší celkem bez problémů, jen je vidět, že zvyšující se hmotnost způsobuje větší nápor na její nohy. Po prodělané zlomenině pánve napadá na zadní nohu, lehá si jen vyjímečně, čím dál častěji odlehčuje levou zadní nohu a tím pádem přetěžuje tu druhou, která jí natéká. Ve věku 19 let čeká své první hříbě, což už samo o sobě může znamenat při porodu komplikaci, k tomu ještě prodělané zranění…. Nebyla to lehká doba. V hlavě se mi honily myšlenky, jestli jsme udělali dobře, nervozita stoupala. Jsem ale člověk, který nehází flintu do žita a když už jsme se takto rozhodli, musíme udělat vše pro to, aby to taky dobře dopadlo. V roce 2008 už byla běžná komunikace prostřednictvím mobilu, dostupnost internetu byla ale omezená, o internetu v mobilu nebyla řeč ještě vůbec. Řídím se heslem, že každý problém má své řešení a tak jsem ho také vymyslela. Z bytu bez internetu jsem se 14 dní před termínem porodu přestěhovala do kanceláře v naší firmě , která byla vybavena gaučem a internetem v počítači. Do stáje nám šikovný technik pomocí několikasetmetrového kabelu přivedl potřebné připojení a nainstaloval kameru, která mi do počítače v kanceláři přenášela on-line obraz z Roxanina boxu. S ochotným veterinářem jsem se domluvila, že mu mohu kdykoliv zavolat a to i v noci , pokud ho bude třeba. Připravila jsem věci potřebné k porodu, vše co jsem vyčetla v příručkách. Nebylo to poprvé jen Roxany, ale i moje. Měla to být moje vůbec první asistence u jakéhokoliv porodu, pokud nepočítám porod dvou mých dětí, u toho jsem ale hrála úplně jinou roli. Technicky bylo vše zabezpečené, moje mysl trošku uklidněná, ale opravdu jen trošičku a na malou chvilku. Jak se blížil termín porodu, nervozita stoupala a kromě toho i moje únava a nevyspalost. Každou noc jsem si nařídila budík , abych hodinu co hodinu koukla na obrazovku počítače, co se v boxu děje. Přes den jsem pozorovala monitor téměř nepřetržitě, kromě toho jsem fyzicky jezdila z firmy do stájí vzdálených cca 1 km. Moje štěstí bylo, že jsem si to jako OSVČ mohla organizačně dovolit a musím za to dodatečně moc poděkovat svému muži, který firmu v té době táhnul za nás oba. Tenhle nervozní, únavný a napínavý režim trval víc než dva týdny, až přišel den D. Už podvečer jsem pozorovala, že je Roxi neklidná. Pochodovala kolem boxu, často kálila a když si po desáté večer lehla, tušila jsem, že TO přišlo. V té chvíli mi zvonil telefon: „ Paní Tučková, kobylka si lehla a vypadá to, že tlačí, už to asi bude k tomu.“ To mi volal náš internetový technik, který měl k obrazu na kameře také přístup a evidentně ho dění v boxu zajímalo. Cestou do stájí jsem stihla ještě zavolat manželovi domů a veterináři. Požádala jsem ho, aby pro jistotu také přijel. Během chvilky jsme se sešli všichni ve stájích, s manželem dorazila i dcera Ančí. Roxanka ležela, tlačila, ve vaku ,který už byl částečně venku, byly vidět přední nohy. Roxi se hodně snažila, moc rychle porod ale nepostupoval. Tak se pan veterinář po chvíli čekání rozhodl, že jí pomůžeme. Vak protrhnul, za nožky uvázal porodní provázky , tahal, tahal a šup- hříbě bylo venku, chvilku před půlnocí 2.dubna 2008 vykoukla na svět tmavá kobylka s bílou hvězdičkou na čele. Po mamce dostala jméno Roxanda. BUM. BÁC. BUM. To spadnul kámen ze srdce mně. A né jeden. V tu chvíli mne zaplavila nepopsatelná vlna euforie a štěstí ! Hlavou mi proběhly události několika posledních let. Roxanin první den u nás, spousta pěkných společně prožitých chvil, pak její úraz, pocit smutku, absolutní bezmoci, celý potok slz, pak naděje na uzdravení, problémové připouštění, potvrzená březost a po chvilce mého snění a vzpomínek přišel návrat do reality. Bylo třeba se věnovat dalším praktickým věcem, narozením hříběte ještě porod nekončí. Lůžko musí vyloučit klisna včas, aby nedošlo k otravě, hříbě se musí postavit a napít mleziva , aby získalo potřebné látky pro imunitu… Pan veterinář odjel, manžel s dcerou taky. Byla hodina po půlnoci. Roxana už po porodu stála, hříbě také. Mleziva se ale zatím nenapilo. Hledalo a hledalo tu správnou polohu. Jakmile se přiblížilo k vemínku, Roxi ho ztratila z dohledu a začala se točit tak, že hříbě nemělo šanci se napít. Tahle situace se opakovala dokola a dokola. Roxi prvorodička, nezkušená, mamina strachující se o právě narozené miminko… snažila jsem se jí jednou rukou podržet a druhou rukou přistrčit hříbě k vemínku, po několikanásobném pokusu jsem to sama nezvládla. A čas běžel a běžel… hříbě by se mělo napít mleziva max. do 6 hodin po porodu, po této době se jeho účinné látky snižují, čím dříve to zvládne, tím samozřejmě lépe. Bezpočet marných pokusů hříbě unavil a leželo schoulené v rohu boxu, Roxi u něho. Už jsem nemohla čekat. Zavolala jsem domů. Manžela se mi probudit nepodařilo, telefon naštěstí slyšel syn Jára a ochotně mi přijel na pomoc. Roxanu přitlačil na stěnu boxu, aby neměla kam uhýbat, já nasměrovala Roxandu na vemínko a ta se napila. Když obě holky po naší několikanásobné asistenci konečně pochopily, jak to má fungovat, mohli jsem si opravdu oddechnout , Jára frčel do školy a já jsem se šla domů prospat. Další dny i roky byly plné radosti. Z Roxany se stala neobyčejně starostlivá a dobrá mamina, z Roxandy její rozpustilá holčička a náš miláček. A protože byla taková malá a milá , prostě ťuťuňuňu, začali jsme jí říkat Ňuňajz a to jí zůstalo už napořád. S přibývajícím věkem se projevily geny po tatínkovi a z tmavého hříběte dospěla v šimlatou slečnu. V roce 2010 jsme opustili polické stáje a naše koníky přestěhovali do Adršpachu. Z obou holek byla nerozlučná dvojice, za celý společný život nebyly jeden jediný den bez sebe. Čas běžel a běžel. Krásných 10 společných let. Roxanda – Ňuňajz dospěla, Ančí ji obsedla , společně jezdily na výlety do okolní krásné přírody, často trénovaly na jízdárně. Roxana chodila s ostatními koníky do výběhu, popásala se na zelených pastvinách, vypadala šťastně a spokojeně. Jak tak roky ubíhaly, bylo vidět, že se její zdraví zhoršuje a dřívější zranění čím dál častěji stěžuje její pohyb. Silně kulhala , její pověstná jiskra v oku se vytratila . Začátkem září 2018 už bylo velmi zřejmé, že Roxi není ve své kůži. Znatelně zhubla a pohyb jí dělal čím dál větší problémy. Měli jsme obavy, jak to s ní bude v zimě, v Adršpachu bývají silné mrazy a hodně sněhu. A pak přišlo ráno 18.9.2018. Ančí pouštěla koně do výběhu a mně zazvonil telefon: „Mami, Roxanka dnes už nezvládne ani dojít do výběhu!“ Když jsem přišla do stájí, pohublá Roxi stála u otevřeného boxu a smutně pořehtávala po ostatních koních, kteří vyběhli bez ní na pastvu. Ten den padlo asi nejtěžší rozhodnutí mého života . Vybavila se mi věta, kterou napsal Antoine de Saint-Exupéry v knize Malý princ : Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Když druhý den přijel veterinář a uviděl Roxanku, dal našemu rozhodnutí za pravdu. UŽ JE ČAS SE ROZLOUČIT. Roxana přeběhla přes duhový most 19.9.2018 dopoledne ve svých 29. letech. Do posledního vydechnutí s ní byla Ančí ,která držela její hlavu ve svém klíně. Nesmírně obdivuji její odvahu ,s jakou to zvládla. Roxi fyzicky odešla, ale její otisk- dcera Roxanda je tu s námi dál. A taky spousta a spousta vzpomínek na krásné společně prožité chvíle….
Byl začátek roku 2007. Naše horkokrevná plnokrevná kobylka Roxana se zotavila po vážném úrazu – zlomenině pánve, kterou si způsobila koncem zimy předešlého roku. A my začali pomalu přemýšlet, co s ní bude dál…Jezdit jsme na ní nechtěli, zůstalo jí kulhán
projít na článekTento příběh publikoval PaulKing00 na Redditu. Zdravý začátek Už na začátku hry jsem začal jezdit do práce na kole a posbíral 6 až 7 gymů, které...
projít na článekTyto fotografie od sebe dělí několik měsíců a kilometrů, přesto mají něco společného, hlavního protagonistu. Tento jelen byl v říji vyfotografován v blízkosti Kohoutova na našem polesí Vlastec. Zimní fotografie téhož jelena je stará pouze několik dní a po
projít na článekŘeditelství silnic a dálnic dnes zprovozňuje západní část severního obchvatu Opavy na silnici I/11. Nová stavba navazuje na východní část, která byla zprovozněna v roce 2019. Severní obchvat Opavy je tím kompletní a může plně sloužit všem řidičům. ...
projít na článekarchiv bleskových zpráv z Gran Canaria - říjen 2. část