Všude sníh, mrzne až praští, les vypadá, že z něj co chvíli vyjede na koni filmová Popelka, zkrátka romantika jak vyšitá, jen kdyby nebyla taková příšerná kosa. No tak se pojďte zahřát! Umění zahřát se patří mezi základní praktiky pro přežití v přírodě. Třením dlaní Taky si třete dlaně, když je Vám zima na ruce? Dobře děláte! Zatímco pouhé dýchání si na dlaně zabere jen na nepatrnou chvilku, takové pořádné tření rukama Vám dlaně pořádně prokrví a na povrchu zahřeje. Jak moc? Když to uděláte poctivě, teplota na povrchu může překročit i 40 stupňů Celsia. Avšak pozor, když se do toho opřete opravdu pořádně, můžete dosáhnout i teplot kolem 50 stupňů Celsia, jen už budete muset dlaně proti sobě tlačit tak, že místo příjemného tepla obdržíte nepříjemné obří puchýře, které si třením rovnou i strhnete. Brambora Všimli jste si někdy, jak pomalu chladnou brambory uvařené na loupačku? Výborná vlastnost, která vám zajistí teplo v kapse na dlouhou dobu, podobně jako pečené kaštany před vánoci. Tenhle fígl znali už naši předkové, kteří moc příležitostí ohřát se neměli. Nejlepší je taková pěkná, tvrdá brambora bez vad na povrchu, kterou uvaříte. Bramboru pak pěkně rychle osušíte a zabalíte jí do silnějšího kapesníku a klidně ještě do alobalu. Jak dlouho a jak moc vydrží taková brambora hřát? Při pokojové teplotě brambora o hmotnosti 100g (velikost cca do dlaně) chladne rychlostí 3,5 – 4 stupně Celsia za pět minut. Když jí však zabalíte do kapesníku a alobalu, bude za stejných podmínek chladnout rychlostí cca 3 stupně Celsia za 5 minut. Podobným tempem pak bude vystydat i v kapse kabátu nebo kalhot. Jen si dejte pozor, kondenzací Vám kapesník v kapse zvlhne. Výhodou brambory je, že byl-li kapesník čistý, můžete jí po vychladnutí sníst. Kámen Podobně jako brambora vám poslouží i kámen. Když na svých cestách objevíte nějaké dva pěkné a podobně velké valouny, budete mít nejen pěknou, ale i užitečnou památku. Taky si můžete pořídit nějaký pěkný v obchodě s nerosty, na historických trzích ve stánku nebo na internetu v e-shopu s masérskými potřebami. Kameny máme, teď už je zbývá jen nahřát. Jak? Dříve se velký kámen nebo cihla nahřívala u pece a lidé si jí na noc dávali k nohám. Jenže pozor. Budete-li nahřívat kámen takto, můžete dosáhnout i teplot, které se vaší pokožce nebudou líbit. Tomu předejdeme tím, že kámen nahřejeme vařením ve vodě. Námi testované kousky pak chladly podobně jako brambora, tedy rychlostí 4 stupně Celsia během pěti minut. Benzínový kapesní ohříváček Pamatujete si ještě ze základní školy pokus, kdy jsme vkládali do plamene kovovou mřížku, která plamen přepůlila a spolehlivě ho nepustila dál? Na stejném principu funguje benzínový kapesní ohříváček. V nerezové uzavřené nádobce je podobně jako v benzínovém zapalovači vata, do té nalijeme otvorem technický benzín. Otvor pak uzavřeme dílem s kovovou síťkou ve tvaru trubičky. Když zapálíme výpary benzínu proudící otvorem na síťku, ty budou u rozžhavení síťky chvilku hořet, po rozžhavení síťky se však plamen sám stáhne a síťka bude dál jen žhnout. Na nádobku přiklopíme ochranné víčko a celé topení umístíme do sáčku z nehořlavé tkaniny. Topení je připraveno hřát vás teplotou 50-60 stupňů Celsia. Jak dlouho? Podle čistoty síťky a benzínu mnoho hodin. To, jak dlouho bude benzínové kapesní topení hřát, záleží nejen na čistotě benzínu, ale i na čistotě síťky. Ne nadarmo ji výrobci poskytují k dodatečnému zakoupení. Topení s novou a čistou síťkou dokáže hřát podle výrobce až 16 hodin. Osobně považuji tento typ kapesního topení jako osobní prostředek k zahřátí za nejspolehlivější a nejužitečnější. Ohříváček na uhlíky Jestli vám přijde zvláštní, že by Vám v kapse mělo postupně vyhořet určité množství benzínu, u použití tohoto topení budete mít pocit ještě zvláštnější. Plechová skříňka v podobě malých desek má uvnitř výstelku z nehořlavé minerální vaty, která je potažená nehořlavou tkaninou. Mezi desky umístíme zapálený uhlík a desky uzavřeme. Celé desky pak vložíme do sáčku z nehořlavé tkaniny. Doutnající uhlík uvnitř vyvíjí teplo, které nás vydrží hřát podle toho, jak uhlík zapálíte. Uhlík má podlouhlý tvar, zapálíte-li ho na jedné straně, vydrží hořet 9-10 hodin. Chcete-li intenzivnější teplo, můžete uhlík zapálit na obou stranách, doba hoření je pak logicky poloviční. Pět až deset minut trvá uhlíku, než začne být teplo zjevné na povrchu krabičky. My jsme naměřili 50 stupňů Celsia při jednom uhlíku zapáleném z jedné strany. Velkou nevýhodou tohoto ohříváčku je, že uhlí je při hoření velmi cítit, což dráždí. Zbylý popel také není zrovna příjemná věc. Cena ohříváčku na internetu je 120 Kč, uhlíky pak stojí kolem 5 Kč za kus. Sáčky s gelem Známé sáčky s gelem, které po iniciaci hřejí, fungují na základě exotermické chemické reakce mezi dvěma látkami. Přítomnost obou látek v sáčku však není nutná, druhou látkou u některých typů je vzduch. Prostý okolní vzduch. Stejně jako se u různých typů sáčků liší způsob iniciace a teploty, které je sáček schopný vyvinout, liší se sáčky i v tom, po jakou dobu hřejí. Po upotřebení jsou některé sáčky znovu použitelné, nahřejeme-li je v mikrovlnné troubě nebo v teplé vodě. Stejně jako jsou obrovské technologické rozdíly mezi jednotlivými výrobky, liší se samozřejmě i jejich cena. Na internetu pořídíte sáčky od 30 Kč výše. Dalším pomyslným vývojem v oblasti ohřívacích jsou ty elektrické. Za cenu necelých 700 Kč Vás bude hřát „sáček“ nebo spíš krabička z hliníku, kde teplo vyrábí lithiová baterie. Elektrické ponožky a rukavice Naprostou technologickou vymožeností jsou pak rukavice nebo ponožky, které jsou vyhřívané elektricky. Za pomoci nejčastěji devíti voltové baterie jsou vaše periférie udržovány v optimálním teple, žádný žár však nečekejte. Za vyšších teplot by totiž docházelo k pocení, které je v tomto případě z pochopitelných důvodů nežádoucí. Výrobce takových vyhřívaných doplňků slibuje bezpečný provoz a hlavně možnost prát výrobek v ruce. Cena je různá, u ponožek kolem 1000 Kč za pár. Tak ať je Vám teplo! Autor: Petr Fiedor (HodněOhně.cz)
Léto je opět v plném proudu, teploty dennodenně stoupají k novým rekordům. To je zkrátka ten pravý čas na to, udělat si doma pravé Italské Gelato. Za mě nejlepší zmrzlina, kterou jsem kdy mohl zkusit. Gelato není jen prostě zmrzlina, je to umění stejně ta
projít na článekPotraviny se poměrně kazí. Proto jich i poměrně dost vyhazujeme. Jenže předtím jsme je museli koupit a zaplatit za ně v obchodě – mnohdy ne zrovna málo. Vyhazujeme tedy nejen potraviny, ale i své peníze. A to samozřejmě nikdo nechce. Jenže, jak to udělat,
projít na článek