Dlouho jsem si myslela, že pro úspěch firmy je potřeba mít dobrý podnikatelský záměr, zmapovaný trh, jasně popsanou cílovku, promyšlené marketingové strategie, profily na všech sítích, kam až ruka proklikne a blog plný třeskutě vtipných příspěvků. A pak jsem odjela na Šumavu a zjistila, že všechno je jinak. Začalo to nevinně ‒ chtěla jsem se najíst. Jenže být vegetarián a pobývat na Šumavě znamená buď se postit, nebo střídat smažák s borůvkovými knedlíky, a ani jedno z toho mě nelákalo. Poslední možností tedy bylo neztrácet naději, obcházet hospodu za hospodou a doufat, že v některé budou mít k moravským vrabcům třeba špenát a k tomu dostatečně proklientský přístup, aby mi ho dali jen s bramborami, i když to „nemají v pokladně”. A tak jsem chodila a hledala. Jednoho dne jsem tak doputovala ke kavárně, která nepůsobila nijak lákavě, ale už jsem neměla iluze, o které bych mohla přijít, a tak jsem tam zašla. Už zvenku bylo jasné, že je to marný pokus. Kavárna byla v zatáčce poměrně rušné silnice, křídou napsaná cedule velmi originálně lákala na kávu a zákusky a druhá, skrytá před zraky kolemjdoucích uvnitř kavárny, oznamovala, že mají „zmrzlinu z mléka a ovoce” (že by Algida?). Uvnitř kromě obsluhy nikdo nebyl, jen na zahrádce posrkávalo pár cyklistů limonádu. První dojem zkrátka za moc nestál. Jenže pak jsem se podívala na zmíněné zákusky a gastronomická zem se zachvěla. Jsem totiž poměrně náročný strávník a za roky zájmu o jídlo už umím někdy na první pohled rozeznat to dobré od špatného. Tady bylo zřejmé, že špatné ty zákusky rozhodně nebudou. Tak třeba chceescake. Mikrovstrva asitěsta, na tom hromada od pohledu čerstvého tvarohu, který byl nahoře krásně hrbolatý, jak se s ním někdo špachtlí mazlil a nakonec kupa borůvek (podotýkám, že lesních, žádná Kanada). Nebo jablečný koláč! Jablek na něm byla taková vrtsva, že by se dala krájet (vím, trochu laciný vtípek, ale nedalo mi to). Anebo čokoládový dort – vypadal tak famózně, že by se z fleku mohl používat k léčbě vysychání slinných žláz. A zatímco jsem se rozhodovala, který z dortů si dám, děti vznesly dotaz na zmrzlinový pohár. Čekali jsme obvyklou předtištěnou nabídku Algida-Nestlé-pohárů, ale paní kavárníková odpověděla, že dnes dělá borůvkový a ukázala vedle sebe. Stál tam zmrzlinovač a u něj mísa s borůvkami! Informace o zmrzlině z mléka a ovoce začala dávat smysl. Zkrátím to. Lepší pohár jsme nikdy nikdy neměli a dorty se rozhodně zařadily mezi ty nejlepší, jaké jsme kdy měli. Zmrzlina byla úžasná, borůvkově-borůvková, nepřeslazená a čerstvější by mohla být jen kdyby u baru stála kravka. Kluci si k tomu dali domácí limonádu, jen měli problém si z pěti druhů vybrat. Hlavu jim zamotala zejména pampelišková a smrková. Když jsem při placení oceňovala ten gurmánský zážitek, nedalo mi nezeptat se, odkud ty dorty jsou, abych mohla výrobcům napsat uznání (to mě totiž hodně baví, říkat lidem, že dělají něco moc dobře). Odpověď, že si paní kavárníková všechno peče sama, mě už ani nepřekvapila. Vysekla jsem jí tedy další poklonu a začala se vyptávat, jak se kavárně daří. Odpověděla mi s úsměvem, že dobře, že fungují už čtyři roky a mají se fajn. Zbytek dne jsem strávila úvahami, jak jí pomoci. Stran propagace a marketingu tam bylo všechno špatně. Logo, poutače, vývěsní štít, texty… A pak jsem si představila, jak by se ta moje kampaň třeba povedla, kavárna by byla nacpaná k prasknutí mlsnými turisty, paní kávárníková by otevřela další pobočku na nějakém atraktivnějším místě, najala by zaměstnance, kteří by třeba už tak poctiví, šikovní a milí nebyli a po večerech by místo pečení koláčů vyřizovala objednávky, faktury a výplaty. V čem by to bylo lepší než dnes? Na nic jsem nepřišla. A proto vám nenapíšu kde to přesně je, ani jak se ta kavárna jmenuje. Buď tam cestu najdete anebo ne. A navíc si stejně myslím, že s jejich kvalitou jim popularita i návštěvnost budou i tak stoupat minimálně stejně rychle jako já na Poledník (to není trefný příměr, ale je šumavský, tak ho nechám) a za pár let tam ty fronty stejně budou. Ale než se to stane, budu se těšit zase příště na pohár, dorty i koláče a na zahrádku v zatáčce. Marketingové strategie většinou směřují k úspěchu postaveném na růstu (firmy, zisků, obratu…). Šumavský marketing cílí na úspěch v podobě klídku a spokojenosti. Ač většině zákazníků pomáhám s tím prvním, mnohem víc se mi líbí ten druhý. The post Tajemství šumavského marketingu first appeared on textylka.cz.
Aneb, přijde tomu někdo na kloub? Tajemství staré desítky dlouhých let
projít na článekNejvětší tajemství je výrazný pokrok v hledání smyslu života, který čtenáře zavede za hranice hmotného světa do duchovní říše, kde nic není nemožné. Učení na těchto stránkách nabízí srozumitelné postupy a hluboká odhalení, jež zaženou obavy, nejistotu, úz
projít na článekOchranu osobních údajů známe všichni. Jedná se onařízení ministerstva vnitra, na základě kterého vdnešní době není možné např.pořizovat fotografie nebo video záznamy bez předešlého souhlasu zúčastněných osob. Jak to ale je voblasti online marketingu? Jsou
projít na článekPřed několika dny jsem sama byla vystavena velmi agresivní formě marketingu. Tento pojem používám jen velmi nerada, ale bohužel o marketing šlo. Nejdřív vše probíhalo velmi nevinně, zvedla jsem hovor z neznámého čísla a na druhé straně byl docela příjemný
projít na článekSir Richard Branson, známý britský podnikatel, miliardář a majitel značky Virgin, v tomto krátkém videu mluví o multilevel marketingu. Richard Branson hovoří o síťovém marketingu Vám přináší amway-fakta Na každoročních večeřích jsem měl možnost vi
projít na článek