Od útlého věku si musel v životě poradit bez rodičů a těžko hledal v životě své místo. Přesto se mu podařilo postavit se na vlastní nohy a získat vysněnou práci v konopném odvětví. Přinášíme vám jeho příběh. Mám někdy pocit, že tě v Praze zná každý. Žiješ tu dlouho? Narodil jsem se tu a do svých osmnácti v Praze i částečně žil. Máma i táta se mě totiž vzdali, protože nezvládli moji růstovou vadu. Žil jsem u babiček. Pak babička z Prahy dostala mrtvici, zanedlouho nato zemřela a já se přestěhoval ke druhé babičce do Drahelčic. Strýc hrozně chlastal a propil barák. Babička pak šla bydlet k příbuzenstvu a já se přesunul kolem roku 2002 do Prahy. Pracoval jsem, ale neznal jsem tu nikoho solidního. Nakonec jsem asi rok žil chvílemi na ulici, třeba na Řepích ve stanu. To se fakt nedalo, pořád špinavý ruce, nebylo se kde napít. Naučilo mě to ale přežít na ulici bez peněz. K pekárně Odkolku jsme chodili na vyhozené pečivo nebo k různým supermarketům. Většinou to bylo prošlé zboží, kterému nic nebylo. Nakonec jsem měl štěstí a potkal jsem člověka, který mi trochu pomohl. Začal jsem dělat různé stavební práce a využil to, že jsem vyučený elektrikář. Vzpomeneš si ještě na svůj první zážitek s konopím, jaké to bylo? To se nezapomíná. Na základní škole, když mi bylo asi patnáct, mě s konopím poprvé seznámila sestřenka. Nedlouho nato jsem se v Drahelčicích seznámil s jednou huličskou partou. Tráva mi chutnala moc a i napoprvé jsem měl super aktivní stav. Pak jsem hodně kouřil na učňáku, ale něco se pak naučit, to bylo neskutečné peklo. Zase tak často jsme nekouřili, jen občas po škole. Báli jsme se totiž, že na nás přijdou. Člověk si musí uvědomit, že když vysadí konopí, je pak o dost nervóznější. Když mě ostatní děti přerostly, tak mě začaly šikanovat. Prospěch mi šel hodně dolů a učitelé mě přesunuli do školy Jedličkova ústavu, kde bylo jen několik dětí ve třídě. Tam se paradoxně kouřilo o trochu víc. Jednou nás načapali při nějaké klukovině s konopím, ani jsme tehdy skutečně nekouřili, ale jen to předstírali. Třídní učitel mě poslal do Trianglu v Krčské nemocnici, kde se věnovali mladistvým závislým na drogách. Chodil jsem tam dva měsíce a pak mě to přestalo bavit. Ptali se mě například, jaké jsou špatné vlivy konopí, ale já žádné nenašel. Byla to pro tebe jen zábava, nebo jsi si hned všiml, že ti konopí pomáhá? Na počátku to byla hlavně zábava a jeden čas i slušná závislost. Když jsem začal pracovat, byla i období, kdy jsem třeba rok nehulil. Ale mám to hodně rád. Tráva mi pomáhá hlavně psychicky. Cítím se po ní vyrovnanější. Člověk si však musí uvědomit, že když kouří konopí a pak ho vysadí, tak je o dost nervóznější. To je možná malé negativum. Taky trpím lupénkou a na tu používám perfektní konopnou mastičku od Franty Slavíka, s kterým jste taky dělali rozhovor. Kdysi jsem na to bral kortikoidy a po nich sice vyrážka zmizela, ale když jsem je přestal brát, hned se zase objevila. Musíte vychytat mastičkáře. Není to jen o konopí, ale dávají se tam i jiné bylinky. Skvělé jsou mastičky z více odrůd konopí. Užíváš i CBD konopí a jiné preparáty, nebo jen kouříš vysoce potentní odrůdy? Zkoušel jsem kouřit CBD konopí, které skvěle uklidní bez změny vnímání. Hodně lidí se toho totiž u trávy bojí. Například moje teta, která se bojí kouřit konopí, přestože užívá mastičky a podobně. Pracuji v konopném odvětví a dostanu se k dobrým CBD květům, ale trochu mi v nich chybí THC. Kapičky a podobné věci většinou dám někomu, kdo to potřebuje. Je to totiž hrozně drahé, přestože se CBD pěstírny u nás slušně rozjíždějí. Zvažoval jsi někdy požádat o recept na léčebné konopí, kdyby tu byla taková možnost? Jaká je tvá spotřeba, stačilo by ti obvyklých třicet gramů? Chtěl bych, ale nevím, jak by to bylo s řidičským průkazem. Respektuji to, že když kouřím, tak neřídím. Jednou jsem už nalízal a dávají mi při každé silniční kontrole líznout. Na recept bych si vybral slabší odrůdy s vyrovnaným obsahem THC a CBD. Pak bych si to upravil a doplnil podle vlastních zkušeností. Obávám se, že těch třicet gramů na měsíc by mi asi nestačilo. Momentálně kouřím asi pět až šest gramů denně, když je ta možnost. Skvělé jsou mastičky z více odrůd konopí. Pěstuješ dlouho? Máš oblíbený způsob nebo odrůdu konopí? Začal jsem pěstovat hned v patnácti. Uvědomil jsem si totiž, kolik tím můžu ušetřit. To bylo venku na zahradě, ale neměl jsem moc úspěchů. Později jsem začal pěstovat indoor. Kdykoli a kdekoli to jen bylo možné, tak jsem něco pěstoval. Nejvíc mě baví rostliny předpěstovat ve skříni a pak je hodit ven. Mám nad tím větší kontrolu. Pěstuji většinou v půdě. Baví mě spíš vzrostlé sativy, proto je taky předpěstovávám a pak venku krásně dojedou. Jsou to pořádné stromy. Jak je to s tvojí tolerancí? Ovlivňuje ji tvá výška? Pozoruji to u alkoholu nebo jiných omamných látek, ale u konopí to tak není. Stejně jako u cigaret. Jaké by měly podle tebe v Česku platit zákony ohledně pěstování a konopí obecně? Mělo by to být vše nastavené pro lidi, a ne pro dealery a další, kteří na tom chtějí vydělávat. Líbí se mi španělský model s kluby, ve kterých si konopí koupíte přímo u zdroje. Nějaká kontrola by měla být, ale chtělo by to odstřihnout velké korporace. Taky se mi líbí model samopěstování podle nových lucemburských zákonů. Lidé by měli mít možnost si sami vypěstovat konopí pro vlastní spotřebu. Chtěl bys čtenářům něco vzkázat? Všeho moc škodí. Je potřeba držet rozumnou míru, a to i ve věcech, které vám dělají dobře. Jinak to může jednomu zkomplikovat život. A nemluvím jen o potížích s pamětí. Řidičský průkaz u konopných pacientů Pacient využívající léčebné konopí na předpis samozřejmě nemůže jezdit pod vlivem návykové látky, nicméně na držení řidičského průkazu to nemá vliv. Česká lékařská komora dokonce nedávno vydala stanovisko, že v případě konopných pacientů není potřeba podávat podnět k odebrání řidičského průkazu, jinými slovy preventivně zakazovat řízení, neboť stačí „bezprostředně po požití léčebného konopí a v době cca 6–8 hodin poté neřídit motorové vozidlo.“ Z praxe ale víme, že tak krátký odstup obvykle nebývá pro splnění zákonných limitů dostatečný. Kdo se stále cítí být pod vlivem i po uplynutí této doby, samozřejmě za volant usedat nemá. V případě kontroly PČR je třeba se prokázat lékařskou zprávou či průkazkou, kde je záznam o řádné léčbě. Pokud by toto bylo PČR shledáno nedostačujícím, je třeba trvat na zápisu, zda řidič opravdu jeví známky intoxikace, a na lékařském vyšetření včetně odběru krve ke stanovení hladiny 9-THC (běžné orientační testy budou samozřejmě pozitivní). The post Samoléčící se samopěstitelé: Dejv a jeho osud appeared first on Legalizace | Magazín, který vám rozšíří zorničky.
Ahoj Dejve, hele budu v Kadani, co kdybych vám s Nikol udělala párové fotky? Potřebuju nějaký fotooběti. Chceš fotit nás jo? No tak dobře, ale nevim, jestli jsme jako nejlepší modelové. A jéje, už je to tady zase. Ale já jsem odhodlaná tohle už navždycky
projít na článekto, že jste se narodili se špatnými geny, neznamená, že se tyto geny automaticky aktivují. Člověk totiž má nevědomou schopnost, své geny prostřednictvím stravy a svého životního stylu vypínat a zapínat. Doslova zde tedy platí, že svůj osud máte ve svých
projít na článekPřední odborník na osobní rozvoj a motivační řečník Anthony Robbins ukazuje, jak je možné a žádoucí ovlivnit emocionální, finanční a duševní osud každého člověka a docílit tak spokojenosti, která nás bude provázet po zbytek života. Autor již přes třicet l
projít na článekSituaci, kdy vám chytrý telefon vyklouzne z ruky a rozbije se, omylem ho vyperete nebo potřebujete mobil nový, zná většina z nás. Co ale s původním kouskem udělat poté, co si koupíte nový model? Pro všechny, kteří chtějí prostor v šuplíku využít užitečněj
projít na článekLucie není tou nejvzornější přítelkyní, přesto si myslí, že kopačky místo zásnubního prstýnku si nezaslouží. Propadá cynismu a poživačnému životu plného sexu, což neprospívá jejímu zlomenému srdci, ani mužům procházejícím její postelí. Dokáže se ještě od